Jan Mikulenčák *18. 1. 1893

18. I. 1893-28. 8. 1978

Bratr kazatel Jan Mikulenčák pocházel ze starého valašského rodu evangelíků z obce Huslenky u Vsetína. Rodiče Jan a Kateřina Mikulenčákovi hospodařili jako drobní chalupníci. Měli dva syny a tři dcery. Pravidelná účast na bohoslužbách byla pro celou rodinu samozřejmostí. Jan docházel na konfirmační cvičení k faráři evangelické církve bratru Říčařovi, ale zároveň navštěvoval s rodiči i sourozenci shromáždění baptistického sboru v Rokytnici u Vsetína, kde byl tehdy kazatelem bratr K. Vaculík. Přitahovalo je tam neobyčejně pěkné obecenství věřících.

Když Janovi rodiče a dva z jeho sourozenců prožili své obrácení a byli pokřtěni, konala se shromáždění také v jejich chalupě v Huslenkách. Jan Mikulenčák přijal Pána Ježíše jako svého Spasitele v patnácti letech v roce 1908 a v témž roce byl také pokřtěn. Brzy nato odešel s otcem za prací do Trenčína a odtud do Budapešti, kde žil až do roku 1914 a po vypuknutí 1. světové války se vrátil do Huslenek. Skoro všichni bratři rokytnického sboru byli povoláni na frontu a tak Jan vedl sbor s bratrem Macháčkem, pozdějším kazatelem sboru, který musel ale brzy také narukovat. Pak už zůstala péče o sbor včetně kázání na Janu Mikulenčákovi. V únoru 1917 se oženil s členkou rokytnického sboru Annou Vaculovou a brzy poté musel i on na frontu šťastně přečkal konec války – jeho otec však padl.

Když byl v roce 1921 v Praze otevřen seminář BJB, byl bratr Mikulenčák vyzván ke studiu. Po jeho absolvování byl ordinován na kazatele a potom přijal pozvání k dalšímu bohosloveckému studiu v USA. První rok studoval na mezinárodním semináři East Orange a zároveň působil jako kazatel v čs. sboru baptistů v New Yorku. V druhém roce absolvoval seminář Severních baptistů v Chicagu a stal se kazatelem tamního sboru na Troop Street. Právě z tohoto sboru pocházela sestra Janderová, rodem ze Srubů u Vysokého Mýta a manželé Brhlíkovi, odchovanci Moodyho Biblické školy. Ti zahájili na Vysokomýtsku v roce 1923 misijní práci, která vedla k založení sboru BJB ve Vysokém Mýtě.

Když bratr Mikulenčák v roce 1927 skončil svá studia v Chicagu, žádalo jej vedení čs. BJB, aby se vrátil jako misijní pracovník domů, zatímco vedení Baptistické konvence v 11lionis chtělo, aby pokračoval ve své práci ve sboru na Troop Street. Problém se vyřešil tak, že bratr Mikulenčák navrhl, aby se bratr Brdlík vrátil do svého domovského sboru v Chicagu a sám se pak ucházel o místo kazatele ve vysokomýtském sboru, kde byl zvolen v listopadu 1927 po svém návratu z USA. Svoji kazatelskou službu zde zahájil v prosinci 1927.

Tím bylo zároveň rozhodnuto o další životní dráze bratra Cyrila Burgeta ze sboru v Lípové, který ve Vysokém Mýtě již dva roky působil jako misijní pracovník a o místo kazatele tohoto sboru se také ucházel.

Jan Mikulenčák se stal nejvýraznější duchovní osobností v historii vysokomýtského sboru a setrval v práci v něm plných dvacet pět let. Měl talent řešit problémy a složité situace v církvi a dovedl k nim říci objektivní a přiléhavé slovo. Měl vzácný dar spontánního navazování kontaktů s lidmi na ulici, takže byl mnohými vyhledáván.

Za okupace nalezlo jeho přičiněním ve Vysokém Mýtě druhý domov osm rodin, které musely opustit Hviezdoslavovo kvůli nově vzniklému Slovenskému štátu a Vikýřovice na Moravě po záboru Sudet. Po skončení II. světové války se několik let věnoval vyhledávání rozptýlených českých baptistických rodin, které se přistěhovaly z Ruska, Polska, Rumunska i Německa do našeho pohraničí.

V roce 1952 při represích vůči církvi byl kazatel Mikulenčák zatčen a 18. června 1952 uvězněn nejprve v Pardubicích, potom v Chrudimi. 17. července 1953 byl na amnestii propuštěn, ale nedostal souhlas k další kazatelské práci. Měl nárok na 9ůchod 832 Kč, ten ale jako nepracující kazatel ho nikdy nedostal. Živil rodinu částkou 415 Kč. Sbor i v této situaci stál při svém bývalém kazateli a podporoval ho celá léta i hmotně.

Pán povolal věrného služebníka k sobě ve Vikýřovicích na nádvoří místní modlitebny, kam přijel na pohřeb své sestry Veroniky. Uprostřed bratří kazatelů Tomeše, Petra, Švece a Nováka, zemřel ve věku 85 let.

z knihy Kazatelé BJB, 2005