Poezie: 15. Doneste Bohu sladký poklad vůní svých

Poezie

Nedělní chvilka poezie.

Doneste Bohu sladký poklad vůní svých

Doneste Bohu sladký poklad vůní svých
s večerní modlitbou mezi rty uzavřenou,
spojte se, ruce, k spáse bědných zemřelých,
nechať Bůh polaská nám hlavu rozpálenou.

Aby vás měsíc žní obtěžkal těžbou denní,
své hnízdo, ruce, vždy nastavte odpuštění.

A říkáte, vy kdo nejste lidmi zbraní
a jejichž smutek zrcadlí se v slze na mé dlani,
stařečku, jehož vlasy ve dne bílé jsou,
jinochu očí rozsvícených za láskou,
dívenko, plná snění andělského,
se srdcem zprahlým do večera zšeřelého,
vy všichni říkáte si, neznajíce naděje:
Naděje rukou svých! „Ach, kdeže, Pane, je
ten lék, neboť se užuž zalykáme mukou?“

Ach, vždyť je v rukou vašich, je ve vašich rukou.





Fragment básně Ruce

autor: Germain Nouveau (francouzský symbolistický básník, poutník a mystik)

z antologie Lampa útěchy

překlad: Ivan Slavík

Stáhnout verše Doneste Bohu sladký poklad vůní svých:

Vybral Štěpán Křivánek

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry