Svědectví

Budeš mě následovat?

Část 2.

Občanská válka, Jih a církev

Řekněte nám o minulých událostech, abychom je mohli reflektovat
a pochopit jejich důsledky.
– Izajáš 41:22 CJB

Bylo to jako gumička, která se stahuje stále pevněji. Se mnou uvnitř.

Sedm let jsem sloužila jako státní vedoucí ženského výboru v jedném subjektu SBC. Další rok jsem sloužila jako koordinátorka na místě pro akci Living Proof Live sponzorovanou společností LifeWay.¹

Během těchto osmi let jsem pracovala s mnoha ženami, které chtěly sloužit Bohu. Pociťovaly důsledky omezení, která na ně byla kladena, a třenice mezi nimi. Společně jsme se modlily, abychom se nadechly a vydechly Boží dech. Za svůj cíl jsme si stanovily “poznat ho, růst v něm a ozývat se jeho srdcem pro svět”.

Chvíli se zdálo, že by to systém mohl umožnit, že by struktura mohla být dostatečně pružná, aby se mohla pohybovat spolu s Tím, o němž jsme všichni říkali, že mu sloužíme.

Ale pak bylo bolestně zřejmé: struktura se může roztáhnout jen do určité míry. A vždycky se tomu natahování bude bránit. Stále více by se napínala, trestala, byla by pevnější v tom, aby nás všechny udržela na uzdě. Nakonec by se násilně vrátila zpět do svého původního tvaru.

Když se gumička přetrhla, vyhodilo mě to ze života, který jsem znala – a katapultovalo mě to na nové místo. Konečně jsem se mohla znovu nadechnout. Mohla jsem znovu zpívat. Znovu jsem mohla jít vpřed s Bohem. Cítila jsem naději a radost. Zároveň jsem se ale cítila zbitá na padrť.

Když jsem se odvážila nahlédnout za fasádu, myslela jsem, že jsem viděla celý obraz. Bůh věděl, že jsem teprve začala vidět.

Co to bylo ?

V denominaci, kterou jsem považovala za dobrou, v životech vedoucích, které jsem považovala za zbožné, jsem viděla zlo. Nejen lidskou hříšnost. Zlo.

Nedokázala jsem to pochopit a zeptala jsem se: “Pane, co to bylo?” Vyzval mě, abych prozkoumala historii SBC, zejména její založení a prvních 50 let.

Bylo to jako tahat za nit, která se stále rozplétala.

Strávila jsem měsíce čtením všeho, co se mi dostalo do rukou, pak jsem měsíce truchlila, zpracovávala, vyrovnávala se s tím, co jsem viděla, a modlila se za to, než jsem sebrala odvahu číst dál, truchlit dál a nakonec psát.

Rychle jsem se dozvěděl: Jižní baptistická konvence byla vytvořena, aby hájila provádění zneužívání a legalizovala násilníky.

V roce 1845 se národní Baptistické misijní rady (Baptist mission boards) rozhodly neposílat jako misionáře vlastníky otroků, kteří své otroky nepropustí. Rozzlobení baptisté na jihu se oddělili od unie se svými severními bratry a vytvořili si vlastní denominaci – 16 let předtím, než ji jižní státy následovaly.²

Zakladatelé však řekli, že se musí oddělit od baptistů ze Severu, a to kvůli obětem zneužívání, o němž trvali na tom, že to zneužívání není. Volali: “Nikdy nemůžeme být účastníky žádného ujednání”, které by nás “odvedlo od našeho milovaného barevného lidu” a “tolik ukřivděných domorodců v zemi … čtyř milionů napůl podrobených rudých mužů, našich sousedů”.³

Systém vytvořený na ochranu a popírání zneužívání je sám o sobě zneužívající.

Zneužívající systém, který se snaží zakotvit u Boha a propagovat zneužívání jako zbožné, je vlk v rouše beránčím. Dokáže oklamat mnoho lidí. Může zdecimovat mnoho lidí. A zcela zkresluje charakter Boha, který se vydal za všechny lidi.

V polovině občanské války se SBC navždy spojila s Konfederací a myšlení, které ji zplodilo.⁴

Tehdy, stejně jako dnes, nebyli jižanští baptisté jediní, kdo přijal tento způsob myšlení. Zdaleka ne. Ale SBC byla za tímto účelem založena, oficiálně se k němu zavázala a navzdory všem pózám a kontrole image v posledních letech je k němu stále připoutána.

