Analýza: 48. Problém fandovství ve sborech
Ježíš nepřišel vytvořit „fanoušky“, ale povolat k existenci církev, která je alternativou ke světu násilí a lží.
Analýza
Problém fandovství ve sborech
V mediálně přesyceném světě plném možností se někteří lidé obrátili k tomu, co je známé jako „fandovství“, aby našli identitu, smysl a smysl života. Ve sborech někteří nahradili následovníky Ježíše stylem života být fanouškem. Fandovství zaplnilo mezery, které vznikly tím, že méně lidí vážně následuje Ježíšovo učení.
„Fandovství“ může být definováno jako stav nebo podmínka být fanouškem někoho nebo něčeho. Fandovství může zahrnovat osoby, týmy, fiktivní seriály. Sběr takových fanoušků je považován za komunitu nebo subkulturu. Jde například o fanoušky Breaking Bad, o Alianci Harryho Pottera nebo o Fighting Tigers of LSU.
Myslím, že mnoho sborů nyní přebírá identitu fandovství – podobně jako sportovní týmy a filmové franšízy.
Odborníci v oblasti komunikace, médií, kulturních a rétorických studií vytvořili množství materiálů o povaze fandovství. Přesto odborníci fandovství nevěnovali přílišnou pozornost vztahu mezi sbory a fandovstvím.
Teologický problém s fandovstvím
Teologicky zní „fanouškovství“ protikladně k představě následovníka Ježíše. V Kázání na hoře Ježíš jasně říká, že následovat ho nebude snadné. Ježíš nepřišel vytvořit „fanoušky“, ale povolat k existenci církev, která je alternativou ke světu násilí a lží.
„Ježíš nepřišel vytvořit ‚fanoušky‘, ale povolat k existenci církev, která je alternativou ke světu násilí a lží.
Pavel vyznává, že chce poznat Ježíše a moc jeho vzkříšení víc než cokoli jiného na světě. V epištole Židům jsou křesťané pokáráni za to, že se vzdali víry, že opustili shromažďování v uctívání a že odpadli.
Písmo je jasné. Církev není jásající skupina, ale povolané společenství svatosti. Církev nemá smysl, pokud nejsme povoláni k životu svatosti. V průběhu staletí se církev pokoušela být svědkem Boží svatosti, jak ji poznal Ježíš.
Výsledkem toho je způsob života, který znamená víc než být super fanoušky.
Povaha shromažďování
Povaha církve jako lidu shromážděného ze čtyř koutů země hovoří proti pojetí církve jako fandovství.
Homogenizované shromáždění lidí, kteří vypadají podobně, kteří jsou ze stejné socioekonomické třídy, kteří smýšlejí stejně, kteří hlasují stejně a kteří se shromažďují, aby se jeden druhého ujistili, že jejich víra je jedinou skutečnou vírou, je spíše fanouškovstvím než církví.
Nejsem si jistý, kdo by měl největší problém sejít se v neděli ráno, zda liberální demokrat v evangelikálním sboru nebo konzervativní evangelikál v liberálním sboru.
Pokud jsi křesťan, musíš nést kříž. Být fanouškem znamená stát na postranní čáře a fandit. Být Ježíšovým následovníkem vyžaduje osobní zapojení. Shromažďujeme se ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého, abychom uctívali Boha, ne abychom útočili a hanobili nepřátele.
Fandovství nabízí identitu
Fandovství vytváří identitu. Ve sportovních fandovstvích nosí fanoušci čepice, dresy, barvy fanouškovského objektu. Na fotbalovém zápase nemáte problém s identifikací fanouška. Stejně tak není zmatek ohledně identity fanoušků v evangelikálním sboru.
Nosí trička, mají nálepky na nárazníku svého auta, sdílejí společnou řeč fanoušků.
Jedním z problémů s fandovstvím v církvi je sklon vytvářet kultovní následovníky kolem osobností i teologických problémů.
To je důvod, proč se Matt Chandler ze sboru The Village Church a organizace Acts 29 Network dostal tento týden do celostátních titulků. Slavný pastor se přiznal k nevhodnému chování, které otřáslo důvěrou desítek tisíc lidí, fanoušků, kteří ho sledují a obdivují.
Podobně se Chandler stal známým tím, že zastává určité doktríny a ideologie, které dnes definují konzervativní evangelikalismus – což ho staví na nemožně vysoký piedestal. Jeho potenciální pád je považován za pád církve, protože v myslích mnoha jeho následovníků je církví on.
Fandovství plodí toleranci zvýhodňování
Ježíš byl pokřtěn Janem, aby se ztotožnil s hříšníky. Identita evangelikálních fandovství kolem kulturních a sociálních problémů je opakem Ježíšova přístupu. A stejné kritice čelí i identifikace progresivních křesťanských fandoovství kolem nositelů kulturních a sociálních otázek.
