Zamyšlení: 198. Neexistuje žádné chemicky čisté zlo… Putin je v každém z nás

V očekávání soudu (pozemského nebo nebeského), podporujme volání po spravedlnosti, sdílejme bolest a plačme s těmi, kdo pláčou, projevujme milosrdenství a soucit jak oběti, tak násilníkovi, který se sám stal obětí nenávisti a zloby. 

Zamyšlení běloruských baptistů.

Zamyšlení

Násilí a kříž

„A já jsem řekl: Běda mi, běda! Je mi zle! Zločinci páchají zlo a zločinci páchají darebáctví“ (Izajáš 24:16b). 

Tento text mě napadl poté, co jsem mluvil s některými oběťmi během známých událostí. Těžko si představit, co se může stát, když se v člověku probudí dřímající bestie. 

Dobrosrdečný muž na ulici, který nosí dětem zmrzlinu a manželce květiny, bez jakéhokoli slitování potrápí svého souseda. 

Podobné příklady uvádí Světlana Aleksievich ve své knize Second Hand Time. “Strýček Yura udal otce.” Byl to dobrý člověk, vodil děti na ryby, jezdil na koni, opravoval nám plot. Obyčejný člověk, i dobrý. A moje neteř napsala udání proti bratrovi mého otce. Krásná, veselá, dobře zpívala… “Vidíte,” pokračuje, „neexistuje žádné chemicky čisté zlo… Není to jen Stalin a Berija. Toto je strýc Yura.”

Obdivujeme laskavost, kterou obyčejní Bělorusové projevují úplně cizím lidem, ale Bělorusové jsou schopni neuvěřitelné krutosti a je těžké pochopit, jak a proč k této proměně dochází. 

Bestie se schovává a čeká na příležitost, jak se osvobodit. 

„Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“ (Evangelium Marka 7:21-23 ). 

Hřích se může projevit (v různých podobách) u každého člověka. 

„Všichni jsme se stali jako jeden nečistý a všechna naše spravedlnost je jako špinavé hadry; a všichni jsme uschlí jako list a naše nepravosti nás odnášejí jako vítr“ (Izajáš 64:6).Evangelium podle Marka 7:21-23 ). 

Hřích se může projevit (v různých podobách) u každého člověka. 

„Všichni jsme jako nečistí a všechna naše spravedlnost je jako špinavé hadry; a všichni jsme uschlí jako list a naše nepravosti nás odnášejí jako vítr“ (Izajáš 64:5).

Tuto pravdu dobře ilustruje případ ze života Jechila Dinura, vězně koncentračního tábora Osvětim. Vystupoval jako svědek během procesu s válečným zločincem Adolfem Eichmannem, jedním z nejznámějších padouchů, podněcovatelů a organizátorů holocaustu. 

Při pohledu do Eichmannovy tváře v soudní síni Dinur náhle propukl v pláč. Možná byl tak přemožen nenávistí nebo hroznými vzpomínkami, nebo viděl ve tváři kata neuvěřitelnou koncentraci zla?

Ne, Dinur později vysvětlil, že se tehdy divil, že na rozdíl od svého očekávání v Eichmannovi neviděl nic démonického – před ním byla tvář úplně obyčejného člověka. A pak uviděl svůj odraz v Eichmannovi: „Bál jsem se o sebe. Uvědomil jsem si, že mohu udělat totéž… že jsem stejný jako on.”

Dinur si uvědomil, že “Eichmann žije v každém z nás.”

Uznání všeobecné hříšnosti však neruší otázku spravedlnosti, požadavek soudu, na který se oběti odvolávají. 

Tento výkřik slyšíme na stránkách Bible, když duše zabitých pro Boží slovo a svědectví mocným hlasem volají: „Jak dlouho, Pane, Svatý a Pravý, nesoudíš a nepomstíš ty, kteří žít na zemi pro naši krev?” (Kniha Zjevení 6:10). 

Toto volání slyšíme v žalmech Davidových, které se nazývají „žalmy zavržení“ (7, 34, 58, 68, 82 a další). Davidova kletba se nevztahuje pouze na zločince, ale i na jeho potomstvo: „Ať jsou jeho dny krátké a důstojnost mu vezme jiný; jeho děti ať jsou sirotci a jeho žena vdova; ať jeho děti bloudí a toulají se po žebrotě a prosí o chléb z jejich rozvalin a trosek“ (Ž 109,9-10). 

Tyto starozákonní kletby se odrážejí v moderních přáních „shořet v pekle“ nebo být alespoň zbaveni úřadu. (Žalm. 108:9-10 ). 

Očekáváme spravedlnost, triumf spravedlnosti, zvláště když jednou z funkcí státu je trestat zlo a povzbuzovat dobro (Římanům 13:1-7). Ano, a samotní zločinci budou potrestáni. 

„… Až budou na zemi vynášeny tvé soudy, pak se ti, kdo žijí ve světě, dozví pravdu. Dává-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude konat zlo, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět. (Izajáš 26:9b-10). 

Ano, a samotní zločinci budou potrestáni. “…Když tvé soudy.”

Jak ale žít, když se spravedlnost neuskuteční? Pokud naše požadavky na odplatu nedosáhnou? 

To se často stává, protože pozemské soudy jsou nedokonalé a ne vždy nestranné. Asaf je připraven potvrdit tuto pravdu. Dlouho sledoval život bezbožných, některé sledoval až do konce v naději, že se jim dostane odplaty alespoň na smrtelné posteli, ale odplata je obešla (Žalm 73:3-4).

A pokud odplata stále dostihne viníka? Budu úplně spokojený, když při dodržení zásad „oko za oko“ a „zub za zub“ uvidím dva vyražené zuby? 

Zde se chci obrátit na úvahy Miroslava Wolfa, chorvatského protestantského intelektuála a profesora teologie na univerzitě Yale. Ve své knize Contempt and Acceptance tvrdí, že ani věčné peklo pro mučitele, které Nietzscheho logika vyžaduje, těm, které mučili, nic neodčiní, nenapraví. Jejich utrpení nelze zvrátit. 

Existuje nepopiratelná zásada: čím urputněji člověk bojuje proti bezpráví, které je na něm páchané, tím méně si bude všímat bezpráví, kterého se sám dopouští.

Navíc upozorňuje, že existuje nepopiratelná zásada: čím urputněji člověk bojuje proti bezpráví, které je na něm páchané, tím méně si bude všímat bezpráví, kterého se sám dopouští. Proto Wolf mluví o odpuštění. Tento koncept je dnes zvláště relevantní pro ty, kteří trpěli.

Odpuštění a přijetí nás vedou na Golgotu, ke kříži, který je podle Wolffových slov věčným kontrakulturním symbolem v srdci křesťanství. Kříž představuje výzvu, vybízí k překonání spravedlnosti. 

Kristus na kříži se modlil: „Otče! Odpusť jim, protože nevědí, co činí.” Naše modlitba by byla spíše: „Neodpouštěj jim, Otče, vždyť vědí, co činí!” Koneckonců, následky odpuštění mohou být tragické: když budeš milovat své nepřátele, sám můžeš skončit na kříži, což se stalo Ježíši.

V podstatě nestojíme před volbou: vzít kříž nebo meč. Potřebujeme obojí. Kázeň a tresty jsou vyžadovány v rodině, v církvi, ve společnosti a Bible nám ukazuje obraz nejen Krista na kříži, nejen oběti, ale i spravedlivého Soudce: „Který bude soudit živé a mrtvé při svém příchodu a v jeho království“ (Druhý list Timoteovi 4:1). Nebo podle Lermontova:

Ale je tu také Boží soud, důvěrníci zkaženosti!

Existuje hrozivý soud: čeká;

Je nepřístupný zvuku zlata,

A jeho myšlenky a činy zná předem.

Asaf potvrzuje, že prosperita bezbožných je dočasná; jejich smrt bude nečekaná, jejich soud bude hrozný a tvrdý (Žalm 72:18-20). 

A v očekávání soudu (pozemského nebo nebeského), podporujme volání po spravedlnosti, sdílejme bolest a plačme s těmi, kdo pláčou (Římanům 12:15), projevujme milosrdenství a soucit jak oběti, tak násilníkovi, který se sám stal obětí nenávisti a zloby. 

Modleme se podle příkladu Krista a za ty, kdo se dopouštějí nezákonnosti, přejme pokání a spasení. 

Dobrou zprávu o odpuštění potřebuje i zločinec. Vyzná-li hřích, převezme odpovědnost, požádá Boha a bližní o odpuštění, ponese-li ovoce pokání, udělá-li vše pro nápravu následků hříchu, Bůh mu odpustí kvůli oběti Ježíše Krista (Izaiáš 1: 16–18; První list Jana 1:9). 

Leonid Michovič

Unie evangelikálních křesťanů-baptistů Běloruska

-van-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry