Přeskočit na obsah
Facebook Twitter
Baptisté – Síť víry
  • BaptistéRozbalit
    • EN – Who we are
    • DE – Wir über uns
  • SboryRozbalit
    • Baptistický sbor Na Topolce
    • Baptisté v Liberci
    • Sbor Petra Chelčického
    • Baptistické svazy
  • Program akcíRozbalit
    • Baptistická pastorálka
    • Konference
    • OLECUP
  • PublikaceRozbalit
    • Nové knihy, recenze
    • Časopisy
    • Baptisté – literatura I
    • Baptisté – literatura II
    • Studentské práce
  • Teologie
  • Historie
  • NEDĚLNÍ ŠKOLA
  • Baptistická encyklopedie
  • Baptistická knihovna
  • Ženy ve službě
  • Osobnosti baptistů
  • Ze světa baptistů
  • Zamyšlení
Baptisté – Síť víry
Facebook Twitter
Povzbuzení | Svědectví | Ženy ve službě

Svědectví: 2. Byla jsem těhotná s postiženým dítětem – Downův syndrom

19. května 202119. května 2021

Svědectví: 2. Byla jsem těhotná s postiženým dítětem - Downův syndrom
Ilustrační foto plodu v období, kdy se diagnostikuje Downův syndrom

Svědectví

Byla jsem těhotná s postiženým dítětem – Downův syndrom


Byla jsem těhotná, když mému dítěti diagnostikovali Downův syndrom. Pak mě manžel opustil.


“Chci si ponechat své dítě.”

Bylo to moje čtvrté těhotenství a šlo vlastně jen rutinní vyšetření v 19. týdnu, když jsem uviděla na ultrazvuku bílé body v srdci mého syna.

Doporučili mi vyšetření plodové vody. Ve stejný den jsem měla jehlu v břiše. O dva dny později mi doktor zavolal: “Máme špatné zprávy, vaše dítě má genetický defekt trisomii 21 – Downův syndrom.” 

Zavolala jsem svému manželovi. Chtěl okamžitě přijít, ale nakonec přišel domů až večer. Jindy mi vždycky zavolal, když se opozdil.

Byla jsem sama a modlila jsem se: “Bože, co mám dělat? Proč jsi to dopustil?”

Dívala jsem se na videa o pozdních potratech. A o rodinách s dětmi, které mají Downův syndrom. To je můj způsob, jak si všechno srovnat v hlavě.

Cítila jsem, že je Bůh se mnou i s mým dítětem. Jako by mi říkal, že nás oba neopustí.

Během týdne jsem měla několik pohovorů, s genetikem, s konzultantem psychosociálního poradenského centra a s lékařem pro prenatální diagnostiku. Ten v své závěrečné zprávě napsal: “Přerušení těhotenství je pro ni v současné době nepředstavitelné – ​​její manžel má opačný názor.” Já sama jsem to nemohla formulovat lépe.

S manželem jsme o tom skoro nemluvili. Vůbec jsem ho nepoznávala. Jeho reakce byly pro mě naprosto cizí. 

Později jsem se dozvěděla, že byl v den diagnózy u své matky. Prý mu řekla, že lidi, kteří mají postižené dítě, vůbec nevycházejí z domova. Někdy si říkám, co by bylo, kdyby tehdy poprvé mluvil s někým, kdo by na tu zprávu reagoval pozitivně. Často se mi zdálo, jako by se můj manžel hodně nechával ovlivnit názory druhých.

Říkala jsem si: Je v šoku, bude to nějakou dobu trvat, než to zpracuje. 

Můj manžel řekl: “Buď já nebo dítě!”

Byla jsem velmi netrpělivá, protože jsme se museli rozhodnout. Už jsem byla v pátém měsíci! Vzpomínám si, jak mi tehdy můj manžel řekl: “Znáš můj postoj, buď já nebo dítě.” Druhý den byl pryč. Ještě mi vzkázal: “Vrátím se, až bude to dítě pryč.” Ale už se nikdy nevrátil.

Před tou nešťastnou diagnózou se na dítě opravdu moc těšil a říkal o něm všem, stejně jako u mých předchozích těhotenstvích. 

Byli jsme manželé 20 let – samozřejmě naše manželství nebylo vždy harmonické. Naši synové měli tenkrát 7, 18 a 20 let. Pracovala jsem jako školní asistentka a hlídala jsem děti. Žili jsme spokojeně v naší rodné obci.

Bylo nám spolu dobře. A teď se to všechno najednou sesypalo jako domeček z karet. 

“Dej to pryč, pak bude všechno zase normální.”

Každý k tomu chtěl něco říct. Ze širšího okruhu přátel ale i z rodiny zaznívaly věty jako: “Bereš svým dětem otce.” nebo: “Musíš teď mít dítě za každou cenu?” Měla jsem pocit, že ode mně očekávají, že půjdu na potrat.

Ale hledala jsem povzbuzení a posilu pro rozhodnutí, nechat si své dítě. Modlila jsem se:

“Bože, já ti věřím, že s námi oběma budeš, že nám pomůžeš, abychom to zvládli. Prosím, dej mi sílu a odvahu.”

Také jsem mluvila s porodními asistentkami a dostalo se mi podpory od úplně cizích lidí, které jsem kontaktovala na internetových fórech nebo poradenském centru. Dokonce i někteří blízcí přátelé a sestry ze sboru stáli za mnou: “Hanko, ty bys to přece neudělala. Jestli si to dítě necháš vzít, už nikdy nebudeš mít radost.” S ostatními jsem přerušila vztahy.

Mezitím jsme se rozvedli

Můj syn Péťa se narodil a má teď šest let. V mém životě nezůstal po jeho diagnóze kámen na kameni, nic nebylo jako dříve. Zůstala jsem sama. Přestěhovala jsem se do jiného města. A hodně jsem pobývala v nemocnicích, protože Péťa měl těžkou srdeční vadu. Mezitím jsme se s manželem rozvedli.

Můj bývalý muž žije v novém vztahu a platí mi vyživné – jen minimální povinnost. Moji dva nejstarší synové se nechtějí se svým otcem stýkat, jen ten 14letý se s ním setkává, asi tak jednou za dva měsíce. 

Můj bývalý muž a já jsme o tom už nikdy nemluvili. Netrápilo ho svědomí a úplně mě vymazal ze svého života.

Jsem přesvědčena, že jsem se rozhodla správně. Jsme v pohodě. Péťa je skvělé dítě, vyzařuje z něj neuvěřitelná srdečnost. 

Můj život je nyní zcela jiný než před narozením Péti. Mnoho známých a přátel, od kterých se mi dostalo podpory a povzbuzení, je se mnou i dnes.

Ano, měla jsem extrémně namáhavé období a těžko mohu plánovat budoucnost. Život se mi pořád mění. Ale je mi krásně. Bůh byl s námi a dává nám sílu, lásku i radost z každého dne.


Hanka, 47 let

(red. upraveno)





Downův syndrom je geneticky podmíněná anomálie chromozomů (22 párů a 1 trojici). Nazývá se jinak i trizomie, aneuploidie atd.

Lidé s Downovým syndromem trpí tělesnými malformacemi, jejich duševní vývoj je zpomalený. Dále mají vyšší pravděpodobnost výskytu některých nemocí než běžná populace.

V Evropě je 92 % plodů s Downovým syndromem usmrceno interrupcí. Interrupce plodu s Downovým syndromem je v České republice legální do 24. týdne od početí, např. na Islandu dochází k porodu dítěte s Downovým syndromem v minimu případů, jelikož matky po pozitivním screeningu využívají interrupce.

Proti umělým potratům dětí s Downovým syndromem vystupoval například francouzský vědec Jérôme Lejeune, který díky svým objevům umožnil prenatální diagnostiku Downova syndromu. Později se stal odpůrcem potratů dětí s Downovým syndromem a uvedl:

„Byl jsem lékař, který je měl uzdravovat. A když teď odcházím, mám pocit, že jsem přispěl k jejich zavržení.“

-vanek-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Česká republika nebo facebookovou skupinu Zpravodaj baptistických sborů

Sdílejte se svými přáteli a známými:

  • Click to share on Facebook (Opens in new window)
  • Click to share on Pinterest (Opens in new window)
  • Click to share on Twitter (Opens in new window)
  • Click to share on WhatsApp (Opens in new window)
  • Click to share on Skype (Opens in new window)
  • Click to print (Opens in new window)

Navigace pro příspěvek

Předchozí Předchozí
Baptistický seminář – 10. Jednota bratrská – 2.
DalšíPokračovat
Covid-19: Zemřel Amnom Lopes ve 29 letech

Tweets by sitviry

Biblický seminář

RÁDIO SÍŤ VÍRY

RÁDIO PRO DĚTI

LABORATOŘ

PROGRAM TV DĚTI

PROGRAM TV 4YOU

PROGRAM TV SLOVO

PROGRAM TV HUDBA

Archiv článků

  • 2020’s
  • 2010’s
  • 2000’s

ODKAZY

Liberec
Lovosice
Praha
EBF
BWA
SBS

KONTAKT

sitviry@gmail.com

Odběr novinek

© 2023 Baptisté - Síť víry

Posun nahoru
  • Baptisté
    • EN – Who we are
    • DE – Wir über uns
  • Sbory
    • Baptistický sbor Na Topolce
    • Baptisté v Liberci
    • Sbor Petra Chelčického
    • Baptistické svazy
  • Program akcí
    • Baptistická pastorálka
    • Konference
    • OLECUP
  • Publikace
    • Nové knihy, recenze
    • Časopisy
    • Baptisté – literatura I
    • Baptisté – literatura II
    • Studentské práce
  • Teologie
  • Historie
  • NEDĚLNÍ ŠKOLA
  • Baptistická encyklopedie
  • Baptistická knihovna
  • Ženy ve službě
  • Osobnosti baptistů
  • Ze světa baptistů
  • Zamyšlení
 

Loading Comments...