Svědectví: 4. Moje cesta ke kazatelské službě

Svědectví Lynn Greenové, generální tajemnice Baptistické unie ve Velké Británii

Svědectví

Moje cesta ke kazatelské službě

“Lynn, mám něco, co bys měla pro mě udělat.“

Uprostřed noci jsem se probudila a moje ložnice byla zaplavena světlem. Ze světla jsem zaslechla Boží volání: „Lynn, mám pro tebe něco, co bys měla pro mě udělat.“

Bylo mi 14 let a rozhodně jsem netušila, co to znamená. Moje první myšlenka byla: „Co může žena udělat pro Boha?“ Jedinou možností, o které jsem věděla, bylo stát se jeptiškou – což rozhodně nevypadalo jako atraktivní volba.

Ohromena a bez ponětí, co to může znamenat, jsem prožila tuto zkušenost a pokusila se spát. Ale řekla bych, že při tomto setkání se živým Bohem jsem se nepochybně stala Ježíšovým následovníkem. Později jsem si v mém gedeónském Novém zákoně přečetla výzvu ke křtu, a tak jsem oslovila místní baptistický sbor a zbytek je, jak se říká, historie.

V těch prvních letech jsem ten pocit Božího volání nesla dál, ale ani já, ani lidé kolem mě nevěděli, co s tím dělat. Lidé kolem mě byli milující a podporující, ale já jsem nezapadala do jejich stávajících rámců reality. Byly mi nabídnuty různé návrhy; možná je to povolání být kazatelovou manželkou, možná je to povolání být teologem.. a v době, kdy jsem opouštěla univerzitu, jsem dospěla k (pohodlnému) závěru, že to možná bylo povolání pro můj pozdější život. Opustila jsem univerzitu, našla si práci, vdala jsem se a usadila se.

Byla to až moje účast na akci Spring Harvest na počátku mých dvacátých let, která mi vrátila toto Boží volání zpět na pořad dne.

Poprvé jsem svůj příběh o tomto Božím volání vyprávěla neznámému anglikánskému diakonovi, který byl první osobou, která vyjádřila slova, že „jsem možná volána do kazatelské služby“. Byl to významný okamžik, po kterém vývoj nabral na obrátkách, i díky podpoře našeho nového kazatele Paula Hillse, a v době, kdy mi bylo 26 let, jsem se stala dobrovolnou laickou kazatelkou a začala studovat na baptistickém semináři Regent’s Park College.

Na konci studia jsem byla přijata jakou pomocná kazatelka na částečný úvazek ve sboru Wokingham Baptist Church. Tím skončilo šestnáctileté Boží volání ke kazatelské službě.

Ve Wokinghamu jsem byla požehnána mnoha způsoby; byla jsem podporována v mém mateřství, dvakrát jsem službu přerušila nebo jsem sloužila všemi způsoby, jak se naše rodina rozrůstala. Poté měl sbor vizi a odvahu a jmenoval mě předsedkyní staršovstva, kterou jsem byla posledních 10 let mé tamní služby.

Poslední rok ve vedení místního sboru byl pro mě duchovně náročný. Cítila jsem se úplně skleslá, vyhořelá, v takovém duchovním zimním období. Už jsem neviděla žádnou cestu vpřed a dokonce jsem přemýšlela, jestli jsem se s tím Božím voláním nespletla. V tomto zimním duchovním období jsem se všeho vzdala. Boží slovo pro mě v té době bylo: odpočívej, čekej a prohlubuj svou důvěru ke mě.

„Ve správný čas,“ řekl mi, “začne míza znovu proudit vzhůru.”

A po tomto období ve správný čas skutečně přišel nový začátek. Nejprve mě povolal na oblastní kazatelskou službu a poté, po několika letech, jsem se z jeho milosti stala generální tajemnicí naší baptistické unie. Jsem si jistá, že mě na toto místo mohl přivést jen Pán!

Když se ohlížím zpět na svou cestu, jsem velmi vděčná za to, že ji provázela láskyplná podpora lidí kolem mě, jejich nápadité myšlení mimo zažitá schémata o kazatelské službě a postavení žen ve službě, a jejich ochota zkoušet nové věci.

Věřím, že moje cesta je dobrým příkladem těchto možností v budování kazatelské služby žen a také se modlím, aby to takto mohla prožít každá Bohem povolaná žena v celé Baptistické unii ve Velké Británii.

Lynn Greenová
generální tajemnice Baptistické unie ve Velké Británii

Prameny: 

Baptists TOGETHER Magazine, Spring 2019, str. 16

-krk-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Česká republika nebo facebookovou skupinu Zpravodaj baptistických sborů