Zamyšlení

Kázání: O jakou připravenost jde? Na Boží království, jak jinak. Na nové poměry, kdy se nežije podle pravidel strachu, sobectví a nenávisti, nýbrž v souladu se zásadami důvěry, solidarity a naděje.

Kázání: Cesta z klimatické, válečné, energetické nebo ekonomické krize je pouze jedna, cesta Božího království, což v praxi znamená, že se na svět budeme dívat Božíma očima, že nebudeme zaostřeni jen na sebe sama, ale na celek, na druhé lidi, na všecko stvoření.

Kázání: Doplňky vypadají na první pohled sice zbožně, ve skutečnosti ale všechno, co jste v Kristu našli, rozleptávají a vracejí vás zpátky do kaše strachů, sebeobviňování a záslužnictví. Vracejí do hry váš dlužní úpis, který Bůh už dávno odložil ad acta, chtějí, abyste se stali nemocnými, to aby se mohli tvářit, že vás umí vyléčit.

Kázání: Kolik nejrůznějších církevních činitelů, kněží, kazatelů, evangelistů a běžných věřících dnes jako tenkrát vykazuje ženy do kouta, který jim předtím blahosklonně vyhradili. Je to o to trapnější a nepochopitelné, když se o Ježíšovi dozvídáme, že jednal přesně opačně.

Kázání: „Kdo je můj bližní?“ Odpověď je jednoduchá.

Kázání: Jakpak jsme na tom asi my, vojevůdci svých životů? Už jsme prošli Jordánem nebo s touhle na první pohled kalnou vodou nechceme mít nic společného?

Kázání: Kdo se vydá na cestu s Kristem, může se změnit, může zažít Boží království.

Kázání: Ve společenství těch, kdo si oblékli Krista, nehrají rozdíly už žádnou roli. Vše, čím jsme se dříve vzájemně trumfovali, čím jsme se vytahovali nad druhé, je po křtu bezvýznamné.

Slovo: Když jsem se stal kazatelem, provinil jsem se tím, že jsem přijal odpovědnost naučit každého, jak přimět ostatní, aby vyslovili „Modlitbu hříšníka“. 

Kázání: Když dáme na volání moudrosti, někdy se holt nezavděčíme nikomu. Ale není třeba klesat na mysli. Kdo vezme trápení jako výzvu, nakonec mu může být i užitečné. Stane se z něj vytrvalec s osvědčeným charakterem.