Kázání: 232. Rozum v hrsti versus v kalhotách - Baptisté

Kázání

Rozum v hrsti versus v kalhotách

1. čtení: Přísloví 1, 20 – 33

20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
21 Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:
22 „Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?

23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:

24 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
25 každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
26 i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
27 až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.

28 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
29 protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
30 nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.

31 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
33 Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“

2. čtení: Jakub 3, 1 – 18

1 Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.

2 Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.
3 Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo.
4 Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.

5 Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!
6 I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.

7 Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem,
8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.
9 Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.

10 Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.
11 Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?
12 Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.

13 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.

14 Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.
15 To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská.
16Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost.

17 Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.
18 Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Sestry a bratři, tlaková níže Boris, která v těchto dnech řádí v Česku a okolních zemích, už stihla napáchat spoustu škod a stála i několik lidských životů. Nemůže za ní pátek třináctého, kdy na naše území dorazila, ale zvýšená teplota moře po dalším nejteplejším létě za sebou. Přebytečná energie se musí nějak uvolnit a tak si tentokrát ve formě nebývalých srážek vybrala střední Evropu.

Odborníci říkají, že podobně vyhrocené nálady počasí budou přibývat. Rok od roku celosvětově chrlíme do atmosféry víc a víc oxidu uhličitého, který z naší zeměkoule vytváří jeden obrovský přehřátý skleník. Průměrná roční teplota se v posledních letech stále zvyšuje.

Nic veselého. Svět se sice čím dál víc snaží ostrou zatáčku zvanou „klimatická změna“ vybrat, ale jde to ztuha, zatím stále ještě namísto zatáčení míříme rovně ke strmému srázu. Bouře Boris je jen jedním z příznaků téhle riskantní jízdy.

Nezbývá než si přát, aby se naplnila slova prezidenta Pavla, že z povodní vyjdeme silnější; rozumím tomu ve smyslu připravenější, odhodlanější, soudržnější. Nic jiného nám ostatně nezbývá. Zavírat oči a tvářit se, že se nic neděje, už dost dobře nejde, a ten, kdo na takovém přístupu založil svou politickou kariéru, jen do zmíněné ostré zatáčky nesmyslně přidává plyn.

Je třeba vzít rozum do hrsti, jak se říká, což znamená být obezřetný, neboli nenechat se vláčet svými touhami a vášněmi, ale brát zřetel na širší souvislosti a také na své okolí. Obávám se, že když nově zvolený europoslanec dorazí do Bruselu v bouráku s ukrutnou spotřebou, aby se ukázal, jak mu je klimatická změna ukradená, nemá rozum v hrsti, ale někde v kalhotách.

V biblické knize Přísloví se rozumu v hrsti říká jedním slovem moudrost. V oddílu, který jsme četli, je vykreslena jako dáma, co chodí ulicemi a náměstími. Volá na lidi, aby vzali rozum do hrsti, aby byli obezřetní, aby brali zřetel na Boha a na všechny kolem sebe. Nejhorší, co se může stát totiž je, že se na jakékoliv zřetele jednoduše vykašleme a staráme se jen o sebe a své zájmy.

Paní Moudrost jednotlivce, kteří pohrdají argumenty, označuje za hlupáky, a ty, kdo si z úsilí druhých dělají legraci, za prostoduché. Prostě jim rozum spadnul do kalhot. Tak trochu běhá mráz po zádech, když Moudrost v dnešním čtení pronese: „Protože jsem volala, a vy jste odmítali, i já se budu smát, až budete v bídě, až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.“ Jako by věděla, v jaké jsme se právě ocitli šlamastice!

Podle paní Moudrosti máme brát zřetel, máme se dívat kolem sebe, ne se narcisticky zhlížet v zrcadle. Při našem každodenním rozhodování je třeba vzít vždycky v úvahu nejen vlastní zájmy, ale zejména zájmy Stvořitele a našich bližních.

Jaký je zájem Stvořitele? No, aby to jeho stvoření pulzovalo životem, ne aby se ze Země stala neobyvatelná poušť nebo nechutný močál. A jaký je zájem lidstva jako celku? Aby každý mohl žít tam kde je, aby nemusel utíkat před nesnesitelnými vedry nebo povodněmi někam jinam, kde navíc nebude vítán. Proto je třeba vzít rozum do hrsti, bez toho změna k lepšímu není možná, říká nám přátelsky paní Moudrost.

O několik století později na téma moudrosti sepsal své kázání Jakub. Jestli to byl Ježíšův bratr, se s určitostí neví, ale leccos tomu nasvědčuje. Nadpis celého oddílu je v ekumenické bibli stručný a výstižný: Pravá moudrost. Jakub, na rozdíl od knihy Přísloví, ale nevypráví o paní Moudrosti, která volá na ulicích, nýbrž o samozvaných kazatelích, kteří rádi poslouchají sami sebe.

„Nechtějte všichni učit druhé, moji bratři…“ Asi to byl mezi prvními křesťany problém, že se našlo spousta těch, kdo chtěli druhé poučovat, kdo všemu rozuměli jako pověstný brouk Pytlík. „Za každé prázdné slovo se jednou budou lidé zodpovídat (Matouš 12, 36),“ poznamenal jednou Ježíš a měl na mysli tvrzení vyslovená bez přemýšlení, bez zřetele na skutečný stav věcí, bez vzetí v úvahu všech okolností.

Mezi prvními křesťany nepochybně docházelo k jevu, který známe i z naší současnosti. A sice, že se k lecčemu a k všeličemu vyjadřují lidé bez skutečných znalostí, bez zkušeností a bez osobní odpovědnosti. Své často bezmyšlenkové nápady a nepodložená tvrzení vypouštějí do veřejného prostoru jako jisté pravdy jenom proto, že mohou. Pravda často přichází zkrátka, protože nikdo nemá potřebu ji obhajovat; lži a nesmysly si naproti tomu pozornost získají vždycky.

Jazyk je dobrý sluha, ale zlý pán. Nedá se jen tak zkrotit a ukormidlovat, pokračuje Jakub ve svém kázání. Je to sice na první pohled malý oheň, dokáže ale zapálit velký les. Stačí, když lidé nepodloženým nesmyslům uvěří nebo naletí na dobře cílenou propagandu nepřítele. V takových požárech potom berou za své jak vzájemná důvěra, tak ochota přičinit se o dobro všech.

Jak je tohle vůbec možné? Jak je možné, že jazyk dokáže povzbudit a potěšit, a na druhé straně vnášet rozbroje a nenávist? Pramen, který vydává současně vodu sladkou i hořkou. Co s tím? Jakub ve druhé polovině dnešního čtení hledá řešení: „Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.“

Nezbývá tedy nic jiného, než se každému, kdo se hlásí o slovo, kdo chce poučovat a shazovat druhé, podívat na zoubek. Nezbývá než zjistit, co nám říká svým způsobem života. Celkem často můžeme snadno zjistit, že se jedná o lidi s narcistickými sklony, kteří chtějí být obdivováni a ve středu pozornosti.

Nebo jsou to lidé, jimž jde především o moc a společenský status, a jsou kvůli tomu ochotni strašit a vyvolávat nepokoj. Hlasateli nesmyslů a nenávisti bývají jaksi z principu také lidé zapšklí, neúspěšní a zklamaní. Všichni dohromady třaskavá směsice, která může ve společnosti nadělat spoustu škody. „Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete!“ poznamenává docela ostře Jakub.

Ale protože správné kázání nemůže skončit přimračeně a pesimisticky, Jakub nakonec dnešní oddíl uzavírá s nadějným výhledem, že i v jeho křesťanském společenství převáží ti, kterým nejde o vlastní sobecké zájmy. „Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.“ Tak jednoduché to je.

Pokoj a spravedlnost bez téhle moudrosti nemají šanci, ani mezi křesťany ani ve společnosti. Mysleme na to nyní v době povodní i za týden při volbách. Když vezmeme rozum do hrsti, z povodní i z voleb vyjdeme jako národ silnější; ve smyslu připravenější, odhodlanější, soudržnější. Kéž by to tak bylo!

PeČ

SPCH 15. 9. 2024

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry