Společnost: 241. Když se ten mocný pokusí umlčet pravdu…
Společnost
Když se ten mocný pokusí umlčet pravdu…
V dnešním lekcionáři je evangelijní čtení z Matouše 4:12-23, kde čteme: „Když Ježíš uslyšel, že Jan byl zatčen, odebral se do Galileje. … Od té doby začal Ježíš hlásat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.‘“
Jan Křtitel, prorok, který se odvážil říci pravdu o moci, byl zajat a umlčen. Stroj impéria se uzavřel. A právě tehdy, jak nám říká Písmo, Ježíš rozhodně zahájil své veřejné působení.
Na tom pořadí záleží. Obzvlášť teď.
Matouš nám ukazuje, že když se pravdu snaží mocní umlčet, dílo evangelia neustupuje. Stává se naléhavějším. Ježíš nečekal na zlepšení podmínek. Neuchýlil se do bezpečí ani do ticha. Vykročil vpřed. Šel do Galileje – do pohraničí, do místa napětí a rozmanitosti, do místa, kde mnozí žili v podezření a ohrožení. A tam, protože věděl, že práci nemůže vykonat sám, povolal obyčejné lidi – dělníky se sítěmi, lidi s mozolnatýma rukama a nedokončenými úkoly.
„Okamžitě opustili sítě a následovali ho.“ Bible říká: „Okamžitě. Ne po dalších informacích. Ne po dokonalé jasnosti. Ne poté, co pominulo riziko. Okamžitě. A proč? Protože si to vyžadoval okamžik. Protože jsou chvíle, kdy se odklad stává vlastním rozhodnutím. Když se čekání stává tichou formou kapitulace.“
V takové době žijeme.
Mnozí z nás sledují zprávy z Minnesoty se zármutkem, hněvem a hlodavým pocitem bezmoci, zejména po zabití Alexe Prettiho v Minneapolisu, 37letého zdravotního bratra z JIP, který se staral o veterány. Spolu s Renee Goodovou a dalšími byl Alex obětí násilí ze strany imigračního úřadu, které bylo prováděno s děsivou silou a s malou až žádnou odpovědností.
Klademe si otázky, které nám stále drží srdce: Proč provádějí ozbrojení a maskovaní agenti v amerických ulicích masové, bezohledné imigrační razie zakořeněné na rasovém profilování? Proč jsou děti i dospělí v noci vyháněni z domovů? Proč jsou nevinní lidé nezákonně zadržováni, zraňováni a vražděni?
„Ježíš stále kráčí po pobřeží a stále volá po následovnících, kteří chápou naléhavost této hodiny.“
To nejsou abstraktní otázky. Jsou to morální otázky. Jsou to otázky evangelia. A evangelium nám nedovoluje utěšit se paralýzou.
Protože pravda je taková: Ježíš stále kráčí po břehu a stále volá po následovnících, kteří chápou naléhavost této hodiny. Po následovnících, kteří vědí, že Boží království nečeká, až se budeme cítit připraveni. Po následovnících, kteří jsou ochotni – jako Petr, Ondřej, Jakub a Jan – spustit sítě, které nám zaměstnají ruce a ochrání naše srdce.
Otázka tedy nezní, zda jsme dostatečně zoufalí, dostatečně informovaní nebo dostatečně rozzlobení. Otázka zní takto: Zareagujeme? Odoláme pokušení otupit se? Odmítneme lež, že nic, co děláme, nemá smysl? Zvolíme věrnost před strachem? Teď a ne později?
Následování Ježíše nikdy neznamenalo jistotu ani útěchu. Vždy to znamenalo odvahu, solidaritu a pohyb, když nás láska volá vpřed.
Nejde o stranu ani program. Jde o princip, princip evangelia. Jde o základní přesvědčení, které se táhne od Genesis až po Zjevení – že každý člověk je stvořen k obrazu Božímu a nese důstojnost, kterou žádná vláda, symbol ani hranice nemůže vymazat. Jde o pravdu, že Ježíš se důsledně staví na stranu zranitelných, vysídlených, outsiderů a že sám žil jako jeden z nich.
Světlo, které v tomto evangeliu svítí, se vtěluje do lidských životů. Září všude, kde je uctíván Boží obraz, a mihotá se všude, kde je tento obraz popírán. A když se s lidskými bytostmi zachází jako s odpadem, když se strach používá jako taktika, když se z cizince stává terč, Ježíš nestojí v odstupu. Přibližuje se. Volá. Posílá.
Světlo se rozjasnilo.
Slovo bylo vysloveno.
Nastal čas.
Victoria Robb Powers
Baptist News Global
Victoria Robb Powers
Victoria Robb Powers slouží jako hlavní pastorka baptistického kostela Royal Lane v Dallasu.
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry