Advent: 19. Don´t worry, raduj se!
Buďme džentlmeny, co nemyslí jen na sebe, ale i na druhé a na všechno, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, na cokoli, co je hodné lásky. A Bůh pokoje bude s námi.
Advent
Don´t worry, raduj se!
čtení: Filipským 4, 4 – 9
4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!
5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.
6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.
7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.
9 Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.
Sestry a bratři,
určitě znáte písničku Bobby McFerina Don´t worry, be happy. Americký hudebník ji nazpíval už před více než třiceti lety a v rádiích se stále ještě neomrzela. Nejspíš to bude tím, že je z ní cítit zvláštní pohoda a klid, dokonce ani nemusíte rozumět anglicky.
Don´t worry, be happy by se dalo přeložit jako „nedělej si starosti a buď v pohodě“ nebo také „neměj strach a raduj se“.
Muzikant to zdůvodňuje tím, že každý máme v životě nějaké trable a když se tím trápíme, tak se trable jen násobí. Navíc když si člověk dělá starosti, pozná se to na jeho tváři, a všichni kolem potom ztratí chuť se radovat.
Něco na tom je. Jsou věci, které nezměníme nebo jen velice těžko, a nepomůže ani když si budeme dělat starosti. Zachmuřená tvář způsobí, že se lidé kolem nás potichu vytratí protože každý má svých starostí dost, tak proč by ještě navrch musel poslouchat starosti někoho jiného.
Každý ostatně máme záklopku posazenou trochu jinde. Někdo dokáže dělat vrbu na potkání, někdo má ale co dělat sám se sebou. Ono se to Bobbymu zpívá „buď v pohodě“.
V písničce zmiňuje i jeden konkrétní příklad, jak mohou trable vypadat. Třeba když není na nájem a kvůli dluhům hrozí soud a ztráta střechy nad hlavou. Don´t worry, be happy, buď v pohodě a raduj se.
Jenže jak na to?! Tuhle notu si můžeme pobrukovat nanejvýš když nám ujede autobus nebo píchneme kolo, určitě ale ne když nám tornádo zničí barák nebo když se v zimě jako migranti s dětmi ocitneme na území nikoho mezi Běloruskem a Polskem.
Mám trochu podezření, že si Bobbyho chytlavou písničku mohou zpívat jenom lidé zdraví a zabezpečení, lidé, kteří o skutečných trablech nic moc nevědí. Opravdových obav, starostí a strachu se totiž jen tak snadno zbavit nedá. Zvlášť když jde do tuhého.
A do tuhého na tomhle světě chodívá, a dost často. Život je holt křehká nádoba. Může se z ničeho nic zvrtnout, popraskat nebo se úplně rozpadnout – nám jako jednotlivcům, našim blízkým nebo klidně i celému národu. Tady už žádné „nedělej si starosti a buď v pohodě“ nepůsobí přesvědčivě.
Když jde do tuhého, potřebujeme trochu silnější lék než jen „nic si z toho nedělej“. Bobbyho písnička se dobře poslouchá, pokud se nic neděje. Když se ale něco děje a my sami nebo celý náš svět jsme v ohrožení, potom zní poněkud nevěrohodně.
Při psaní dopisu filipským křesťanům, apoštol Pavel věděl, že tam u nich jde do tuhého. Filipis byla římská kolonie a obyvatelé města byli tudíž na svůj římský původ náležitě hrdí. Chrám zasvěcený císaři a jeho socha nenechávaly nikoho na pochybách, kdo se tady má uctívat.
Císař je pán, boží syn, a jako takový vyžaduje veškerou loajalitu. Jedině on je garantem pokoje a míru, protože jedině on dokáže silou svého vojska a svých zbraní pokoj a mír zajistit.
Kdo císaře neuctívá, je tím nejhorším rozvratníkem a protistátním živlem.
Je nasnadě, že za rozvratníky a protistátní živly byli velice záhy považováni právě křesťané. Uctívali totiž jiného Pána a Božího Syna.
Vyznávali, že Ježíš Kristus garantuje pokoj a mír daleko lépe a účinněji než dokáže sebehalasnější řinčení zbraněmi. Pokoj a mír je totiž nejdokonaleji zaručen všude tam, kde se lidé vydají po jeho cestě solidarity, spravedlnosti a soucitu.
Není divu, že Kristovi vyznavači ve Filipis neměli na růžích ustláno. Všichni monarchové, autoritáři a vůdcové, co kdy byli a ještě budou, řeči o pravdě a lásce jednoduše nesnášejí.
