Ženy ve službě: Dr. Rosemary J. M. Kidd 1948-2022
Dnes byl pohřeb Dr. Rosemary Kidd, baptistické kazatelky Baptistické unie Velké Británie, pedagoga a mnohem více.
Ženy ve službě
Dr. Rosemary J. M. Kidd
1948-2022
“Celoživotní poutník na cestě Ježíše”
Rosemary se narodila v Oxfordu 29. srpna 1948, jako dcera Swithina a Marion Marrhanových. Byla pokřtěna, jak nám řekla, ve stříbrném ponču v Magdalen College, Oxford, kde byl její otec studentem.
Její dědeček z otcovy strany, kazatel William Margetson, také vzdělaný v Oxfordu, byl proboštem (biskupské) katedrály St Mary v Edinburghu.
Většinu svých let dospívání strávila v Guildfordu a tam se také počala formovat mnohá témata, která ji pak provázela celým životem.
Guildfordská filharmonie, tehdy pod vedením Vernona Handleye, probudila její lásku k hudbě a zpěvu, a bohatá flóra a fauna Surrey Downsu vzbudily její životní vášeň pro svět přírody.
Na univerzitě ve Swansea se intelektuální horizonty Rosemary rozšířily na katedře zoologie, se zvláštním zaměřením na mořskou biologii.
Po ukončení studia studovala červy v bahně bohatém na živiny ve Swansea Bay, se vší jejich složitou krásou, a přitom šla ruku v ruce s radikálním závazkem vůči křesťanským učedníkům, stala se celoživotním poutníkem na cestě Ježíše.
Byla pokřtěna “jako věřící” v baptistickém sboru Mount Pleasant Baptist Church ve Swansea Glynem Morrisem, jak ponořením ve vodě, tak ve vroucích velšských duchovních písních, které ji nikdy nepřestaly inspirovat.
Zpívala v pěveckém sboru Orpheus a v roce 1969, nezapomenutelně, na investituře Prince Charlese na hradě Caernarfon Castle.
V Hughes Hall v Cambridge studovala pedagogiku a svoji pedagogickou kariéru začala na Ely High School, později se stala vedoucí biologie na Lady Edridge Girls High School v Jižním Norwoodu. Rosemary byla intuitivním pedagogem.
První setkání s pozdějšim manželem Richardem bylo “přes stůl” na svatbě jejich vzájemných přátel, její vlastní svatba se konala v kapli King’s College v Cambridge, byla provázená královským vysokoškolským pěveckým sborem King’s College Choir, v té době vedeným Davidem Wilcoxem.
Rok 1972 byl výročím narození Ralpha Vaughana Williamse a jeho hudba, která je tvořena tak silně ve službě Bohu, pronikla celým jejím životem.
Přijímala další příležitosti k vyučování, kdykoliv jí to další závazky dovolily, hodně času v dalších dvou desetiletích věnovala svým čtyřem rostoucím dětem: Peterovi, Andrewovi, Simonovi a Hannah.
Nikdy nepřestala rozvíjet své vlastní dary: sloužila jako hudebník a zpěvák a nepřestávala ve zkoumání zázraků přírodního světa.
Během těchto let také začala uplatňovat své vlastní “embryonální” křesťanské služby v různých sborových komunitách, které jí byly domovem: Waterbeach v Cambridgeshire, Kenton v severním Londýně, Eynsham v Oxfordshire, Theydon Bois v Essexu a nakonec Urmston v Manchesteru.
V Manchesteru v 80. letech pokračoval její další vývoj ve dvou hlavních směrech. Způsob, jakým se Rosemary zabývala vlastní operací rakoviny prsu, byl neoddělitelný od jejího rostoucího přesvědčení, že byla povolána, aby se stala křesťanskou kazatelkou a možná jednoho dne i nemocniční kaplankou.
Dokončila oba magisterské i doktorské tituly ve vzdělávacím oddělení Manchester University, současně získala titul první třídy v kontextuální teologii na Luther King House, také přidruženém k University of Manchester.
Rosemary se stává “kazatelkou pro vzdělávání”, intenzivně se zapojuje do mnoha stáží kolem Manchesteru a jeho sborů.
V pozdějších letech značně čerpala ze svých zkušeností z Jižní Afriky, kde pobývala na studentské stáži a zkoumala církevní komunity v Baptistické unii Jižní Afriky, nově zrozené jednoty sborů pro posílení postavení všech, kteří žili v nespravedlnosti apartheidu.
Pak sloužila jako kazatelka v Newall Green Baptist Church ve Wythenshawe, včetně služby nemocničního kaplana.
Stala se školící a rozvojovou vedoucí pro metodistickou církev, pro její oblast pokrývající celou oblast severozápadu.
Pak pracovala na národní úrovni pro Baptistickou unii Velké Británie, v týmu pro řešení ekumenických společenských veřejných otázek v Londýně.
V roce 2008 byla Rosemary součástí ekumenického týmu, který navštívil komunity a vůdce v Izraeli a Palestině, po této návštěvě často hrdě na sobě nosila symbol palestinské solidarity.
V každé fázi se ponořila do problematiky deprivace, sociálního vyloučení, politické nespravedlnosti a různorodých příčin omezujících svobodu.
Od osmdesátých let byla velmi ovlivněná feminismem, a stala se velmi odhodlanou bojovnicí za posílení postavení žen.
Její doktorandská práce, která nese titul Stát se ženou (Becoming a Woman), se dívá na modely vzdělávání a jejich následný dopad na rozvoj dívek a mladých žen.
O několik let později, měla možnost strávit několik měsíců v Kalkatě, žít vedle žen uvězněných v brutalitě obchodu se sexem, kde jí desetiletí zkušeností umožnilo pracovat novými a kreativními způsoby.
V posledních letech po odchodu do důchodu z placeného zaměstnání v roce 2012 se Rosemary hluboce věnovala širšímu společenství v okolí Whaley Bridge, který byl jejím domovem po téměř 20 let.
Byla aktivním členem místní Labour Party. Sloužila v kazatelském týmu ce sboru Uniting Church, a nedávno se velmi zapojila do života sboru Whaley Bridge Parish Church.
Byla také heroldem všeho ekumenického.
Řídila iniciativu křesťanské pomoci Christian Aid, aby se vybrala částka 5 000 liber na projekt v Burkině Faso, a byla energicky zavázána k práci ve skupině Climathise Group a ve skupině biologické diverzity Bio-diversity Group, obě založené v Whaley Bridge.
Napsala nesčetné dopisy poslancům, její slova vždy vedla k různým akcím, ozdravným kampaním za spravedlnost, mír a svobodu – pro všechny lidi.
Po pohřbu arcibiskupa Desmonda Tutu na přelomu roku 2022, začala Rosemary organizovat místní ekumenickou iniciativu na připomenutí života Desmonda Tutu, a podporovat hodnoty, které tak hodně obdivovala v jeho pozoruhodné službě. Tato iniciativa v tuto chvíli pokračuje, ale jsou v ní již jiní, kteří chtějí pokračovat v její vizi.
Mohlo by to vyznít, jako by byl život Rosemary jedno dlouhé úsilí splnit požadavky svého rezolutního povolání – ale nic by nemohlo být dále od pravdy.
Rosemary milovala skotské národní tance (Scottish Country Dancing), tančila každý týden a každoročně se účastnila na náročné letní škole v St Andrews.
Milovala cestování: v Evropě, zejména ve Francii; v Austrálii a Novém Zélandu; také i v Jižní Africe a Indii.
Zpráva její předčasné smrti přinesla vzkazy z celého světa. Vyjadřují šok a smutek, ale všechny jsou plné vzpomínek na smích a příjemné setkání s Rosemary.
Rosemary se nelíbila myšlenka tzv. “Bucket Lists” – seznamu věcí, kterými se mají člověku splnit životní přání – a přece si nakonec vytvořila jeden s jedinou věcí – dlouhodobou návštěvou Nového Zélandu, kde by si mohla vychutnat jedinečnou flóru a faunu.
Celý měsíc pobytu na Novém Zélandu konečně přišel na podzim roku 2018, jen 18 měsíců předtím, než Covid začal vážně omezovat cestování ve světě.
Viděla vorvaně obrovské z vrtulníku, setkala se tváří v tvář s kiwi v temném lese a uctívala svého Stvořitele v kartonové katedrále ve městě Christchurch. Byla ve svém snu a její minimalistický seznam věcí, které chtěla v životě prožít, byl kompletní.
Rosemary zemřela náhle a nečekaně dne 24. ledna 2022.
Žila život hojnosti. Zanechává: devět vnoučat (Leah, Joel, Ethan, Petra, Alma, Amelie, Samuel, Mary-Kate a Cecilia), čtyři ženaté a vdané děti (Peter, Andrew, Simon a Hannah); a svého životního partnera, manžela Richarda.
Milovala je celostnou hlubokou a její láska bude i nadále žít a nést ovoce v našem životě po zbytek dnů.
Richard Kidd
Dnes byl pohřeb kazatelky Dr. Rosemary Kidd, baptistické kazatelky, pedagoga, bývalé členky Týmu pro společné veřejné otázky a mnohem více.
Děkujeme Bohu za život Rosemary a její kazatelskou službu (byla celoživotní poutník na cestě Ježíše) a modlete se za všechny, kteří smutní pro její smrt.
O jejím životě si více přečtěte zde.
-krk-
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry