LGBTQ+

Lekce od Philadelphia Flyers: Když se inkluze stane exkluzivní

Prosazovat sexuální a genderovou inkluzi a zároveň popírat uctivý nesouhlas zavání pokrytectvím.

Vezměte si nedávný případ hráče National Hockey League Ivana Provorova, obránce týmu Philadelphia Flyers. 

Při utkání 17. ledna proti Anaheim Ducks spolupracovali Flyers na akci Pride Night s You Can Play, partnerskou organizací NHL. Jako člen Ruské pravoslavné církve se Provorov zdvořile odhlásil z předzápasového bruslení, které vyžadovalo buď oblékání zahřívacího dresu Pride Night, nebo použití hokejky omotané duhovou páskou.

Toto rozhodnutí učinil pouze ve snaze „zůstat věrný sobě a svému náboženství,“ vysvětlil. Hrál pak v samotném zápase, který Flyers vyhráli a tím to mělo skončit.

Ale neskončilo.

Místo toho byl Provorov kritizován funkcionáři You Can Play a dokonce i některými jeho spoluhráči, kteří povýšeně odvodili, že hlavním problémem může být, že mu chybí blízkost k někomu, kdo je „mimo“. Dále tvrdili, že díky svému vzdělání a rozhledu by pak mohl být schopen myslet nebo se chovat jinak, způsobem, který potvrzoval pocity hrdosti Pride Night.

Jakkoli je tato reakce otřesná, jde o běžný krok lidí, kteří tvrdí, že ctí rozmanitost, ale ve skutečnosti tomu tak není.

“Je to běžný krok lidí, kteří tvrdí, že ctí rozmanitost, ale ve skutečnosti tomu tak není.”

Tím, že Provorov potvrdil své náboženské přesvědčení způsobem, jakým to udělal, byla velká promarněná příležitost pro NHL, Philadelphia Flyers, You Can Play a další, aby zdůraznili, že začlenění (inkluze) je podle nich tak důležité. Místo toho však udělali pravý opak.

Jak uvedlo ESPN, provozní ředitel You Can Play, Kurt Weaver, poznamenal: „Hráči, kteří dělají takové věci, mají velmi malou představu o tom, co to znamená. Pro mě je náboženství o charitě a inkluzi. Tohle nebylo jen o hráči a dresu na ledové ploše. Co dalšího to ovlivnilo? … Pokud přijmete LGBTQ komunitu, ona vás objme zpět.“

Weaver dodal: „Budeme mít jednotlivce, kteří nebudou chtít naskočit na palubu týmu. To je smůla.”

Realita je však taková, že Provorov nevrhal na LGBTQ komunitu nějaké nadávky ani neřekl nic ani vzdáleně ponižujícího. Jednoduše se držel přesvědčení svého svědomí a činil to tak uctivě, jak jen to bylo možné, a přesto byl vykreslen jako zabedněný neandrtálec, jehož náboženský software potřebuje aktualizaci.

Provorovovo dilema není ojedinělé. Hraje se takto denně prakticky ve všech povoláních a koutech života v Americe.

Ti, kteří se začleňují tímto způsobem, nevidí, že jejich nucené začleňování se děje pouze s vyloučením každého, kdo se odváží nesouhlasit s jakýmkoli úhlem LGBTQ života. To pak jen oslabuje jejich nároky a spouští další nevraživost a netoleranci vůči již tak nestabilnímu tématu.

Skutečné začlenění říká, že na hlasech veganů i pojídačů masa záleží. Říká se, že všichni – někdo, pro koho angličtina není jeho mateřským jazykem, ti, kteří byli nedávno podmínečně propuštěni i prodejci ojetých aut, protestující proti inkluzi, ti všichni si zaslouží místo u stolu s perspektivou, která má hodnotu.

“Inkluze, která nesplňuje důkazní břemeno své vlastní definice, je podvodná a má potenciál vyvolat nenávist.”

Bohužel, krása vzájemného ocenění a sebevědomého souhlasu s nesouhlasem se stává tragédií. Začleňování, které nesplňuje důkazní břemeno své vlastní definice, je podvodné a má potenciál vyvolat nenávist.

V Americe existuje mix názorů na jakékoli téma. To je součástí toho, co nás dělá tšmi, kým jsme. Nemůžeme však prosazovat politiku proti šikaně ve školách, zatímco jako dospělí se chováme jako „batolata s dlouhýma nohama“ a dopouštíme se stejného špatného chování.

Historie stále dokazuje, jak daleko k dokonalosti jsme v tom, ale jednou z krás naší země je právní závazek, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, s „určitými nezcizitelnými právy“ a „mezi ně patří život, svoboda a hledání štěstí.“ 

To znamená, že i jednotlivec, který vnímá rasu, pohlaví, náboženství nebo politiku jako jiný svět než já, je vítán žít v mé slepé uličce. Je zřejmé, že mě nemohou obtěžovat nebo napadat nebo jinak porušovat mé občanské svobody, ale nejsou nuceni mě pozvat na večeři, pomáhat mi odhazovat příjezdovou cestu během velké sněhové bouře nebo dávat pozor na nevyzvednuté balíčky Amazon, které se hromadí na mé přední verandě.

Být inkluzivní znamená, že jsou vítáni všichni, nejen ti, kteří mají u jména hvězdičku, která je označuje nálepkou, kterou definuji pouze já. Pokud se cena za vstup do „cool clubu“ vytváří každým bodem nebo vírou, je to v pořádku, ale je to kultovní a má to s inkluzí co do činění.

Proto při vší úctě navrhuji, aby kdokoli v komunitě LGBTQ prosazoval podvodný, uzavřený druh inkluze, používal pro ni úplně jiný termín, který správně odráží jeho přesné záměry, nebo na druhou stranu, aby se začal zodpovídat za praktikování toho, co hlásá.

Aby bylo jasno, nevěřím, že na této straně nebe zažijeme utopii. Věřím však, že jednota bez konformity je možná, pokud se o ni dokážeme vhodně zasadit a rozlišit, jak by se mohla formovat v soukromých a veřejných jednáních.

To jen přilévá olej do ohně porozumění, které je možné uprostřed rozdílů, pokud se při rozhodování necháme vést pocity, protože emoce jsou nakonec ze své podstaty pomíjivé a ošidné. 

Užitečné je rčení jiné generace, které říká, že “když má prostý smysl dobrý smysl, nehledej jiný smysl”. Naše společnost zoufale potřebuje více rozumných dospělých, kteří by ukázali, jak si společně dobře hrát na pískovišti života.

James Ellis III 

Baptist News Global

James Ellis III 

James Ellis III je ordinovaný baptistický kazatel. Je držitelem doktorátu z Western Theological Seminary, magisterských titulů z Pittsburgh Theological Seminary a George W. Truett Theological Seminary Baylor University a bakalářský titul v oboru afroamerických studií na University of Maryland. Jeho poslední knihou je  An Inward-Outward Witness: Suffering’s Role in Forming Faithful Preachers. Více se dozvíte na jeho webu.

-tep-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry