Náboženská nesvoboda v Rakousku 1903
Státní církev
Hlavní roli v říši Habsburků hrála římská církev. — Ta byla protěžována, hýčkána, ta měla hlavní slovo u dvora, u vlády a státních úřadů. Římská církev dávala pokyny — a rakouská vláda je vždy uposlechla. Římská církev byla církví státní.
Státním náboženstvím v bývalém Rakousku byl římský katolicismus. Ostatní vyznání byla pouze státem uznána — lépe řečeno trpěna.
Ostatní vyznání nebyla ani na roveň postavena. Tak např. obyčejný žid nemohl dosáhnout místa úředníka VIII. hodnostní třídy, žid nemohl se státi štábním důstojníkem.
Aspoň pro forma se musel nechat pokřtít, musel se stát matrikovým katolíkem — de facto zůstal i na dále židem, ale to církvi dělalo dobře.
Jak příslušníkům jiných církví, nebo dokonce lidem bez vyznání bylo měřeno — to je známo z celé řady persekučních případů, hlavně z řad učitelských.
Baptisté byli na přelomu 19. a 20. století státem neuznanou církví. Sami o uznání státem nikdy neusilovali, kladli zásadní důraz na odluku církve od státu. I za cenu častého protivenství ze strany státu a jeho úřadů. Náboženskou nesvobodu potvrzují i dobové zprávy v tisku.
Prameny
- Betanie, biblický časopis k probuzení a pěstování křesťanského života, ročník 21, 10.3.1903, číslo 8, str. 92a
- Volná myšlenka – 1919, autor — dý.
- Vlasť časopis pro poučení a zábavu, číslo 9, červen 1888, str. 621
Článek je součástí Baptistické encyklopedie a je průběžně doplňován a aktualizován.
Poslední aktualizace 19. 8. 2020