Misie

Evangelizace zbavená evangelia

Odpoledne jsem se vrátil domů a na klice vchodových dveří jsem našel omotanou gumičku. Na gumičce byla připevněna malá brožurka. Bylo tam napsáno: “TOHLE BYL TVŮJ ŽIVOT!” – bylo to vytištěno přes celou černobílou obálku, celé velkými písmeny, tučně, červeným inkoustem.

Uvnitř bylo stereotypní poselství plné zmaru a beznaděje: Já umřu. Bůh bude požadovat odškodnění za všechny křivdy, kterých jsem se v tomto životě dopustil.

Byl jsem souzen ještě předtím, než jsem byl milován – tato myšlenka mi připadala teologicky znepokojivá a převrácená.

Když jsem listoval brožurkou, zaplavil mě pocit vděčnosti, že moji chlapci nejsou přítomni se mnou. Nemusel jsem se snažit vysvětlovat jejich rostoucím mozkům množství otázek, kterými by mě bombardovaly jejich zvídavé mysli.

Stál jsem na chodbě a začal se rozhlížet kolem sebe. Ke svému zděšení a úlevě jsem spatřil stejnou brožurku připevněnou gumičkou na vchodových dveřích bytů mých sousedů. Zděšení proto, že čas běžel a moji sousedé by se vraceli domů a našli by na svých dveřích připevněný tento vzkaz. Úleva s vědomím, že moji sousedé ještě netušili, že tento vzkaz visí na jejich vchodových dveřích.

V tu chvíli jsem udělal jediné, co mě napadlo, co by udělal Kristus, a začal jsem obcházet bytové dveře sousedů a sbírat všechny ty brožurky. Vyhodil jsem je do koše.

Ten okamžik byl plný ironie. Já, který jsem pracoval jako pomocný kazatel, jsem odstraňoval ze dveří svých sousedů literaturu propagující poselství evangelia. Správně, něčí výklad evangelia. Rozhodně ne moje chápání Boží naděje pro celé stvoření.

Ta brožura neobsahovala ani žádné kontaktní údaje. Nikoho, koho bych mohl oslovit, žádnou církev, se kterou bych se mohl spojit. V brožuře byla ještě jedna kniha, kterou doporučovala, abyste si ji po provedení navržených nezbytných kroků mohli koupit. Knihu, která, jak mi opět přišlo ironické, nebyla Biblí.

Myslel bych si, že Bible bude první knihou, kterou si někdo nový ve víře bude chtít přečíst.

Tento typ evangelizace – upřímně řečeno, ani bych to nenazýval evangelizací – má více společného s těmi, kteří chtěli vidět Ježíše ukřižovaného, než s poselstvím evangelia. Ti, kteří chtěli Ježíše ukřižovat, si vybírali z Ježíšových slov, sestavovali je a překrucovali tak, aby jim vyhovovala.

To je možná to, co mi na brožurách, jako je tato, vadí nejvíce. V brožuře byly vybrány verše z celého Starého a Nového zákona, sestaveny v pořadí, které se jim hodilo, aby odpovídaly příběhu, který chtěli prezentovat. Verše byly zbaveny kontextu, aby se hodily pro potřeby nového autora.

Něco je špatně, když si musíme vybírat. Něco je vážně špatně, když nemůžeme nechat celé poselství evangelia stát na jeho vlastních základech.

Pokud si musím vybírat, které verše bych měl slyšet, číst nebo zařadit do vyprávění, možná je čas přiznat, že poselství evangelia není tak přesvědčivé.

Pokud cítím potřebu pokusit se vylepšit poselství tím, že seřadím verše v pořadí, které považuji za vhodné, aby ostatní mohli naslouchat Ježíšovým slovům, pak je možná čas přijmout skutečnost, že Ježíšova slova nejsou tak život proměňující, jak bylo původně inzerováno.

Autorka Brené Brownová ve své knize Daring Greatly (Odvážně a skvěle) píše:

“Když náboženští vůdci využívají náš strach a potřebu větší jistoty tím, že ze spirituality vytrhávají zranitelnost a víru mění na “dodržování a následky”, místo aby učili a dávali příklady, jak zápasit s neznámem a jak přijímat tajemství, celý koncept víry zkrachuje sám o sobě.”

Strach není hlavním poselstvím evangelia. Tím je láska.

Víru a s ní spojenou evangelizaci nelze prožívat, když není přítomen žádný vztah.

Eunuch ve Skutcích 8 nerozumí tomu, co čte, dokud nepřijde Filip a nepřečte si to s ním.

Nikodém nedokázal pochopit Ježíšovo učení až do prvního nočního rozhovoru, který, jak se dozvídáme na konci Janova evangelia, je jedním z mnoha, Nikodém se rozhodne stát se následovníkem tohoto muže z Nazareta.

Ježíš se setkával s lidmi s nejrůznější historií, s lidmi, kteří šli po velmi odlišných životních cestách. Málokdy je vyřčen nějaký soud, dokud tito lidé poprvé nepoznali, jak moc jsou milováni.

A častěji než kdy jindy byl vyřčený soud vykoupením, tito lidé – malomocní, římští vojáci, ochrnutí, Samaritáni i Izraelité, děti, chudí i bohatí, krvácející ženy, slepí a hluší – byli hodnými Božími dětmi, které si zasloužily být součástí Božího společenství stejně jako kdokoli jiný.

SETH M. VOPAT

Baptist News Global

Seth M. Vopat

Seth M. Vopat je přidruženým kazatelem mládeže a rodiny v Louisburg First Baptist Church v Louisburgu, Kansas.
Sethovy články, které se objevily na EthicsDaily.com, jsou k dispozici zde.

-van-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry