Střípky z historie: 56. Prohlášení konference sborů BJB z 12. 12. 1953 k zatčení představitelů BJB

Prohlášení konference sborů BJB z 12. 12. 1953 k zatčení politickému procesu s představiteli BJB

My, představitelé Bratrské jednoty baptistů jsme se dnes sešli ze všech krajů ČSR tak, jako v letech předchozích na naši celostátní konferenci sborů, abychom volně a svobodně projednali současný stav naší církve, a vytýčili si s pomocí Boží další úkoly ve své práci.

Shromáždili jsme se zde v duchu a pod výzvou slov našeho Pána Ježíše Krista: „Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré a oslaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“ Jest to výzva, abychom dali do služeb svého Pána všechny své síly, dary a schopnosti. Tato slova zavazují nás k čistému a vzornému příkladu v plnění povinností. Slovo Kristovo jest volání k poslušnosti a k práci.

Dnes jako jindy chtějí lidé viděti život podle hlásaného Slova. Jest urážkou přikrývati vznešenými slovy Písma nespravedlnost, sobectví a nedbalost.

Věřící křesťan má býti příkladem ve svém okolí. Má na něm býti viděti, že všude tam, kde jest postaven, jest vzorem. Jako jeden ze zástupu pracujících má vždycky býti první ve vykonání poctivé a svědomité práce. Nám všem se naskýtá veliké pole působnosti mezi lidem. Poněvadž stojíme spojeni na jedné půdě, která jest nám drahou a pro niž a její rozkvět chceme jako církev usilovně pracovat.

Právě naše příslušnost k obecenství baptistů činí naši oddanost k lidu a národu hlubokou a pravdivou. Chceme se zapojiti svojí prací k celkovému úsilí o vybudování lepšího zítřku v naší vlasti a o zachování míru na celém světě.

Nechceme krveprolití a ničení a proto nechť každý z nás nestojí stranou a dělá vždy rád a ochotně drobnou práci, která jest často skrytá lidským očím, ale jest stejně potřebná, neboť z malých věcí i velké věci se skládají. Vždycky jsme se snažili pracovat poctivě a svědomitě ve prospěch našich bratří, našeho národa a naší milované vlasti.

Bohužel vyskytli se i v našich řadách a to i mezi bratřími, které jsme pověřili největší důvěrou tím, že jsme je postavili v čelo naší církve, lidí nehodní, kteří porušili zákony křesťanské lásky i zákony naší vlasti. Tito bratři provozovali činnost, která neměla nic společného se službou církvi a našemu Pánu. Svými protizákonnými činy ohrožovali výsledky pilné práce našeho národa a byli také po zásluze potrestáni. S hlubokým zármutkem jsme byli svědky vyznání těchto bratří z jejich těžkých vin.

Kdo je věrný svému Pánu, jest věrný ve všem. Každé Ježíšovo slovo znamená čin. On praví: Jdi na vinici mou a dělej a vezmeš užitky své. Ale vedle drobné a nenápadné práce, toužíme po tom, aby vyznání naší víry bylo zřetelné a jasné, aby nikdo nepochyboval, kde stojíme. Máme velikou příležitost, neboť přes všechny smutné události v naší církvi můžeme dále plně žít svobodným náboženským životem a pracovat k rozkvětu naší církve a naší milované vlasti.

Toužíme po tom, aby se k našemu volání po opravdové dohodě mezi národy připojili naši bratři a sestry z protestantských církví ze všech zemí evropských i za mořem. Nemůžeme žádat aby všichni zápasili o pokoj mezi národy stejným způsobem jako my. Respektujeme sociální poměry a politické pořádky národů jiných.

Nemůžeme žádat, aby všechny země na světě budovali svou společenskou stavbu podle stejných zásad, jako země naše. Ale smíme žádat, aby národy, které se hlásí ke jménu Kristovu si byli vědomi své zodpovědnosti za katastrofu obou světových válek a aby volali své státníky k opravdovému míru jak na Dalekém Východě, tak v naší bezprostřední blízkosti – v Německu.

Nedopusťme, aby se lidstvo rozestoupilo ve dva nepřátelské tábory. Učiňme všechno, aby odpovědní zástupci národů nepřestali spolu jednat, dokud se nedohodnou.

Prosme Pána Boha, aby nám dal ducha pravdy, lásky a toho pokoje, který převyšuje všeliký rozum lidský.

Milost Pána Ježíše Krista budiž se všechněmi námi.

Poselství z konference bylo schváleno jednohlasně.