To umožňuje, aby fandovství byla zachycena přetrvávajícími formami systémového hříchu, aniž by viděla problém. Například ve fandovství sborů přetrvává pocit systémového rasismu, který byl původním impulsem za evangelikálním hnutím.
Církev a sport odrážejí stejné formy systémového rasismu, které vždy pronásledovaly náš národ. I v pokrokových sborech se daří hříchům sexismu a kastování.
Rasismus, sexismus a homofobie se cítí bezpečně a oprávněně, protože jsou hodnotami fandovství.
Fandovství je především o afektech
Fandovství částečně šíří díky vysokému emocionálnímu obsahu. Nejviditelnějším a nejpronikavějším rysem „fandovství“ vytvořeného kazateli v mnoha sborech jsou vysoce viditelná, mediálně chytrá a zábavná představení při bohoslužbách.
Tato normalizace frenetického chaosu a hyperaktivismu má kořeny v hlubokém, ale vysilujícím populismu.
“Být fanouškem vyžaduje o něco více než udržení emocionální intenzity.”
Být fanouškem vyžaduje o něco více než udržení emocionální intenzity. Stejně jako profesionální wrestlingoví fanoušci sledující „falešná“ představení, skuteční věřící jsou lapeni při této podívané. Stejná emocionální atmosféra je znovu vytvořena v církevním fandovím.
Tato emocionální intenzita pokračuje během týdne, když lidé o události diskutují a znovu ji prožívají. Událost, představení se stává esencí toho, co znamená být fanouškem.
Fandovství vyžaduje fanouškovský objekt
Fascinace těchto „fanoušků“ se upíná k „objektu fanouška“. Fandovství v křesťanství zahrnují různé fanouškovské objekty, nejčastěji vysoce profilované pastory nebo vůdce velkých paracírkevních služeb.
Objektem fanoušků je osoba, kterou fanoušci milují, obdivují a následují. Model vedení pro fanouškovské sbory je charismatický.
Podle rétorky Patricie Roberts-Millerové „charismatické vedení je vztah, který závisí na ‚identifikaci‘, ve kterém se osoba nebo skupina lidí cítí ‚v podstatě jedno‘ se svým vůdcem.“
Ve sborech může být vůdce „vznešený“, což znamená, že je mimo cokoliv negativního, je to čisté vyjádření skutečné identity jeho následovníků. Tomu se říká „konečná identifikace“.
Pastor v tomto případě není vedoucí; on je ztělesněná kongregace.
Politoložka Ann Wilderová říká, že následovníci charismatických vůdčích komunit vnímají svého vůdce jako „nadčlověka“, „slepě ho následují“, „bezpodmínečně se mu podřizují“ a dávají mu „bezvýhradné emocionální závazky“.
V charismatickém vztahu autority je nesouhlas s rozhodnutími této osoby nemožný, protože by to znamenalo, že vůdce je chybný a že má méně než dokonalý úsudek. I když existují důkazy, že charismatický vůdce může být špatný, zlý nebo zločinný, nemůže existovat nesouhlas jeho fanoušků, protože celý systém je založen na iracionálním souhlasu.
“Vůdce možná neví, o čem mluví, ale je autoritou pro sbor.”
Ve sboru vyžaduje fanouškovství připoutanost k fanouškovskému objektu, často staršímu pastorovi jako pomazanému vedoucímu.
Vedoucí nepotřebuje akademická osvědčení.
Vedoucí možná neví, o čem mluví, ale je autoritou pro sbor.
Lék na fandovství
Ačkoli fandovství lze nalézt ve všech druzích sborů, nejlépe funguje v neliturgických sborech s vysoce okysličeným emocionálním étosem. Liturgické sbory kladou daleko menší důraz na osobnost pastora či kněze. Svátostné sbory s větší pravděpodobností produkují služebníky než superhvězdy.
Sbor vyškolený v liturgii církve nebude pastorem ani knězem veden do sekulárních politických chvástání.
Lékem na fandovství v církvi je obnovený důraz na liturgii (řád) a bohoslužby více než na osobnost a řečnickou zdatnost. Existuje způsob, jak vybudovat duchovní komunitu bez budování fandovství.
Rodney Kennedy
Rodney Kennedy
Rodney W. Kennedy je kazatelem ve státě New York a slouží jako instruktor kázání na Palmer Theological Seminary. Je autorem devíti knih, včetně nově vydané The Immaculate Mistake, o tom, jak evangeličtí křesťané porodili Donalda Trumpa.
-krk-
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry