Akce: 89. Jubilejní křtěnecká pouť – Doporučení páté: Nemějte starost, přibalte lopatku a těšte se!
Akce
DOPORUČENÍ K JUBILEJNÍ KŘTĚNECKÉ POUTI
Pořadatel: Síť víry
Kdy: 24. – 31. května 2025
Trasa: Začátek v Hleďsebi (Nelahozeves), konec v Chelčicích. Prahu ladně přeskočíme.
Trasa na mapě: https://mapy.cz/s/fesahepujo
Doporučení páté: Nemějte starost, přibalte lopatku a těšte se!
„Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?“ říká Ježíš zástupům svých posluchačů (Matouš 6, 25). O tom, co na pouti do Chelčic na sebe a co do batohu, už byla řeč. Hlavně to s výbavou nepřehánět a počítat gramy, protože každý jeden gram na treku zvyšuje gravitační tíhu poutníka.
Mohlo by se zdát, že nezbývá nic jiného, než navštívit outdoorový obchod a vypláznout za ultralehkou výbavu spoustu peněz.
Takhle to ale nemusí nutně dopadnout. Leccos určitě najdete doma ve skříni, levné a lehké hadry se dají pořídit třeba i ve vašem supermarketu nebo v nejrůznějších výprodejích na specializovaných e-shopech.
Putování ostatně není o vystajlovaném značkovém vybavení a vzájemném poměřování se, kdo je víc in. Podstatné je vyrazit na cestu a dojít do cíle. Všechno, co to umožní, usnadní a ulehčí, se počítá a přijde vhod.
Ježíš sice říká: „Nemějte starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít?“ (Matouš 6, 31), nemá tím ale na mysli, abychom se snad dali na breathariánství, protože ze vzduchu se dlouho žít nedá. Jídlo a pití jsou bezesporu důležité součásti života, nicméně nesmějí hrát prim.
Na pouti to platí dvojnásob. S představou palačinky k snídani, svíčkové se zákuskem k obědu a cézar salátu k večeři je třeba se předem rozloučit.
Profíci si na dlouhé treky divočinou kupují v pytlících lehká sušená jídla, která jsou po zalití vodou hned k dispozici. My ovšem nejsme ani profíci a ani nepůjdeme divočinou. Požadovanou hladinu energie si proto každý bude muset zajistit podle svých zvyklostí, preferencí, a zejména s ohledem na hmotnost.
Někdo se zasytí nejrůznějšími ořechy, jiný dá spíš na všelijaké tyčinky a tatranky, další si vezme třeba sušené maso.
Výhodou je, že nepůjdeme naprostou pustinou, a tak lze předpokládat, že tu a tam potkáme nějakou tu prodejnu, stánek či hospodu, kde se zásoby doplní a kde bude případně k snědku i něco teplého.
Mimochodem, s tradičním ohřevem čínské polévky v kotlíku nad ohněm je v dnešní době třeba se rozloučit. Tahat s sebou nádobí nedává moc smysl a rozdělávat oheň v lese v období stále častějších lesních požárů je poněkud hazard. Pro ty, kdo bez teplé polívky nebo kafe být nemohou, se nabízí řešení v podobě malého turistického hořáku s plynovou kartuší.
Ve vzduchu visí otázka, jestli se vůbec venku mimo uznaná tábořiště může jen tak tábořit. No, nemůže. Vždycky záleží na tom, jestli s tím souhlasí vlastník pozemku. Nouzově přenocovat se ale může. Jinak řečeno: pokud na místě nesetrváváte déle než právě jednu noc a nevykazujete známky táboření (oheň, odpadky atp.), nikdo neřekne ani popel (zvlášť když tam žádný neuvidí).
Nakousli jsme něco, co se nás poutníků naléhavě týká, a sice otázku „co po nás zůstane“. Na rozdíl od života jako takového, při putování platí, že zůstat by nemělo nic, to dá rozum. Jedno okřídlené úsloví praví „zanech svět v lepším stavu, než jsi ho našel“ a poctiví trekaři ho berou vážně.
Každý určitě potvrdí, že vyhýbat se v lese u cesty rozesetým „podpapírákům“ není žádný med. Obaly od tatranek nebo hygienické kapesníčky se rozkládají ještě mnohem déle. Přitom stačí vzít odpady s sebou k nejbližšímu odpadnímu koši.
S velkou potřebou to je o trošku složitější, ale zase ne tak moc. V jednom paragrafu Mojžíšova zákona se praví: „Ve své výstroji budeš mít kolík. Když si půjdeš ven ulevit, vyhrabeš jím důlek a potom své výkaly přikryješ“ (Deuteronomium 23, 14). Dneska lze tohle ustanovení snadno plnit za pomoci lehké outdoorové lopatky, kterou má každý odpovědný trekař přibalenou ve svém batohu.
A tady jsme se seriálem doporučení jak na pouť u konce. Zbývá už jenom trochu něco natrénovat, prostě vyrazit párkrát týdně na pár kilometrů ven na vzduch. A hlavně se těšit. Třeba tak jako Abram, když na Hospodinův popud vyrazil na štreku z Mezopotámie do Kanánu. Myslím, že se těšil, kam ho Bůh zavede a co všechno zažije. Bez toho se nikam vyrazit vlastně ani nedá.
Sledujte stránky Sítě víry a všechno se postupně dozvíte! A kdybyste měli ještě další otázky, klidně nám je pošlete mailem na spech@post.cz .
Přípravný výbor Jubilejní křtěnecké pouti
Sbor Petra Chelčického
Související články:
Jubilejní křtěnecká pouť – Doporučení první: Bůh chodí rád, měli bychom taky
Jubilejní křtěnecká pouť – Doporučení druhé: Na treku zažiješ nečekané a potkáš anděly
Jubilejní křtěnecká pouť – Doporučení čtvrté: Vrcholky ani kempy nejsou cílem, ten je jinde
Jubilejní křtěnecká pouť – Doporučení páté: Nemějte starost, přibalte lopatku a těšte se!
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry