Plenky a jesle

Čti Lukáše 2,8-20

Starověk a ještě i středověk odíval narození slavných a mocných lidí do hávu vzletných legend, jež měly ještě zvýraznit význam a moc opěvované osobnosti. Biblický příběh o Ježíšově narození však není dojemnou legendou, jak by nám chtěli někteří namluvit. Spíše lze hovořit o antilegendě, jak vánoční evangelijní příběh označoval profesor Amedeo Molnár. Znamením, kterým se má zvýraznit význam právě narozeného dítěte, se zde stávají plenky a jesle. Plenky – znamení bezmocnosti dítěte a jesle (přesněji dobytčí žlab) – znamení chudoby a bezdomoví. Plenky a jesle – to není znamením poezie vánoc, ale znamením Spasitele. Plenky a jesle jako předzvěst kříže. To, že se celé události zúčastňuje i množství nebeských zástupů, ještě více podtrhuje hloubku Kristova ponížení.

První lidé, jimž se odkrývá tajemství Božího vtělení, jsou pastýři. Tito bezvýznamní lidé se nechávají oslovit znamením plenek a jeslí, a tak se setkávají se svým Spasitelem. Proto se narozdíl od samolibých vládců, samospravedlivých znalců zákona a lhostejných betlémských maloměšťáků dokážou radovat a pojmout i všední den jako vánoční oslavu (v.20).

Pane, dej, aby nás neopouštěl úžas z tvého vtělení.

Petr Hlaváček