Sdílejte tento článek:

Politika

Křesťanské argumenty pro demokracii

Po většinu mého života byli američtí křesťané roztleskávači demokracie. To když jsme byli v čele demokracie.

Dnes už kupodivu mnoho konzervativních křesťanů v demokracii nevěří a nepodporuje ji. Zdá se, že dávají přednost jakési teokracii nebo autokracii – dokud mají kontrolu. Vše, co nemohou kontrolovat, nazývají komunismem nebo marxismem, ať už to tak skutečně je, nebo ne.

Velké části církve v dnešní Americe jsou ohroženy pluralismem. Demokracie předpokládá pluralismus, ale prvních 200 let našeho amerického experimentu byl pluralismus držen na uzdě mocným vlivem dominantních bílých křesťanských mužů a jejich pomahačů.

Již několik desetiletí jsme věděli, že nadcházející demografické změny změní povahu našich komunit a naší politiky, ale nepočítali jsme s odporem – smrtícím chřestěním -, který bude vycházet od těch, kteří si zvykli na kontrolu.

Tradiční držitelé moci tak pracovali přesčas, aby poskládali měnící se balíček karet a udrželi si kontrolu prostřednictvím ovlivňování volebních obvodů, potlačování voličů a vyvolávání strachu – často ve jménu křesťanství.

Varování před přistěhovaleckými nájezdníky, liberálními učiteli a sňatky osob stejného pohlaví nyní vyústilo v naprosté odmítnutí samotné demokracie. To je základní východisko pro pochopení krize, v níž se právě nacházíme, zejména v tomto volebním roce.

“Vlastenectví” nahradilo demokracii jako hlavní hodnotu. Toto vlastenectví je však definováno zištným způsobem, který působí proti skutečné demokracii. Je definováno jako druh konzervativního skupinového myšlení, které neustále mluví o právním státě, aniž by si právního státu skutečně vážilo. Neustále mluví o podpoře armády, aniž by si armády skutečně vážilo. A neustále mluví o křesťanství, aniž by si vážilo Kristových slov.

“Existuje křesťanský argument pro skutečnou demokracii, jen jsme na něj zapomněli nebo jsme ho odmítli.”

Existuje křesťanský argument pro skutečnou demokracii; jen jsme na něj zapomněli nebo jsme ho odmítli.

Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí a odpovědností

Křesťanský argument pro demokracii začíná v knize Genesis. Podívejte se na druhý ze dvou příběhů o stvoření, které se nacházejí v Genesis 2 – ano, v Genesis jsou dva příběhy o stvoření – a uvidíte, že Bůh stvořil lidstvo a dal lidem svobodnou vůli v jejich jednání a odpovědnosti. Bůh nediktuje jména zvířat ani nic moc jiného.

Bůh dává prvním lidem pouze jedno omezení, aby nejedli ze stromu poznání dobra a zla. Jsou zodpovědní za péči o stvoření. Jsou to svobodní činitelé s odpovědností za péči o stvoření.

První kniha Bible předjímá myšlenku “kdokoli chce, může přijít”, kterou najdeme v poslední knize Bible, ve Zjevení 22. kapitole.

Zároveň je zde uveden nejznámější verš celé Bible, Jan 3,16: “Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný”. Božím záměrem od počátku a v celém Písmu je, aby všichni lidé vzkvétali a měli svobodnou vůli.

Bůh má v úmyslu osvobodit lidi z otroctví

Zatímco někteří otrokáři hledali v Bibli ospravedlnění svých zlých činů, poselství Bible je o osvobození lidí, nikoli o jejich zotročení. To, že se Bible zmiňuje o otroctví, neznamená, že otroctví obhajuje.

Od Exodu 6 – “Řekni tedy Izraelcům: Já jsem Hospodin a vysvobodím vás z břemen Egypťanů a vysvobodím vás z jejich otroctví” – přes Žalm 146 – “Hospodin propouští vězně na svobodu” – až po Izajáše 58 – “Cožpak to není ten půst, který jsem si zvolil: rozvázat pouta nespravedlnosti, rozvázat řemeny jha, propustit utlačované na svobodu a zlomit každé jho?” – “To je ten půst, který jsem si zvolil. – Ježíšovo dílo je předpovězeno a připraveno.

Neměli bychom se tedy divit, když se Ježíš objevuje v Lukášově evangeliu 4 a ohlašuje své veřejné působení slovy: “Duch Páně je nade mnou, protože mě pomazal, abych přinesl chudým dobrou zprávu.

Poslal mě, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil utlačované na svobodu.”

Nebo aby Ježíš v Janově evangeliu 8 řekl: “Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí” a “Jestliže vás Syn osvobodí, budete opravdu svobodní”.

“Jedním z problémů americké demokracie je to, že jsme ji v minulosti nepraktikovali v plné míře.”

Bible od začátku do konce vypráví o Božím plánu osvobodit lidi z otroctví všeho druhu. A napříč časem jsme zjistili, že čistá demokracie je nejzodpovědnějším způsobem, jak všem lidem poskytnout takové rovné příležitosti.

Autoritářství staví lidi do otroctví jediného vůdce nebo hierarchie. Správně použitá demokracie umožňuje všem lidem prosperovat. Jedním z problémů americké demokracie je, že jsme ji v minulosti plně nepraktikovali. Americké dějiny byly postaveny na předpokladu, že někteří lidé jsou hodni a jiní ne.

Snahy o nápravu tohoto nedostatku způsobily, že se ti, kdo dříve měli moc, začali proti myšlence demokracie bouřit, protože to, co považovali za demokracii, bylo chybné. To, na čem trvali, aby všichni stáli a zdravili, nebyla demokracie, ale jejich pokřivená očekávání demokracie.

Synové Izraele prosili o krále, který by byl “jako ostatní národy”.

Konzervativní evangelíci rádi ctí Izrael a studují dějiny dětí Izraele. Měli by si jít přečíst 1. Samuelovu 8. kapitolu.

Dozvídáme se zde příběh o tom, jak Izrael získal krále místo soudců. Ano, byla doba, kdy v Izraeli nevládla politická hierarchie, ale lid se sám vzbouřil proti své svobodě. Proč? Protože chtěli být “jako ostatní národy”.

Samozřejmě, že ve skutečnosti neexistovaly “národy” tak, jak o nich uvažujeme dnes. Hebrejské slovo, které dnes překládáme jako “národ”, může znamenat také skupinu lidí, což je spíše to, co znal starověký svět.

V pozadí je to, že prorok Samuel zestárl a své dva syny ustanovil “soudci nad Izraelem”. Bible nám však říká, že tito synové “nenásledovali jeho cesty, ale uchýlili se za ziskem, brali úplatky a převraceli spravedlnost”.

Zní vám to povědomě?

Tváří v tvář nespravedlnosti si děti Izraele myslely, že bude lepší mít jednoho vládce, protože… znáte to… tráva je vždycky zelenější na druhém břehu. Samozřejmě se mýlili, stejně jako se mýlí dnešní křesťané, kteří chtějí prodat svou duši, aby získali politickou moc.

“Synové Izraele si mysleli, že bude lepší mít jednoho vládce, protože… víte… tráva je vždycky zelenější na druhém břehu”.

Boží poselství po celou dobu znělo, že nemůže být jiný král než Ježíš. Žádný politický vůdce nikdy – nikdy – nebude schopen tuto roli naplnit. Myslet si opak je modlářství.

Bůh dovolil, aby děti Izraele měly krále; Bůh nechtěl, aby měly krále.

Samuel, který mluvil z Božího pověření, je varoval, co král udělá: “Vezme vaše syny a ustanoví je za své vozatajstvo a za své jezdce, aby běhali před jeho vozy, a ustanoví si velitele tisíců a velitele padesáti a některé, aby mu orali půdu a sklízeli úrodu, aby mu vyráběli válečné nářadí a výstroj jeho vozů. Vaše dcery si vezme za voňavkářky, kuchařky a pekařky. Vezme nejlepší z vašich polí, vinic a olivových sadů a dá je svým dvořanům.” A tak dále a tak dále.

Udělejte to, varoval Samuel, a přijde den, kdy “budete křičet kvůli svému králi, kterého jste si sami vyvolili, ale Hospodin vám v ten den neodpoví”.

Stejné varování by dnes měli slyšet křesťané, kteří chtějí autoritářského prezidenta, zákonodárce a soud, který by plnil jejich příkazy. Přijde den, kdy budete volat kvůli králi, kterého jste si sami zvolili.

To je opakování prvního přikázání: “Nebudeš mít jiné bohy přede mnou”.

Křesťanská církev je postavena na svobodné vůli a individuálním svědomí

Právě baptisté by měli vědět, že svobodná vůle a individuální svědomí jsou základními principy naší víry. Naši předkové zemřeli při obraně této pravdy. Byli oběšeni, upáleni na hranici, rozčtvrceni, uvězněni, vyhladověni, sťati a probodnuti mečem.

Bereme vážně slova listu Galaťanům 5: “Kristus nás osvobodil. Stůjte tedy pevně a nepodléhejte znovu jhu otroctví. … Vždyť jste byli povoláni ke svobodě, bratři a sestry; jen nevyužívejte své svobody jako příležitosti k požitkářství, ale láskou se staňte otroky jeden druhého. Vždyť celý Zákon je shrnut v jediném přikázání: ‘Miluj svého bližního jako sebe samého'”.

To se netýká jen duchovní svobody, ale i svobody v životě a ve svědomí. Někteří to chtějí zduchovnit tak, že máme svobodu věřit jen určitým věcem. To je jako rodiče, kteří chtějí zakázat knihy v knihovnách, protože nechtějí, aby je četly jejich děti. To je sebemrskačství, požadovat, abyste dostali právo veta nad tím, co čtou a čemu věří ostatní děti a rodiny.

To je cesta autoritářství, ne demokracie.

“Pátý list Galaťanům zrcadlí dva články prvního dodatku – článek o zřízení a článek o svobodném vykonávání práva.”

List Galaťanům 5 odráží dvě ustanovení prvního ústavního dodatku – ustanovení o zřízení a ustanovení o svobodném vykonávání práva.

Porovnejte větu “Kongres nesmí vydávat zákony týkající se náboženského zřízení nebo zakazující jeho svobodné praktikování” s biblickým textem: “Nepodléhejte otrockému jhu” a “Nevyužívejte svobody jako příležitosti k požitkářství”.

Dnešní antidemokratické hnutí v Americe – i jinde – se snaží zotročit lidi úzkými názory několika lidí, kteří věří, že jen oni znají Boží mysl. Lidí, kteří jsou tak plní požitkářství, že nedají zdarma obědy hladovým dětem ve škole nebo si nenechají naočkovat vakcínu, aby ochránili společnost před smrtícím virem.

To není křesťanská cesta a už vůbec ne baptistická.

Baptistický státník Bill Pinson se obsáhle rozepsal o baptistických odlišnostech. Cituje kapitoly a verše z Písma, aby dokázal, že naše dědictví spočívá v obraně “svobodné církve ve svobodném státě”.

Je demokracie jedinou cestou?

Křesťané žili a žijí ve všech možných státních zřízeních. Křesťané žijí pod autoritářskou vládou i pod vládou demokratickou. Většina biblického vyprávění se odehrává v situacích, kdy Boží následovníci žijí v hierarchických společnostech, a dokonce v autoritářské vládě.

To, že se biblické příběhy odehrávají v hierarchiích, neznamená, že Bůh hierarchie upřednostňuje. Ve skutečnosti biblické svědectví poukazuje na opak – Bůh má v úmyslu, aby lidstvo žilo svobodně a rozhodovalo se samo. Ježíš nevyzývá k teokracii.

Když Ježíš v Matoušově evangeliu 22,21 řekl: “Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,” naznačil tím oddělení náboženského a politického.

V každé moderní situaci, kdy náboženství ovládá politiku, se děly a dějí špatné věci. Teokratická vláda vede nevyhnutelně k autoritářství. Viz Írán, Izrael, Indie a další země. Jak často vtipkoval James Dunn: “Každý, koho potkám a kdo je příznivcem teokracie, chce být Theo.”

O demokracii se tedy v Bibli výslovně neučí, ale vyplývá z Božího záměru stvoření. Je to nejlepší způsob, který lidstvo našlo, jak žít tak, jak to Bůh zamýšlí.

Křesťané jsou Ježíšem povoláni k tomu, aby byli “solí” a “světlem”, nikoliv vládci. Viz Matouš 5:

“Vy jste sůl země; ale jestliže sůl ztratila svou chuť, jak jí může být slanost navrácena? Už není k ničemu dobrá, ale je vyhozena a pošlapána. Vy jste světlo světa. Město postavené na kopci se nemůže skrýt. Nikdo poté, co rozsvítí lampu, ji nedává pod koš, ale na svícen, a ta pak svítí všem v domě. Stejně tak i vaše světlo ať svítí před ostatními, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.”

Mimochodem, ono “město na kopci” a ono “světlo” nemají být oslepujícími plameny, které znemožňují vidět cokoli jiného. Mají to být světla, která vedou a povzbuzují.

Spíš než na přijíždějící vlaky myslete na majáky.

A když už jsme u toho, “město na kopci” nejsou Spojené státy. Je to Boží lid, ti, kdo následují Kristovu cestu, ne žádný národ.

Spojené státy nejsou a nikdy nebyly “křesťanským národem”. Jakékoli takové tvrzení je historicky nepřesné a řídí se spíše teokracií než demokracií. Proto nás nesmí šokovat, že bílí křesťanští nacionalisté ztratili zájem o demokracii.

Proč by se dnes měli křesťané snažit o zachování demokracie?

Jak bylo nastíněno výše, Boží vůlí je, aby všichni lidé byli svobodní. A Boží vůlí je, aby všichni lidé měli svobodnou vůli.

Dále, Bůh nikoho z nás nepověřil funkcí Božích zástupců na zemi. Jsme povoláni žít spravedlivě a milovat své bližní jako sebe sama. Nemáme “panovat” nad nikým jiným.

Demokracie je nejčistší formou života podle Boží vůle, jakou dějiny znají.

Ti, kdo by se dnes chtěli vzdát demokracie ve prospěch “božské” vlády, jsou ohroženi pluralismem, který by rádi vymýtili. Přesto si vzpomeňte, že raná církev zapustila kořeny a nejvíce se rozrostla jako menšinové náboženství v sekulární společnosti. Když se křesťanství stane etablovaným náboženstvím, dějí se špatné věci. Z vlastenců se stávají fanatici.

Církvi se pod vládním mandátem nikdy nedaří. Církev však může vzkvétat, když si lidé mohou svobodně zvolit svou cestu a nechat se inspirovat Ježíšovou cestou.

Mark Wingfield

Baptist News Global