Za fasádou ztělesňuje Jižní baptistická konvence způsob myšlení, který můžeme v USA vysledovat od osídlování Jihu až po dnešek.⁵

Způsob myšlení, který zplodil Konfederaci

Bavlnářský stroj na oddělování bavlny od jejích semen všechno změnil. Po jeho vynálezu v roce 1793 se na hluboký Jih nahrnuli bílí osadníci, kteří toužili po prosperitě, již slibovalo “bílé zlato”.

Region hluboce ovlivnilo také druhé velké probuzení. Prvních 30 let 19. století rostla na Jihu církev vedená bělochy jako houby po dešti a Duch svatý působil v srdcích věřících jako usvědčovatel ohledně velkých nespravedlností v zemi. O tom svědčí dopisy, deníky a vyznání na smrtelné posteli.⁶

Nakonec se však církev rozhodla kulturní normy podpořit, místo aby jim vzdorovala, a křesťanství v regionu nabralo temný směr.

Jižanská ekonomika se totiž vázala na bavlnu a pouze na bavlnu. To znamenalo: vykácet lesy, pěstovat stejnou plodinu až do vyčerpání půdy, přesunout se dál do divočiny, opakovat to. To vše vyžadovalo mnoho půdy, intenzivní pracovní sílu a zvládnutelné manželky.⁷

Jižané uvažovali: Musíme vlastnit otroky. Musíme dostat indiány pryč z půdy. Musíme udržet “naše ženy” na jejich místě.

Probuzená církev se zpočátku proti těmto nespravedlnostem, zejména proti otroctví, bránila.

Pak církev začala otroctví nazývat “nutným nevyhnutelným zlem”.

A pak, ve 30. letech 19. století, církev široce přijala postoj, který jako první prosazoval kazatel a otrokář Richard Furman, muž, kterého baptističtí historici označují za “duchovního otce” SBC.⁸

Ačkoli to často formulovali méně upřímnými slovy, církev se rozhodla: Utlačování celých skupin lidí není zlo. Ne, je to Boží vůle, Boží plán, aby bílí lidé, a zejména bílí muži, vládli všem ostatním – samozřejmě po vzoru Krista a pro Ježíše.⁹

Církevní představitelé prohlásili, že toto je jediný biblický názor. Každý jiný názor – dokonce i a zejména ten, který vycházel ze Slova – označili za nebiblický a antikristovský.

Čím více Duch svatý a Písmo trvali na opaku, tím více si lidé zavírali uši a oči. Když se ozvalo několik odvážných hlasů, které varovaly, bílý Jih označil jejich slova za pobuřující a prosadil Mlčení, které zakazovalo nesouhlas.

Dobří členové církve na Jihu nakonec necítili vinu za otroctví a další nespravedlnosti, které páchali a schvalovali. Necítili žádný soucit s lidmi, které zneužívali, ani lítost nad tím, že je zneužívali.

Neviděli žádnou ironii v prohlášení: “Jsme dobří křesťané, možná dokonce Jediní skuteční křesťané.” Všichni se snažili o to, aby se jim dařilo.

Neviděli nic špatného na tom, že se snažili udělat králem Ježíše i bavlnu. Podle jejich názoru se nesnažili sloužit dvěma pánům; uctívali pouze Krista.

Upadli do určitého vzorce: Cokoli jim slibovalo moc a privilegia, silně spojovali se svou identitou křesťanů. Považovali by to za nezbytné pro plnění Boží vůle. Ve svých srdcích směšovali loajalitu a věrnost k tomu, co spojovali s Kristem a věrností ke Kristu¹⁰.

To, co si spojovali s Kristem, časem zahrnovalo “zvláštní instituci” otroctví, Konfederaci, Ztracenou věc, Svobodné zednářství a SBC.

Čím více moji předkové sloužili těmto pánům, tím více trvali na tom, že oni jsou jediní, kdo skutečně slouží Kristu.

Není to všechno už minulost?

Není to všechno minulost?

Jak bych si přála, aby je probudilo ono válečné trauma! Jak bych si přála, aby se pokořili, přiznali se a odvrátili od myšlení, které vedlo k nevýslovné dehumanizaci, vykořisťování, násilí, sexuálnímu zneužívání, rozvracení rodin a krveprolití.

Místo toho kazatelé popisovali poraženou Konfederaci jako dalšího Krista.

Páni. Počkejte. Ujistěte se, že jste to pochopili.

Po celá desetiletí popisovali bílí kazatelé po celém Jihu Konfederaci jako dalšího Krista – jejíž vojáci bojovali proti zlu, nevinně trpěli a zemřeli vykupitelskou smrtí. Říkali, že v důsledku toho křest krví očistil celý (bílý) Jih.¹¹

A tak církevní kultura s rozděleným srdcem vyvolala v zemi nové volání – zjevně rouhavé volání: Jih znovu povstane!

O 50 let později

Tento způsob myšlení se přenáší na další generace. Na přelomu století byly zavedeny zákony Jima Crowa a nové, ještě zákeřnější formy útlaku a otroctví, které měly udržet lidi “na jejich místě”. Křesťané stále otevřeně prohlašovali:

Bílí lidé na Jihu chtějí vládnout a budou vládnout.
– Alabamský baptista, 28. listopadu 1899

Padesát let po občanské válce se stejný postoj rozhořel i na dalších místech USA, kde se znovu zrodil Ku-klux-klan a oživil rasovou a genderovou nespravedlnost, často páchanou ve jménu Boha.

O 100 let později

Sto let po občanské válce hnutí za občanská práva a nové ženské hnutí odhalily, čelily a konfrontovaly mnoho křivd. Mnozí bílí křesťané považovali tato hnutí za zlo a ostře proti nim vystupovali.

Přesto nakonec střety šedesátých let vyústily v tak zásadní změny, že v době, kdy jsem se věnovala výzkumu této historie, se běloši, kteří se dozvěděli o mém projektu, hrubě ptali: “Copak jsme se s tím vším nevypořádali? Není to všechno už minulost?”

Jakmile jim tyto otázky vyšly ze rtů, změnili téma. Nehledali odpověď. Varovali mě, abych tam nechodila, abych tu záležitost ani nevytahovala.¹²

O 150 let později

Od dubna 2011 do dubna 2015 si lidé na Jihu i mimo něj připomínali 150. výročí občanské války.¹³

V červnu 2015 oznámil Donald Trump svou kandidaturu na prezidenta. V následujících měsících se jeho největšími fanoušky stali bílí evangelikální představitelé. A po celých Spojených státech jako by odnikud znovu propuklo smýšlení, které zrodila Konfederace.

Toto smýšlení však nezemřelo a znovu nepovstalo. Číhalo, hnisalo a šířilo se z velké části v srdcích lidí, jako jsem já, lidí, kteří se považovali za dobré křesťany sloužící pouze Kristu.

Vyznáváme! Občanská válka, Jih a církev
Mnohem podrobnější pohled na toto téma najdete v Debořině knize Vyznáváme! Občanská válka, Jih a církev (e-kniha aktualizovaná v roce 2020).

---

Mnohem podrobnější pohled na toto téma najdete v Debořině knize Vyznáváme! Občanská válka, jih a církev (e-kniha aktualizována 2020).

Příspěvky související s Vyznáváme

• Násilníci, které jsme neviděli
• Řekněte nám o minulých událostech
• jak ti to mám říct?
• Z této dívky je nyní žena
• Čtyři otázky – o Trumpovi, evangelikálech, sebeklamu a občanské válce
• Velký rozdíl mezi spravedlností a spravedlností

Série: Budeš mě následovat?

Část 1: Za fasádou SBC – Na jedné straně mě křesťanští vůdci nutili a obviňovali, abych si vybrala především denominační organizaci. Na druhé straně ke mně promlouval tichý hlas, který jsem se 40 let učila poznávat skrze Ducha a Slovo.

Část 2: Občanská válka, Jih a církev – Poté, co mi zneužívání začalo otevírat oči pro zlo v mé církevní kultuře, mě Bůh vzal na pouť do minulosti, aby mi pomohl pochopit události, které se dějí nyní.

Část 3: Jít s Bohem – Když jsem se rozhodla jít s Bohem tam, kde mi to moje církevní kultura zakazovala, netušila jsem, kolik vidění, kolik zármutku a kolik bolesti mě čeká. A jak moc lásky a života.

Více o toxických církevních systémech

• Šikana ve sboru
• Ve sboru se mi vyhýbají
• Klany ve sboru
• Násilníci, které nevidíme

***

---

Poznámky

¹ Tyto roky jsem popsala v článku Budeš mě následovat? Část 1: Za fasádou v SBC.
² Jižní metodisté vytvořili samostatnou denominaci v roce 1844.
³ Southern Baptist Convention Annual, 1845, 19.
⁴ Viz: Rezoluce SBC přijaté 13. května 1861 a zveřejněné v Journal of the Congress of the Confederate States, 17. května. “Resolution on Peace”, výroční zasedání SBC v Augustě, GA, 1863; k dispozici na sbc.net/resolutions/801/resolution-on-peace. Další podrobnosti o událostech, které vedly k těmto rezolucím, najdete v mém článk Čtyři otázky – o Trumpovi, evangelikálech, sebeklamu a občanské válce.
⁵ Způsob myšlení, který zrodil Konfederaci, je explicitní odnoží implicitního přesvědčení, které má kořeny v učení o objevu. Toto implicitní přesvědčení ovlivňuje celé USA od jejich založení. Podívejte se a poslechněte si pronikavé odhalení Marka Charlese v jeho příspěvku a přednášce na TEDx, We the People.
⁶ Viz 4. kapitolu “Výhodný hřích” (The Convenient Sin) v knize The Ruling Race: A History of American Slaveholders od Jamese Oakese.
⁷ Podmínky, které otrokářská kultura vytvořila pro bílé ženy, se vůbec nepodobaly plantážnickému mýtu. Viz kapitolu 3, “The Slaveholders’ Pilgrimage”, v knize The Ruling Race (Vládnoucí rasa), zejména strany 76-91.
⁸ Zdá se, že tento popis v posledních letech z internetu zmizel. Přesto v roce 1994 Jesse C. Fletcher v knize The Southern Baptist Convention: A Sesquicentennial History (Jižní baptistická konvence) uvedl: “Richard Furman se stal duchovním otcem Jižní baptistické konvence” (Nashville: Broadman & Holman, str. 32-33). V roce 2006 citovali Fletcherovu větu James T. Draper Jr. a John Perry ve své knize LifeWay Legacy: A Personal History of LifeWay Christian Resources and the Sunday School Board of the Southern Baptist Convention (s. 25).
⁹ Viz “Exposition of the Views of the Baptists Relative to the Colored Population of the United States” (Výklad názorů baptistů ve vztahu k barevné populaci Spojených států) Richarda Furmana, začátek odstavce 7. Podrobněji se Furmanovým životem a názory zabývají kapitoly 2, 3 a 4 knihy Vyznáváme! Občanská válka, jih a církev.
¹⁰ O tom, jak jsem to objevil ve svém vlastním životě, vyprávím v příspěvku Za fasádou v SBC.
¹¹ Viz Baptized in Blood, Charles Reagan Wilson, zejména strany 44-45, 58, 73-77.
¹² “Mezitím rasová nespravedlnost, kterou mnozí běloši považují za ‘vše v minulosti’, nikdy nezmizela. Spíše zůstala skrytá na očích, systémový problém napříč celými USA, který nikdy nepřestal přinášet násilí a ztráty na životech.” – Vyznáváme!, s. 9. Podrobnosti naleznete v tomto v tomto sedmnáctiminutovém videu „Holy Post“ “Svatá pošta” od Phila Vischera, VeggieTales.
¹³ Při popisu vzpomínkových akcí byl opakovaně použit termín “oslava”. Viz kapitola 1, Vyznáváme!

Deborah Bruntová

KEY TRUTH

Deborah Bruntová

Jsem Deborah, bílá žena z hlubokého jihu, miluji Boha a jsem hledač pravdy.

Hledající znamená stále se učit.

Konečně se učím vidět to, co jsem dříve nemohla.

Učím se oddělovat to, co vypadá jako náboženské, ale je toxické – od toho, co je vzácné a co je skutečně Bůh.

Mluvím, abych řekla, co jsem viděla.

Po desetiletí jsem žila v SBC život jako náboženský křesťan. Většinu těch let jsem opravdu znala Krista. Nevěděla jsem, do jaké míry z toho, co si myslím a věřím, dělám a říkám, se odrážejí spíše náboženské věci, které jsem se učila, než Kristova mysl.

Stále nevidím vše jasně. Pořád na mě lpí náboženský hajzl. Ale – hurá! Hurá! Hurá! – Jdu s Bohem.

-tep-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry