Kázání: Víra je racionální záležitost. Jakmile porozumíme vůli Páně je třeba hned vyrazit do světa a skoupit všechen čas, který je k mání, a využít ho ve prospěch přicházejícího věku pokoje a spravedlnosti.

Kázání: Jedno z největších nebezpečí, které na křesťany číhá, je pocit vlastní nezastupitelnosti. Nejhorší, co se nám může stát, je, že se budeme tvářit, jako bychom měli patent na spasení.

Kázání: Na Božím pikniku se podává sounáležitost a delikatesy jako víra, naděje a láska. Mezi korytem a Boží hostinou je obrovský rozdíl, asi tak jako mezi nebem a dudami.

Kázání: Odumírání lidské empatie je jedním z prvních a nejvýmluvnějších příznaků kultury, která se chystá upadnout do barbarství.

Kázání: Copak asi čeká nás a náš světadíl? Rozdělí si nás velmoci jako kořist nebo nás krize naopak sjednotí na principech svobody, spravedlnosti a ohleduplnosti, které leží v základech Evropy?

Kázání: A když se někdy nečekaně ocitneme na nějakém tom vrcholu štěstí a euforie, hlavně nechtějme zastavovat čas jako tenkrát Petr. Honem z kopce zase dolů. Je třeba společně vyhánět démony, co si tenhle Boží svět chtějí rozparcelovat pro sebe. A také utírat slzy těm, kdo vinou ďábelských nájezdníků trpí a strádají. 

Kázání: Konat dobro pro nás křesťany znamená uplatňovat v praxi to, co jsme se naučili u Ježíše Krista, stručně řečeno milovat bližní jako sám sebe. Když se k tomu holt nemají mocní zlovolníci, o to víc se o dobro musíme snažit sami. Na nějaké zázraky odjinud se nedá čekat. Bůh chce totiž tenhle náš svět uzdravovat ne skrze nějaké okřídlené anděly, ale prostřednictvím lidí, co stojí nohama na zemi.

Kázání: Pohanům šlo o to dostat se do nebe, Pavlovi naproti tomu šlo o to dočkat se nového věku. S Ježíšovým poselstvím, jeho smrtí a vzkříšením totiž končí starý věk sobectví, nenávisti a lži, a skrytě začíná nový věk soucitu, lásky a pravdy.