Copak asi Pavel do této nepříliš radostné situace filipským křesťanům napíše? „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“
No pěkně děkuji! Vypadá to, že apoštol zpívá písničku spolu s Bobby McFerinem! Don´t worry, be happy. Nedělejte si starosti a buďte v pohodě.
Na první pohled to tak skutečně vypadá, ale jenom na první. Pavel totiž neradí lacině ve stylu „nic si z toho nedělejte“. Důležité je nepřehlédnout, jak že se mají filipští radovat – v Pánu.
Radovat se v Pánu znamená mít stále na očích to, čím nás Ježíš obohatil. Daroval nám klíč k životu, k životu jaký má být, aby měl smysl.
Takový klíč žádný císař pán nemá, ani by nepřišel na to, kde ho hledat. Není to moc, není to bohatství, nejsou to zbraně.
Je to prachobyčejná mezilidská sounáležitost, kterou Ježíš nazývá dnes poněkud zprofanovaným slovem láska.
Tam, kde jsou lidé spolu, kde stojí jeden za druhým, kde se vzájemně sdílejí se svými trablemi a společně hledají cestu jak dál, tam se odehrává něco z lepší budoucnosti.
Radost v Pánu dává smysl protože není vycucaná z prstu, ale jaksi samovolně vzniká tam, kde k sobě mají lidé blízko, kde neřinčí zbraněmi a nehrají si na pány.
No, a když Pavel filipským souvěrcům připoměl, že radost se rozhodně nemá potlačovat, pak ještě v rychlém sledu, jako z kulometu, vypálí pár stručných dovětků. Tak si je postupně přehrajme.
Za prvé, buďte vždycky mírní neboli džentlmeni! Snažte se, aby vám za žádných okolností nevybouchly saze. Rozčilovat nás může sice kde co, proč by to ale měli schytat lidé kolem nás? Proč bychom měli být nerudní? Správný gentleman je za každých okolností mírný a decentní.
Za druhé, Pán je blízko. To abychom si nemysleli, že nás tu v těch našich trampotách a trablech nechal samotné a starejte se. Je tu s námi. Stačí si otevřít evangelium a můžeme ho zaslechnout, můžeme se s ním setkat a nechat si poradit, jak dál.
Za třetí, netrapte se, ale všechno mu řekněte, vždyť je blízko, hned vedle vás. A když mu budete ty své trable sdělovat, nezapomeňte zmínit také všechno, co je naopak pozitivní, povzbudivé a nadějné. Vděčnost je nejlepší způsob, jak si tíhu starostí ulehčit.
No, a když se tohle všechno naučíte, usadí se ve vašem srdci i v hlavě pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení. Kam se hrabe pokoj a mír, kterým se chvástá kdejaký císař pán!
Jo, a ještě docela nakonec Pavel připojuje jednu dlouhou větu, kterou je těžko takhle najednou hned vstřebat. Je totiž určena k přemýšlení.
„Nakonec, bratři,“ píše apoštol, „přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost, a co sklízí pochvalu.“
Hmm, já si myslím, že to ten Pavel napsal takhle schválně, abychom se pořád dokola nebrodili v těch našich trablech a starostech. Abychom přestali naříkat a fňukat a dopřáli si trochu širší pohled.
Nejsme tu sami pro sebe. Je spousta věcí, které stojí za naši pozornost. Nezřídka leží pravda, spravedlnost, láska a další ctnosti zaváté sněhem lidské lhostejnosti a sebestřednosti.
Když o nich budeme přemýšlet, můžeme je objevit a přivést na světlo. Můžeme jim pomoci k životu a díky nim budou potom naše trable o notný kus lehčí a snesitelnější.
Takže děkujeme, Pavle, za dobré rady! Takhle povzbudivou písničku neumí ani Bobby McFerin. Potřebovali jsme to slyšet, protože je Advent a trochu si děláme starosti. Řádí tady koronáč, zdražuje se elektrika, roste nám inflace a lidi jsou rozhádaní. A to nemluvím o tornádech a rodinách v mrazivém lese někde na hranici.
Teď už tušíme, jak si s tím vším poradit. Hlavně si uchovat radost v Pánu, radost, že na život a trable nejsme sami. A taky vděčnost za všechno dobré.
A zůstat džentlmeny, co nemyslí jen na sebe, ale i na druhé a na všechno, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, na cokoli, co je hodné lásky. A Bůh pokoje bude s námi.
PeČ
SPCH 12. 12. 2021
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Česká republika nebo facebookovou skupinu Zpravodaj baptistických sborů