Svědectví

Výzvy pro dnešní baptistické ženy ve službě

Poprvé jsem viděla duchovní – ženu v roce 2007 při návštěvě malého venkovského kostela anglikánské církve v Yorkshire ve Spojeném království. Vyrůstala jsem v převážně katolickém Polsku s omezenou náboženskou gramotností a měla jsem jen mlhavou představu, že je to možné v jiných křesťanských tradicích.

Nemohla jsem od ní odtrhnout oči, když si povídala se svými farníky. Kombinace jejího pohlaví a povolání mi zároveň dávala hluboký smysl. Nemohla jsem předvídat, že o 15 let později se k ní připojím v řadách kněžek jako (pravděpodobně) první žena polská baptistická kazatelka.

V roce 2023 stále existují křesťané, kteří věří, že ženy by neměly být kazatelky, a jsou pravděpodobně ve většině. Dokonce mají citáty z Písma, které podporují tento postoj: Který pokrokový křesťan nezápasil s 1. Korintským a 1. Timoteovi? 

Mnoho hlavních denominací je hrdých na to, že začleňují ženy, a tento postoj podporují dalšími verši, včetně těch, které se nacházejí v Janovi 4 a Římanům 16. Pro mě, jako pro duchovní – ženu, je dobrý pocit být členkou denominace, která oficiálně potvrzuje mé právo na vedení v kazatelské službě.

Existují určité nejasnosti ohledně toho, kdo byl první: Některé zdroje uvádějí, že Clarissa Danforth byla ordinována Baptistickým sborem svobodné vůle (Free Will Baptist Church) v roce 1815. Jiné zdroje uvádějí Frances E. Townsley (1849-1909), která byla ordinována v dubnu 1885 jako první v tehdejší Northern Baptist pověřená kazatelskou službou.

Sjednocená církev Kristova (The United Church of Christ) ordinovala Antoinettu Brownovou byla v roce 1853 a je oslavována jako „první žena ordinovaná do kazatelské služby od biblických dob“. 

Sjednocená metodistická církev ordinovala první kazatelku v roce 1956 (ačkoli některé její konstitutivní skupiny tak učinily koncem už 19. století). Evangelická luteránská církev v Americe a episkopální církev následovaly na počátku 70. let 20. století.

Ačkoli historické ženské ordinace jsou zjevně chloubou hlavních denominací, ženy stále musí prorazit „strop z barevného skla“. 

Podle ABCUSA tvořily v roce 2015 ženy méně než 10 % seniorních nebo sólových kazatelů denominace. V roce 2021 se podle zprávy Baptist Women in Ministry se tento počet zvýšil na 13,5 %. 

Počty queer žen povolaných sloužit jako kazatelky sborů jsou tak nízké, že když k tomu dojde, dostanou se na titulní stránky, jako v případě manželského lesbického pastoračního páru, který byl povolán do kazatelské služby ve sboru Calvary Baptist Church ve Washingtonu, DC.

„Ženy touží pracovat v kazatelské službě.“

Tuto disproporci nelze vysvětlit absolutním počtem kandidátů. V roce 2015 tvořily ženy 50 % studentů v seminářích vedených ABCUSA. Ženy touží pracovat v kazatelské službě. 

Zpráva BWIM (která je založena na odpovědích duchovních z různých baptistických organizací, nejen ABCUSA) poskytuje jasný důkaz, že důvodem jejich nedostatečného zastoupení je zkrátka misogynie v mnoha sborech.

Některé příklady institucionální misogynie zahrnují:

• Implicitní zaujatost vyhledávacích výborů a zavedených sborových orgánů proti umístění žen do vedoucích pozic. I když ženám není přímo řečeno, že nemohou být kazatelkou sboru, výmluvy, které jim byly řečeny, zahrnují návrhy, aby šly sloužit „jiným“ sborům, nebo diskriminační otázky týkající se reprodukce (21 % respondentek) a romantického života během přijímacích rozhovorů (28 %).
• Platový rozdíl. 49 procent žen v baptistické kazatelské službě uvedlo, že nebyly odměňovány stejně jako jejich mužské protějšky. Jiné uvedly, že dostávají vždy méně důležité a prestižní úkoly než jejich mužští kolegové.
• Jsou umlčovány nebo přehlíženy, pokud je jednotlivá žena jednou z mála těch šťastlivých, které byly povolány do kazatelské služby v konkrétním sboru. Některé ordinace žen jsou neformálně nerozpoznatelná (30 %) a místo toho, aby se jim říkalo „reverend“ nebo „kazatelka“, jsou mylně označovány jako „paní“ nebo jiným nevhodným způsobem (52 ​​%).
• Mezi další mikroagrese patří zpochybňování jejich odbornosti a autority v každodenní práci (59 %), nevhodné komentáře týkající se jejich těla, oblečení, pracovního stylu nebo osobního života.
• Šokující je, že 25 % baptistických žen v kazatelské službě uvádí, že byly sexuálně obtěžovány nebo napadeny, když pracovaly a sloužily v prostředí své kazatelské služby.

Když jsou tato zjištění rozdělena podle rasy, až o 20 % více barevných žen uvádí, že zažily tyto různé typy misogynie ve srovnání s bílými ženami, což hovoří o další mezisektorové diskriminaci a předsudcích. 

Tyto statistiky jsou alarmující, nepřijatelné a neslučitelné s vizí církve, jejíž „zdraví závisí na tom, aby všechny dary všeho Božího lidu byly použity pro dobro všech a pro Boží slávu“. Přispívají k tomu, že ženy opouštějí kazatelskou službu kvůli jiným povoláním nebo jiným, vstřícnějším denominacím.

Pro mě, jako někoho, kdo se stal konkrétně americkou baptistkou v důsledku osvobozujících důsledků americké baptistické teologie, zpráva ukazuje, že v naší denominaci je stále prostor pro růst. Rozšíření kruhu znamená oslavu různorodého vedení.

Chimamanda Ngozi Adiche, slavná nigerijská americká spisovatelka, jednou mluvila o „nebezpečí jednoho příběhu“. Ve svém TED Talk v roce 2009 řekla : „Když odmítneme jediný příběh, když si uvědomíme, že o žádném místě nikdy není jediný příběh, znovu získáme jakýsi ráj.“

Je načase odmítnout jediný příběh o vedení jen těch správných mužů, které nje pro naše sbory nejvhodnější. V kontextu trvalého úpadku hlavního proudu protestantismu může opuštění této fantazie a otevření kazatelen ženám dobře rozhodnout o budoucnosti církve. 

Anna Piela

Baptist News Global

Tento článek se poprvé objevil v Christian Citizen a je zde se svolením znovu publikován.

Anna Piela

Anna Piela je ordinovaná kazatelka Amerických baptistických sborů v USA (American Baptist Churches USA, ABC). Působí jako hlavní spisovatelka v American Baptist Home Missions Societies a spolupřidružená regionální kazatelka pro bílé a multikulturní sbory v ABC Metro Chicago. 

Tato polská imigrantka a odbornice na náboženství je hostující vědkyní na katedře religionistiky na Northwestern University. Má titul Ph.D. a má doktorát v oboru ženských studií na University of York ve Velké Británii. Jejími výzkumnými zájmy jsou především islám a gender.  Její druhá kniha Wearing the Niqab: Muslim Women in the UK and US, byla vydána v roce 2021.

V současnosti je hlavní vyšetřovatelkou projektu financovaného Americkou akademií náboženství o rasové identitě bílých polských konvertitek k islámu. Loni vydala Bloomsbury Academic její knihu Wearing the Niqab: Muslim Women in the UK and US . Sledujte její práci na jejích webových stránkách a na Twitteru @annapiela999.

-tep-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry