Baptistická knihovna | Historické články | Střípky z historie

Střípky z historie: Zhanobení chrámu v Jeruzalémě 16.12.156 p.n.l.

Antiochus Epiphanes (c. 215 př. N. L. – 164 př. n. l.), Helénistický král Seleucidské říše

Střípky z historie: Zhanobení chrámu v Jeruzalémě

Král bude dělat, co se mu zlíbí, bude se vypínat a činit větším nad každého boha a bude divně mluvit i proti Bohu bohů, co mu nepřísluší, a bude ho provázet zdar, dokud se nedovrší hrozný hněv, neboť rozhodnutí bude vykonáno.
Daniel 11,36

Přibližná zeměpisná oblast Levant, velká oblast v oblasti východního Středomoří v západní Asii

Řada důležitých historických událostí nastala v období mezi Starým a Novým zákonem (kolem r. 420 př. n. l. – 1 n. l.), které protestanti označili za „mezizákonní“ období (intertestamental) a římští katolíci za „deuterokanonickou“ dobu. Během těchto čtyř století vzešel jeden z největších válečných králů historie – Alexandr Veliký a jeho nepříliš velcí nástupci Diadoche – čtyři Alexandrovi generálové, kteří si po jeho smrti v roce 323 př.n.l. rozdělili jeho říši pro sebe. Jeden z nejagresivnějších a nejúspěšnějších vůdců Seleucus I. Nicator vládl provincii, která by dnes obsahovala oblast moderních národů Izraele, Libanonu, Sýrie, Jordánska, Iráku, Íránu, středního Turecka, Saúdské Arábie, Kuvajtu, Afghánistánu, Pákistánu a Turkmenistánu, které se souhrnně staly známými jako Seleukovská říše, která trvala do roku 63 př. n. l. Seleucidové (vyslovuje se Sel-oo-sids) přinesli helénistickou (tj. řeckou) kulturu na Střední východ, udržovali a rozšiřovali kulturní kontinuitu Alexandrových výbojů. Jeden z nejbrutálnějších post-alexandrijských panovníků získal jméno Antiochus Epiphanes a za své vlády naplnil proroctví učiněné o staletí dříve v Knize Daniela Hebrejských písem.

Mince zobrazující Antiocha IV. Epifana

Po většinu své vlády se Seleucidové řídili Alexandrovou politikou využívání místních satrapů a princů, kteří pomáhali vládnout v nesmírně rozmanitých kmenech Levantů. Židům bylo dovoleno udržovat své náboženské způsoby a kulturu, pokud platili požadované dávky. V roce 187 př.n.l. byl Antiochus III. vystřídán svým nejstarším synem, byl to Seleucus IV. Philopater, a poté se ujal vlády jeho nejmladší syn Antiochus IV. Epinphenes. Království, které zdědil, zmítal odpor a vzpoura v dostatečné míře, aby to ospravedlnilo zásah, a Epiphanes byl jen mužem, který rozdrtil povstání.

Antiochus se rozhodl sjednotit náboženství regionu tím, že všechny přiměl, aby ho uctívali jako prvořadého boha – řeckého boha Dia – v lidské podobě. Poprvé se jeho obraz objevil na mincích, aby připomněl lidem, že „Theos Epiphanes“ je „zjevným bohem“. Moudří lidé žijí v každé kultuře a někdo změnil jedno písmeno v jeho jménu, aby se četlo Epimanes – „šílenec“, byl to nejpopulárnější veřejný vtip.

Model druhého chrámu v Jeruzalémě

Spor o to, kdo by měl být veleknězem Židů v Jeruzalémě, vyústil ve úplatkovou válku, kterou vyhrál pro-řecký Jason nad svým tradicionalistickým bratrem Oniasem. O několik let později jakýsi Menaleus, nikoli Áronův potomek, zaplatil Antiochovi vyšší úplatek a byl ustanoven jako nový velekněz. Menaleus vyplenil chrám, což způsobilo nepokoje v Jeruzalémě, a Jason se vrátil, aby vedl vzpouru. Antiochus to vzal osobně a vstoupil do města s armádou, dokončil drancování chrámu a zavedl stanné právo. Vždy podzíravý z Ptolemaiovského Egypta, přeměnil Jeruzalém na město pevnosti a oznámil, že zde bude řecké náboženství, zrušil židovské obřady, spálil všechny Tóry a vyžadoval uctívání „zjevného boha“.

Triumf Judase Makabejského od Petera Paula Rubense

Konečný bod zlomu nastal, když Antiochus postavil Zeusovi oltář na oltáři zápalných obětí a 16. prosince 167 před naším letopočtem na něm obětoval prase. Události zuřícího Antiocha Epifana předpovídají – jak se domnívají mnozí badatelé Bible – zprávy zaznamenané v Danielovi 11. kapitole, včetně vojenských nájezdů na Egypt a pobouření spáchaných v Jeruzalémě. Podrobnosti o židovské vzpouře jsou zaznamenány v knihách Makabejských, které se nacházejí v apokryfech, v nekanonických, většinou historických knihách umístěných mezi Starým a Novým zákonem ve většině Biblí, až po Lutherovu Bibli a původní verze KJV (King James Version).

Trest Antiochův, jak je popsán ve 2. kapitole Makabejských 9, Gustav Doré

Pachatel zneuctění Druhého chrámu, Antiochus Epiphanes, se během vojenského tažení na Východě nakazil nejbolestivější infekcí a zemřel v agónii. Boží záchrana Jeho lidu z tohoto konkrétního období je připomínána v židovském svátku známém jako Chanuka. Izraelský stát a jeho vůdci v dějinách požadovali uctívání, ale Pravého a Živého Boha chtěli uctívat pouze způsoby, které určil v Písmu, což nakonec přineslo uzurpátorům bolestivý konec.

-šk-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Česká republika nebo facebookovou skupinu Zpravodaj baptistických sbor

Similar Posts