Slovo: 98. Kam se poděly ty starý zlatý časy? - Baptisté

Sdílejte tento článek:

Slovo

Kam se poděly ty starý zlatý časy?

Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.

Micheáš 6, 8

Ve filmu Skřivánci na niti, který se odehrává v padesátých letech, v době krutých persekucí, kdy byli lidé zatýkáni za maličkosti, se hlavní hrdina bezelstně odvažuje zeptat komunistického ministra kultury: “My bysme rádi věděli, kde je Mlíkař a kde je Profesor filosofie a vůbec, kam se poděly všechny ty zlatý starý časy, kdy si jeden druhýho vážil a kdy se lidi měli rádi.”

Jak nadčasová je to otázka! Dnes žijeme ve svobodné zemi a přesto jak neúprosně nás oslovuje právě dnes. Naše společnost velmi zhrubla. Sledujeme-li jednání politiků, vyjadřování celebrit i obyčejných lidí, bývá to často až neuvěřitelná vulgarita, hrubost a agresivní jednání, které nám média dnes a denně servírují. Nevychovaná ulice se stala normou pro vyjadřování názorů a jednání s lidmi.

Je mi smutno, když vidím, jak se my baptisté přizpůsobujeme tomuto světu a dopouštíme, aby se světská hrubost a agresivita usazovala v našich domovech, přelévala do našich sborů, do e-mailových korespondencí, facebookových komunikací a kulminovala ve vztazích mezi sbory.

Budeme-li parafrázovat úvodní otázku, tak bychom se měli ptát: “Kam se poděla Kristova láska a milosrdenství, kde je úcta k druhému a vůbec kam se poděly všechny ty zlatý starý časy, kdy si jeden druhýho vážil a kdy se lidi měli ve sborech a mezi sbory a církvemi rádi?”

Sbor je naše duchovní rodina. Kazatelé především, protože jsou někdy nejvíc slyšet, ale také i my, ostatní členové sborů, neseme odpovědnost za to, jakou atmosféru v našich sborech a potažmo i v baptistickém hnutí vytváříme. V dnešním textu po nás Pán Bůh žádá tři věci:

Zachovávejme právo. Respektujme platný právní řád svého sboru. Zachovávejme Ústavu svých baptistických uskupení a naše baptistické Zásady a stanoviska, které jsme vstupem do svých sborů a vstupem sborů do baptistických uskupení přijali a slíbili dodržovat. Neupírejme svým duchovním sourozencům ve svém sboru ani dalším sborům v baptistickém hnutí jejich právo na vlastní naslouchání Božímu Slovu a Duchu svatému. Neupírejme jim jejich odpovědnost před Pánem za svá slova i činy.

Milujme milosrdenství. Mějme Kristovu lásku a slitování, cvičme se v empatii, vžívejme se do pocitů našich sourozenců v Kristu, nebuďme jako svět agresivní a nezraňujme je svým jednáním ani svými slovy.

Pokorně choďme se svým Bohem. Pokora znamená potlačit své ego, neprosazovat to, co chce moje já, pokora vede k sebeobětování, k sebevydání pro druhé, pro jejich dobro a k jejich radosti. Neusilujme o dominanci nad druhými, nevnucujme jim svoje názory, ale mějme odvahu pokorně přijmout, že Pán Ježíš Kristus je svrchovaný Pán církve. Jenom Bůh zpytuje srdce každého z nás a bude spravedlivě soudit svůj lid.

Nezapomeňme na to, že máme odpovědnost sami za sebe. Jací jsme, takové budou naše sbory a takové bude i celé baptistické hnutí. Máme odpovědnost před Bohem za své jednání, za svá slova i činy, za naše chování vůči ostatním. Važme si proto jeden druhého více než sebe a usilujme o to, aby v našich rodinách, v našem sboru i v celém baptistickém hnutí vládla Boží láska, právo, milosrdenství a pokora.

Abychom se jednou nemuseli dožít doby krutých teologických persekucí, kdy budou lidé ve sborech i celé sbory vylučovány pro svobodu svědomí, a kdy se budoucí neznámý mladý hrdina jednou snad odváží zeptat představené autority svého sboru nebo své církve: „My bysme rádi věděli, kde je naše mládež a kde jsou baptisté a vůbec, kam se poděly všechny ty zlatý starý časy, kdy si jeden druhýho u nás vážil a kdy se lidi měli rádi.”

Štěpán Křivánek