Knihy: 95. Sexuální zneužívání (nejen) v církvi - Baptisté

Sdílejte tento článek:

Knihy

Sexuální zneužívání (nejen) v církvi

Ekumenická rada církví v ČR vydává brožuru zaměřenou na prevenci sexuálního zneužití a zneužití moci (nejen) v prostředí církví. Publikace je dostupná v tištěné i on-line podobě.

Cílem této brožury je informovat o sexuálním zneužívání a jeho specifických rysech v církevním prostředí, pomoci jeho výskyt eliminovat a také nabídnout obětem či jejich blízkým osobám možnosti, jak tyto traumatizující situace citlivě a kompetentně řešit.

Obhajoba biblického odkazu Božího postoje vůči násilí na ženách, dětech nebo zranitelných osobách by přesáhla záměr této brožury. Nicméně naším společným přesvědčením je, že jakákoliv forma zneužívání je z Božího pohledu nepřijatelná a hříšná, bez ohledu na právní klasifikaci daného skutku.

Součástí této publikace jsou příběhy, které slouží pouze k ilustraci představovaných principů, nejde o konkrétní příběhy osob z naší praxe.

Máme naději, že vydání brožury bude vnímáno jako vyjádření podpory těm, kteří si touto zkušeností prošli a vyrovnávají se s ní.

Vydání připravila Pracovní skupina Ekumenické rady církví v ČR (ERC) pro prevenci a řešení zneužívání v církvi. V autorském týmu nechyběli ani zástupci spolku Někdo ti uvěří, se kterým na tématu prevence dlouhodobě spolupracuje také Českobratrská církev evangelická.

Záměrem brožury je pomoci jednotlivcům i celým církevním společenstvím předcházet sexuálnímu zneužívání i rizikovým situacím, identifikovat případné sexuální zneužívání a správně na ně reagovat.

Součástí brožury je i adresář Kde hledat pomoc, který obsahuje kontakty na poradce a psychology v různých církvích nebo mimo ně.

Ukázka:

DEFINICE

Sexuální zneužívání se odehrává na podkladě zneužití moci, pro něž je typické, že vztah mezi pachatelem a obětí je asymetrický a svěřená osoba je vůči pachateli v závislé pozici.

Kramerová, 2022, Dingir, s. 55

• Sexuální zneužívání zahrnuje nucení nebo svádění dítěte či mladistvého k účasti na sexuálních aktivitách, které nemusí zahrnovat násilí. Jedná se o zneužití bez ohledu na to, zda si dítě uvědomuje, co se děje.

• Kontaktní formy zneužití mohou zahrnovat napadení penetrací (například znásilnění nebo orální sex) nebo nepenetrační akty, jako je masturbace, líbání, tření a doteky. Mezi nekontaktní formy zneužití patří např. zapojení dětí do prohlížení nebo vytváření sexuálních obrázků, sledování sexuálních aktivit, nabádání dětí k sexuálně nevhodnému chování nebo obtěžování dítěte při přípravě na zneužití.

• K sexuálnímu zneužívání může docházet online.

• Sexuálního zneužívání se mohou dopouštět i ženy nebo děti.

SPECIFIKA SEXUÁLNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ V CÍRKVI

• Církev může být vnímána jako přirozeně důvěryhodné prostředí, čehož si pachatelé bývají vědomi: „Považoval jsem lidi z církve za snadno ošálitelné … mají důvěru, která pramení z toho, že jsou křesťané. Zdá se, že chtějí věřit v dobro, které existuje ve všech lidech,“ popisuje jeden z predátorů v knize Predators: Pedophiles, Rapists, And Other Sex Offenders (Salter, 2003, s. 28).

• K výskytu sexuálního zneužívání může přispět vnímání vedoucího v církvi jako duchovní autority, které je třeba se podřídit za jakýchkoliv okolností. Tato podřízenost může být vynucována pachateli skrze překrucování biblických textů.

• Komunikace mezi lidmi v církvi může mít méně formální pravidla, než je společenskou normou (např. automatické tykání), což může mít vliv na překračování hranic i v jiných oblastech křesťanského soužití.

PREVENCE

Zahrnutí bezpečnostních postupů (tzv. safeguarding policies) do běžného fungování společenství, ať už se jedná o církevní setkávání na úrovni místní (pastorační setkávání, domácí skupinky, apod.) nebo celocírkevní (tábory, konference apod.).

Součástí bezpečnostních postupů může být stanovení etického kodexu pro pracovníky v církvi i v jiných odvozených organizacích, kdy budou pracovníci s kodexem nejen seznámeni, ale také budou zavázáni se jím řídit.

Je nutné ctít zákony ČR, které stanovují ohlašovací povinnost v případě překažení plánovaných skutků, které jsou taxativně uvedeny v trestním zákoníku (aktuálně v Zákoně č. 40/2009 Sb., § 367).