Být tam

Velikonoční zamyšlení

Před několika lety jsem pomáhal jednomu afghánskému uprchlíkovi najít práci.

Mluvil velmi špatně anglicky, ale měl zkušenosti s instalatérstvím z Afghánistánu. Vzal jsem ho na pohovor do instalatérské firmy v mém městě. Obával jsem se, že ho nepřijmou kvůli jeho špatným jazykovým znalostem a nedostatku pracovních zkušeností v Americe. Mýlil jsem se.

Podstata manažerovy odpovědi: „Hej, potřebujeme instalatéry, a to hodně. Pokud se dostaví včas – a nebude zfetovaný -, nejenže mu dáme práci, ale pošleme ho na naše náklady do školy pro mistry instalatéry.“ Mého přítele na místě zaměstnal.

Myslím, že je to smutný komentář k dnešní spolehlivosti amerických pracovníků, ale ilustruje to, proč tolik amerických zaměstnavatelů miluje pracovité přistěhovalce.

Ukazuje to také širší pravdu: dostavit se do práce je v životě polovina úspěchu.

Jak těžké je dostavit se? Zjevně je to nad síly mnoha lidí, kteří nemají základní motivaci, potřebují si odpočinout od starostí – nebo se předešlou noc příliš bavili.

Sloupkařka Froma Harropová si nedávno postěžovala na mentalitu, která stojí za článkem v deníku The Wall Street Journal s názvem „Je vůbec v pořádku mít schůzku v osm ráno?“.

Článek totiž podle Harropové „obsahoval dva pochybné předpoklady: (1) že osm hodin ráno je velmi brzy a (2) že zaměstnanci mají právo se bouřit proti firemní politice, která zasahuje do času odvozu dětí do školy – nebo je nutí měnit jejich tréninkové plány. Lze mít pochopení pro touhu rodičů po předvídatelném rozvrhu. Pokud však nemohou být dostatečně flexibilní, aby se občas objevili v práci o hodinu dříve, možná budou potřebovat jiného zaměstnavatele.“

Kromě toho si posteskla: „Proč je osmá hodina ranní tak nehorázně brzká? Pro spoustu pracujících Američanů je osmá hodina prakticky časem oběda. Hasiči, policisté, zdravotní sestry a lékaři na pohotovosti pracují celou noc (někteří mají štěstí, když se dostanou domů před osmou hodinou ranní). Na americkém venkově jsou krávy podojené už v šest hodin ráno.“ Podle amerického Úřadu pro statistiku práce pracuje na ‚alternativní směny‘ asi 16 % zaměstnanců na plný úvazek.“

Koneckonců, ve světě po zavedení systému COVID nemusíte ani vycházet z domu na schůzku v osm hodin ráno, pokud je na programu Zoom.

Dobře, boomeři, už slyším, jak někteří pracovníci z generace Z obracejí oči v sloup. Časy se změnily. Moderní firmy se musí přizpůsobit potřebám zaměstnanců, ne naopak, pokud chtějí loajalitu k práci. Chápu to, ale někdy to musíte překousnout a udělat to, co musíte.

„Ukázat se v práci není jen klíčem k práci, je to klíč k přátelství.“

Bývalí kolegové z práce se budou usmívat mému pokrytectví, protože jsem po celých 35 let své hlavní pracovní kariéry chodil chronicky pozdě, a to i poté, co jsme přešli na pružnější pracovní dobu. Jediné, co k tomu mohu říct, je: Dobře, jsem pokrytec. Ale paní Harropová má pravdu.

Stále často chodím pozdě na schůzky, do nedělní školy, na setkání s přáteli. Ale na svou obhajobu musím říct, že jsem se nakonec s pracovním programem vyrovnal v předčasném důchodu, kdy jsem tři roky řídil školní autobus. Nemůžete chodit pozdě, když na vás v půl osmé ráno čekají venku v mrazu malé děti.

Harropová: V rámci pohovoru se mě šéf stroze zeptal: “ Budete tady v šest ráno, ano?“ Odpověděla jsem: ‚Ano, taková je práce‘ a byla jsem přijata. … Nelíbilo se mi, že jsem se musela v půl páté ráno vyhrabat z postele, abych se oblékla a stihla autobus do centra do kanceláře. Ale projíždět Manhattanem před rozbřeskem je teď jedním z mých nejbáječnějších snových zážitků.“

Dostavit se do práce není jen klíčem k práci, ale i k přátelství. Když vás přítel potřebuje, opravdu potřebuje, budete tam?

A co když je tím přítelem Pán? V hodině své nejhlubší úzkosti našel Ježíš své učedníky spící o Velikonocích v Getsemanské zahradě. Řekl Petrovi: „Nemohli byste se mnou zůstat jednu hodinu vzhůru? Zůstaňte vzhůru a modlete se, abyste nepřišli do času zkoušky; duch je sice ochotný, ale tělo je slabé.“

Pokud vám osmá hodina ranní připadá krutá, vezměte v úvahu toto:

Trapističtí mniši stále vstávají denně ve tři hodiny ráno k ranním modlitbám, což je jejich první kázání, při kterém zpívají žalmy a modlí se za svět. Dělají to už asi 15 století.

Erich Bridges

Baptist News Global

Erich Bridges

Erich Bridges, baptistický novinář působící již více než 40 let, se věnuje mezinárodním příběhům a trendům v mnoha zemích. Žije v Richmondu ve státě Virginia.

-tep-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry