Bohumil Hanuš *5. 4. 1892 - … 1958 - Síť víry

Bohumil Hanuš

5. 4. 1892 – … 1958

Bratr kazatel Bohumil Hanuš se narodil ve Vodalnovicích u Turnova (dnes Odolenovice) v nevěřící rodině. Měl nelehké dětství.

Když jeho vlastní matka zemřela, otec se znovu oženil a stal se místním hospodským. Bohumil již jako malý chlapec musel svému otci v hospodě pomáhat. Přitom ze strany rodičů poznal jen hrubé zacházení a kruté tresty. Vypěstoval si proto odpor k podobnému způsobu života a také silné sociální cítění.

V patnácti letech utekl z domova do Prahy a vyučil se knihařskému řemeslu. Jeho mistr byl členem sboru Bratrské jednoty Chelčického v Praze na Vinohradech.

Ovzduší věřící rodiny, plné pokoje a lásky, na Bohumila velmi zapůsobilo. Začal pravidelně navštěvovat shromáždění a za krátký čas přijal Pána Ježíše za svého Spasitele.

Dne 22. září 1909, v sedmnácti letech, byl pokřtěn kazatelem Jindřichem Novotným st. a přijat do pražského vinohradského sboru. Bratr Novotný se ho pak osobně ujal a výrazně ovlivnil jeho další duchovní vývoj.

Ve vinohradském sboru poznal Bohumil Hanuš i svou budoucí manželku sestru Marii Hlávkovou. Měli spolu tři syny – Miliče (1921), Daniela (1924) a Bohumila (1927).

Modlitebna sboru na Pankráci, kde bratr Hanuš také sloužil

Bratr Hanuš se stal ve vinohradském sboru laickým kazatelem a sloužil také sboru v Praze na Pankráci.

Absolvoval misijní kurz v Praze, v roce 1920 složil kazatelskou zkoušku a rozhodl se opustit civilní zaměstnání a jít do služby kazatele.

Jeho prvním a jediným působištěm byl baptistický sbor v Roudnici nad Labem, který v té době byl již několik let bez vlastního kazatele a byl připojen jako stanice k pražskému vinohradskému sboru.

S příchodem bratra Hanuše se sbor v Roudnici opět osamostatnil a duchovní práce se slibně rozvíjela. Bratr Hanuš konal shromáždění nejen v Roudnici, ale také na stanici v Bezděkově, v Rovném, v Bechlíně a ve Vědomicích.

Jako řádný kazatel působil v roudnickém sboru do roku 1925. Protože sbor neměl dostatek prostředků na plat kazatele, pokračoval od roku 1926 v duchovní službě při civilním zaměstnání do roku 1930, kdy svoji kazatelskou dráhu ukončil.

Hanušovi se přestěhovali do nedaleké obce Rohatec (dnes Rohatce), kde se snažili pomáhat především sociálně slabým spoluobčanům a jejich dětem.

V době druhé světové války se bratr Hanuš zapojil do ilegální činnosti, a po válce byl zvolen do funkce předsedy místního národního výboru. V padesátých letech ukončil své členství v Bratrské jednotě baptistů a stal se členem KSČ.

Nevíme, jaké důvody vedly bratra kazatele Bohumila Hanuše odchodu ze služby, ani zda si zachoval víru. Podle zachovaných životopisných údajů, byl jeho odchod pozvolný a patrně v něm hrály svoji roli různé vlivy.

V sedmnácti letech našel svoji duchovní rodinu a byl pokřtěn na vyznání své víry v Pána Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele. Ve 33 letech nastupuje svoji první kazatelskou službu do sboru v Roudnici nad Labem, který byl několik let bez kazatele a strádal natolik, že byl připojen k vinohradskému sboru jako kazatelská stanice.

Již po roce jeho služby v Roudnici nemá sbor dostatek finančních prostředků na plat kazatele. To něco vypovídá o stavu sboru. Bratr kazatel Bohumil Hanuš slouží ve sboru ještě čtyři roky při zaměstnání jako laický kazatel. Co prožíval při své službě? Byly to roky, kdy se patrně lámal chléb.

V roce 1930 končí svoji službu a odstěhuje se s rodinou do obce Rohatce, kde se deset let věnuje sociální péči o chudé rodiny a děti. O jeho službě ve sboru, alespoň občasné, nic nevíme. Pak následuje jeho odbojová činnost v době Protektorátu. Zde se patrně seznámil s komunisty a nadchl se pro jejich ideje rovnosti a změny společnosti ve prospěch chudých.

Po válce má jejich důvěru a zásluhy z odboje, je zvolen předsedou MNV. Spolupráce s komunisty přerostla v rozhodnutí vystoupit z BJB a vstoupit do KSČ. Tato informace nám ukazuje, že bratr Hanuš byl do poslední chvíle členem sboru v Roudnici. Jaké měl vztahy se sborem a zda mu sbor věnoval duchovní péči, nevíme.

Jeho odcizení sboru a vstup do KSČ byl nevratný krok. Prvotní nadšení komunistickým programem mohlo v průběhu padesátých let vyprchat. Tři roky po smrti Stalina a Klementa Gottwalda se již začalo veřejně mluvit o zločinech v padesátých letech. Jak se s tím bratr Hanuš vyrovnával? Zůstává mnoho otázek, které čekají na další bádání.

Bratr Bohumil Hanuš zemřel v roce 1958.

Prameny: