Vlastenectví se zlomeným srdcem

Mám týdenní cyklus modliteb, který se snažím praktikovat při ranní pobožnosti. V pondělí se modlím za sebe, své učednictví, zdraví, povolání a zodpovědnost. V úterý se modlím za každého člena rodiny. Ve středu se modlím za své přátele. A ve čtvrtek se modlím za sbor a různé instituce a sbory, kterým sloužím. V pátek se modlím za tento národ, Spojené státy, a za různé otázky a problémy, kterým zde čelíme. A v sobotu se modlím za svět a konkrétní globální ohniska.

V posledních letech je nejtěžším dnem v tomto cyklu pátek – den USA. To je den, kdy píšu tento příspěvek.

Víte, jsem vlastenec se zlomeným srdcem. Miluji tuto zemi – to ze mě dělá patriota, podle staromódní definice. Ale mám zlomené srdce z toho, kde se jako země nacházíme. Za padesát let, co se této zemi věnuji, a za desítky let, co se za ni modlím, jsem nikdy nebyl přesně tam, kde jsem teď, což možná vypovídá spíš o mé někdejší naivitě než o čemkoli jiném. Odmítám však nechat tuto otázku tak snadno odpočívat.

Dovolte mi, abych vás zasvětil do konkrétních předmětů, které mám na svém načmáraném seznamu modliteb za USA, abyste věděli, proč jsem tak sklíčený. Zde jsou body mého modlitebního seznamu. Nikdy předtím jsem se o ně s nikým nepodělil. Jsou na mém seznamu už asi dva roky. Jsou to modlitby, se kterými se většinu pátků obracím na Boha.

Zdraví demokracie/proti autoritářskému reakčnímu křesťanství
Bidenovo prezidentství
Konec Trumpa/ismu
Rasismus/politika
Chudoba
Násilí páchané střelnými zbraněmi
Ekologie/klima
Sociální rozdělení
Zneužívání drog
Bydlení
Charakter
Příjmová nerovnost
Nedostatek sociální důvěry
Zdravotní péče/psychické zdraví
Imigranti/reforma

Modlil jsem se za zachování a zdraví naší demokracie, za prezidenta Bidena a efektivní prezidentství a proti trumpismu a tomu, co jsem nazval autoritářským reakčním křesťanstvím. Modlil jsem se za pokrok v řešení našeho zapečeného rasismu a s ním spojených politik a praktik. Za pokrok v boji proti chudobě a příjmové nerovnosti. Za ukončení násilí páchaného střelnými zbraněmi. Za ekologické zdraví a pokrok v boji proti změně klimatu. Za zmírnění našich sociálních rozporů a za rostoucí sociální důvěru. Proti metle drog a jejich zneužívání. Za bydlení pro všechny. Za zdravotní péči pro všechny. Za mnohem lepší péči o lidi s duševními problémy. Za přistěhovalce bez dokladů a řešení imigrační reformy.

„Pokud se smysl modlitby měří tím, jestli člověk dostane to, za co se modlí, pak si mé páteční modlitby nevedou příliš dobře.“

Není to úplný seznam, ale je to to, co mi leží na srdci.

Pokud se smysl modlitby měří tím, zda člověk dostane to, za co se modlí, pak se mým pátečním modlitbám příliš nedaří.

Opravdu, každý týden jsem čím dál tím víc sklíčenější. Na celostátní úrovni je naše vláda paralyzovaná, není schopna schválit rozpočet, natož nějaký důležitý zákon. Jsme rozděleni jako nikdy předtím. Důvěra v sebe navzájem a v naše hlavní instituce stále klesá. Zdá se mi, že náš národní charakter a kultura upadají. Autoritářské reakční křesťanství a trumpismus jsou živé a zdravé, Bidenovo prezidentství slábne a volby jsou velmi pravděpodobné – spolu s naším demokratickým řádem.

Řekněme, že existují tři druhy lidí, pokud jde o jejich orientaci na národ, v němž žijí – v tomto případě na USA.

První jsou ti, kteří se cítí být hluboce angažováni ve svém národě, hluboce jim záleží na tom, co se zde děje, mají smysluplný pocit hrdosti na svou zemi, jsou skutečně rádi, že jsou zde občany, a aktivně pracují pro blaho národního společenství. Jejich kritika, pokud je vyslovena, je rozšířena v kontextu loajality a dokonce něčeho jako lásky k vlasti. Říkejme jim vlastenci. (Nikoliv nacionalisty, kteří se ke své zemi vztahují spíše agresivním a zbožštělým způsobem s následným snižováním hodnoty jiných zemí a jejich obyvatel. Patrioti.)

Druhou skupinou jsou ti, kteří zde jen náhodou žijí, málo se starají o něco jiného než o svůj osobní život a málo nebo vůbec se neúčastní národního života.

Třetí jsou ti, kteří mají ke své zemi vztah především jako dobře informovaní kritici. Záleží jim na tom, co se zde děje, ale cítí jen málo hrdosti a nic jako lásku – protože na ně dělají dojem nedostatky a historické prohřešky národa. Nejsou nijak zvlášť rádi, že jsou zdejšími občany; ba dokonce by mohli odejít, kdyby se jim podařilo najít nějaký způsob. Snaží se pracovat pro blaho svých sousedů, nikoli jako projev něčeho, co by se dalo nazvat vlastenectvím, a nikoli na základě naděje, že se věci někdy výrazně zlepší, ale spíše na základě lidské slušnosti nebo snad náboženské angažovanosti.

Vždy jsem patřil do první skupiny, nikdy do druhé nebo třetí. Dnes se však přikláním ke třetí skupině, a to mě udivuje.

Vyrůstal jsem 15 mil od Washingtonu, D.C. Můj otec, případně tchán, a rodiče mnoha mých přátel pracovali pro federální vládu. Můj otec i tchán, stejně jako většina mužů jejich generace, sloužili v americké armádě. Veřejnému životu v USA se věnuji od počátku 90. let a aktivně se zasazuji o různé politické otázky. Od svých 18 let jsem se zúčastnil všech voleb. Byl jsem vyškolen v tradici křesťanské sociální etiky zaměřené na veřejnost. Tak jsem byl vychován a rozvíjen a takovým jsem se stal.

Dnes jsem však vlastenec se zlomeným srdcem.

Myslím, že nejsem sám.

DAVID GUSHEE

Baptist News Global

David Gushee

David P. Gushee M.Div., M.Phil., Ph.D. je přední křesťanský etik. Působí jako významný univerzitní profesor křesťanské etiky na Mercer University, vedoucí katedry křesťanské sociální etiky na Vrije Universiteit Amsterdam a vedoucí výzkumný pracovník Mezinárodního baptistického teologického studijního centra a je bývalým prezidentem The American Academy of Religion a The Society of Christian Ethics.

Jeho poslední knihou je Introducing Christian Ethics. Je také autorem knih Kingdom Ethics, After Evangelicalism a Changing Our Mind: The Landmark Call for Inclusion of LGBTQ Christians. Se svou ženou Jeanie žije v Atlantě. Více informací :davidpgushee.com nebo Facebook.

-van-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry