John Smyth – teologie
V roce 1609 John Smyth spolu se svou skupinou v Amsterdamu v Holandsku, začali věřit v křest věřících, čímž odmítli křest dětí, a společně vytvořili jeden z prvních baptistických sborů.
Na začátku byl John Smyth úzce spojen s anglikánským teologickým dědictvím. Postupem času se jeho názory vyvíjely.
Smythovo vzdělání v Cambridge zahrnovalo „trivium“ a „quadrivium“, které obsahovalo silný důraz na aristotelskou logiku a metafyziku. Trivium byl název pro tři základní „umění“ (lat. artes, obory, učební předměty), která tvořila první stupeň v systému vzdělávání na středověkých univerzitách: gramatika, rétorika, dialektika. Tato umění byla zaměřena na zvládnutí latinského textu a logickou argumentaci.
Absolvent trivia se označoval bakalář (baccalaureus, vavřínem ověnčený) a dále postupoval studiem kvadrivia. Trivium a kvadrivium tvořilo sedm svobodných umění vyučovaných na artistických fakultách, jejichž absolvování bylo předpokladem pro studium na dalších fakultách (právo, medicína, teologie).
Smythova rozvíjející se eklesiologie byla ovlivněna jeho aplikací biblické zvěsti o pravdě do četných logických sylogismů.
Sylogismus (řecky: συλλογισμός – „rozhodnutí,“ „logický důsledek“; obvykle kategorický sylogismus) je druh logického tvrzení, ve kterém je jeden z výroků (závěr) odvozen z ostatních dvou předpokladů (premis) určité formy. Aristotelés definoval sylogismus v Prvních analytikách. Navzdory této velmi všeobecné definici se nejprve omezil na kategorický sylogismus (a později na modální sylogismus). Sylogismus je v podstatě deduktivním zdůvodňováním, kde jsou fakta určena (determinována) kombinací existujících tvrzení na rozdíl od induktivního zdůvodňování, kde jsou fakta určována opakujícím se pozorováním.
Smyth byl naprosto přesvědčen, že základem církve je křest věřícího a svobodný sbor shromážděný Boží smlouvou.
Smyth trval na tom, že skutečné uctívání je ze srdce a že jakákoli forma čtení z uctívané knihy je vynálezem hříšného člověka. Toto odmítnutí liturgie zůstává mezi mnoha baptisty stále silné. Modlitba, zpěv a kázání muselo být zcela spontánní. S touto ideologií zašel tak daleko, že by nedovolil čtení Bible během bohoslužby z důvodu, že její překlad byl „… dílem člověka, který je svědkem … a proto by neměl být uveden do uctívání Boha“ tím, že bude čten. Tato myšlenka vycházela z přesvědčení, že uctívání má být řízeno Duchem.
Smyth také představil ideu dvojího vedení církve – pastora a jáhna. To bylo v rozporu s anglikánskou tradiční hierarchií biskupa, kněze a jáhna a reformovaného protestantského trojnásobného vedení pastora-staršího, laického staršího a jáhnů.
Díky svému nově objevenému postoji ke křtu vzešlo pro tyto baptisty zcela nové znepokojení. Všichni byli pokřtěni jako děti a stejně jako anabaptisté z radikální reformace se domnívali, že se budu muset nechat znovu pokřtít.
Protože neexistoval žádný jiný baptistický duchovní, který by provedl křest, pokřtil se John Smyth sám (z tohoto důvodu se nazýval „se-baptista“ z latinského slova „já“) a poté pokřtil své spolubratry.
Jako nepravdivou můžeme vnímat informaci Dr. Johna Clifforda, jak je citována v časopise “General Baptist Magazine” (Londýn, červenec 1879, sv. 81), který zde poznamenává, že „v noci 24. března 1606 … o půlnoci starší John Morton pokřtil v řece Don Johna Smytha, vikáře z Gainsboroughu. Starší Brewster se modlil, pan Smith udělal dobré vyznání; šel do Epworthu ve svých mokrých šatech, ale neublížilo mu to. Vzdálenost byla přes dvě míle. Všichni naši přátelé byli přítomní.” Tento popis byl později odhalen jako podvrh spojený s přestavbou baptistického kostela u Crowle, kde kostel (nyní uzavřený) ještě nese plaketu s falešným prohlášením, že byl založen v 1599.
Před svou smrtí Smyth litoval skutečnosti, že se sám pokřtil a napsal omluvný dopis. Kvůli některým společným názorům, včetně christologie, se začal sbližovat s mennonitským sborem. Toto vyústilo v jeho vyloučení ze sboru Thomase Helwyse. Smyth a část sboru se chtěli připojit k mennonitskému sboru, zatímco Helwys a další část sboru se vrátili do Anglie. V Londýně založili první stálý baptistický sbor v roce 1611.
Sbory, které pocházely z Helwysovy služby, byly přesvědčením generálními baptisty. Baptistický historik Tom J. Nettles tvrdí, že si Helwys a jeho skupina „zasloužili označení generální baptisté“, protože „tvrdili, že Kristus zemřel pro všechny lidi ne jen pro vyvolené“. Toto je vnímáno jako úplné odmítnutí kalvinistických důrazů. Smyth “nakonec odmítl doktrínu prvotního hříchu a zdůraznil právo každého křesťana mít své vlastní náboženské názory.”
Mezi Smythovy práce patří Rozdíly separačních sborů (The Differences of the Churches of the Separation, pravděpodobně 1608 nebo 1609). Více o jeho literálním díle v heslu John Smyth – spisy.
Prameny
- Lee, Jason (2003). The Theology of John Smyth: Puritan, Separatist, Baptist, Mennonite. Macon, GA: Mercer University Press. str. 41. ISBN 0-86554-760-2.
- Cross, F.L., editor. (1997). Oxford Dictionary of the Christian Church. (3. vydání/ editováno E.A. Livingstonem.) Oxford ; New York : Oxford University Press. str. 1511 ISBN 9780192116550.
- “John Smyth”. Encyclopædia Britannica
- R R Kershaw, Baptised Believers, Nottingham University, 1995
- Bernard Roussel, Encyclopædia Universalis, John Smyth, Official Website, France
- Christianity Today, John Smyth, christianitytoday.com, USA, 8. 8. 2008
- Whitley, W. T. (1915). The Works of John Smyth fellow of Christ’s college, 1594-8. 1. Cambridge: Cambridge University Press. p. vi. Retrieved 26. May 2017. W. T. Whitley, ed. (1915). The Works of John Smyth. 2. Cambridge University Press.
- W. T. Whitley, ed. (1915). The works of John Smyth, fellow of Christ’s college, 1594-8. Cambridge University Press. Hathi Trust. 2 sv.
- Henry Martyn Dexter (1881). The True Story of John Smyth, the Se-Baptist: As Told by Himself and His Contemporaries. Boston: Lee and Shepard.
- John Smyth (the Se-Baptist.) (1624) [1605]. A Paterne of true Prayer. A learned and comfortable Exposition or Commentarie upon the Lords Prayer, etc. London: I. D.
- James R. Coggins (1991). John Smyth’s Congregation: English Separatism, Mennonite Influence and the Elect Nation. Herald Press. ISBN 978-0-8361-3121-5.
Článek je součástí Baptistické encyklopedie a je průběžně doplňován a aktualizován.
Poslední aktualizace 23. 8. 2020