Kázání: Správný půst, který se Hospodinu líbí, není o tom, že se zřekneme jídla a nasadíme si zkroušené psí oči. Správný půst vypadá tak, že se zřekneme své lhostejnosti a podíváme se na svět kolem sebe zodpovědně.
Kázání: Hospodin nad potřebnými rozprostírá svá křídla prostřednictvím lidí, kteří jsou milosrdní a vědí, co je to soucit.
Kázání: Všechno dobré, k čemu se odhodláme, nebude v budoucím obnoveném světě zapomenuto, byť by to byla pověstná sklenice čisté vody podaná žíznivému, nebo slza, kterou jaksi v předstihu, než tak učiní jednou Bůh sám, setřeme z očí trpících.
Kázání: Naslouchání může bolet, stejně jako když se za jasné noci při zpěvu cvrčka či houkání sovy zakloníte a podíváte na oblohu. Že vás chvíli bude bolet za krkem, je to nejmenší. Může se totiž stát, že se v člověku z ničeho nic uhnízdí úžas a úcta spolu s nárokem žít mravně.
Kázání: Ježíš nepřišel volat poctivce, slušné lidi, poslušné plnitele zákona, řádné občany, férové chlapy, osoby dokonalé, hodné, laskavé, dobropočestné atd. atp. – alebrž lotry, zlotřilce, zločince, ničemy, darebáky, kolaboranty, kriminálníky, pokrytce, paskřivce, křiváky, bezpáteřníky, bezbožníky, podvodníky, násilníky, obecně ty, kteří zasluhují Boží trest, zloduchy, pachatele zla, nepravostí a nekalostí… zkrátka zlé lidi, hříšníky. Ježíš má pro tu pakáž, pro tuhle sběř jeden sběrný termín: hříšní. Nepřišel volat spravedlivé ale hříšné.
Kázání k Díkůvzdání: Ježíš říká: „Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Samotné slovo „hledejte“ naznačuje, že tohle království je tady, na tomhle světě. Sice se o něm nepíše v médiích a není zakreslené v Google mapách, přesto je tady, někde mezi námi, jen ho objevit.
Kázání: Podle toho, jak se mají kosti, má se i celý člověk, a opačně: jak se má člověk, mají se i kosti. Alespoň se to tak píše v Bibli. Veškeré naše lidské prožívání, trápení i radosti, strasti i slasti se nějak prý v kostech zaznamenávají. Dodnes, vedle změny počasí, když například máme nějakou neblahou předtuchu, cítíme to v kostech. V kostech jakoby se celkový stav těla, ale především duše, zapisoval.
Kázání: Neděle je ze své podstaty veselý a radostný den. Nejsme ponecháni na pospas nejrůznějším namyšleným, podlým a velikášským Hamanům tohoto věku. Naopak, v neděli je ten správný čas, abychom se jim vysmáli. Stejně jako se směje Bůh mezi řádky celého dnešního příběhu o královně Ester.
Kázání: Boží království pokoje a spravedlnosti už je tady, nicméně démonů sobectví a nenávisti stále všude plno. Je třeba vyrazit do světa a dát jim důrazně najevo, že je na čase, aby se jednou provždy klidili.
Kázání: Pokoj a spravedlnost bez moudrosti shůry nemají šanci, ani mezi křesťany ani ve společnosti. Mysleme na to nyní v době povodní i za týden při volbách. Když vezmeme rozum do hrsti, z povodní i z voleb vyjdeme jako národ silnější; ve smyslu připravenější, odhodlanější, soudržnější. Kéž by to tak bylo!
Kázání: Povyšování se a přehlížení druhých křesťanům vůbec nesluší; není divu, že nad takovými církevníky každý nanenjvýš ohrne nos. Nejvyšší čas vytáhnout ze šuplíku odložený Kristův zákon a snažit se o jeho naplňování v každodenním životě. Zákon svobody je totiž nad všechny zákony.
Kázání: S Ježíšem přichází nový věk, Boží království, kde už není třeba šustit paragrafy a úzkostlivě střežit tradici. Nastal věk svobody.
Kázání: Slova mají moc. Jsme takoví, jaká slova používáme. Platí to dokonce i ve vztahu k Bibli – jsme takoví, jak a co si z Bible vybíráme.
Kázání: Nechme se dnes tímto slovem osvobodit všude tam, kde to je zapotřebí. V našich rodinách, práci a především v tomto společenství. Naděje vkládané v člověka selhávají, ale Hospodin je ten, který přináší a přinese nový život také k nám. Z jeho milosti pak porosteme rovně a pevně, jako topoly při tekoucích vodách.
Kázání o moci nemocné, ochořelé svou nenasytností a nanicovatostí, kymácející se pýchou a chtivosti na jedné straně, a mocí životodárnou, která se ovšem v lidském světě zdá být zcela bezmocnou.
Kázání: Je třeba dohlédnout svým vnitřním zrakem ještě dál, za kulisy tohoto světa, za plné stoly a nacpané ledničky. Tam někde se můžeme setkat s nadějí, která nás neopustí, i když se ocitneme v úzkých a nebude nám do zpěvu.
Kázání: Jako Mojžíš vyzařoval slávu Hospodinovu, tak mají křesťané vyzařovat slávu Ježíše Krista. Komu závoj z očí spadne, stále víc a víc se Kristu podobá. Třeba v tom, jak nesoudí, ale odpouští, v tom, jak raněného neobchází, ale pomůže mu, v tom jak strach nepřiživuje, ale otevírá cestu naděje. Je to na nás. Můžeme vyzařovat nebo také malovat čerty na zeď. Každý z nás jsme Michelangely svého života.
Kázání: Když se tam nějakému výřečnému kazateli podaří založit sbor a když se sbor navíc během pár let rozšíří na tisíce duší, má takový zakladatel vystaráno. Vedle stavby rozlehlého sídla a pořízení soukromého tryskáče obvykle následuje vlastní rozhlasová nebo televizní stanice, protože sebeprezentace se musí trvale přiživovat. Když to dobře dopadne, stráví takový úspěšný kazatel na svém megasboru celý život. Často to ale dobře nedopadne a vyjde najevo, že měl například mimomanželský poměr nebo zpronevěřil velké peníze. Holt, moc je velké pokušení, ať už je to v politice nebo v církvi.
Kázání: Posledních pár týdnů sleduji na YouTube příspěvky jednoho Brňáka, který se po střední škole vypravil do Asie. Na zádech má nevelký batoh a jinak nic. Už prošel Tureckem, Irákem, Íránem a v těchto dnech putuje Afghánistánem. Sám, stopem, bez předem zajištěných noclehů nebo stravy. Navíc skoro bez peněz.
Kázání: Prostě na nás něco dolehne, něco nepěkného nás potká, najednou jsme dole. Z ničeho nic jsme v koncích, ne a ne se z toho dostat ven. Radost ze života je ta tam. Nejhorší je, když v tu chvíli nenajdete nikoho, kdo by vám podal pomocnou ruku. Co s tím? Bible nabízí způsob, jak z toho ven.
Kázání: Bouře přicházejí a odcházejí, nehledejme za nimi ale Pána Boha. Někdy si je přivodíme sami, většinou ale viníka nemá smysl hledat. Podstatné je, jestli už máme víru. Takovou tu víru, kterou nás učil Ježíš. Jde jen o to nepropadnout strachu a sebelítosti, ale věřit, že jakkoli hrozná bouře nemá moc nás udolat a zničit.
Kázání: Ježíšova podobenství často nehladí po srsti, jak máme my lidé rádi, ale proti srsti. Znervózňují, vyrušují ze zaběhlých způsobů uvažovaní o tom, kdo jsme a kdo jsou ti kolem nás, kladou nám nové otázky. Církev nemá být žádným ušlechtilým, mohutným cedrem rozpínajícím blahosklonně své větve do všech koutů, ale něčím na způsob gerilové jednotky, která se objevuje tam, kde ji nikdo nečeká, a mění poměry na ruby. Církev nemá mít ambice určovat chod společnosti a peskovat druhé, jak by často moc ráda, ale poskytovat útočiště těm, kterých by se všichni nejraději zbavili.
Kázání: Člověk potřebuje někoho, kdo by mu byl roven, ale i odlišný, v němž by se poznával, a kdo by ho doplňoval. Co by se stalo s člověkem, který by nikoho neměl?
Kázání: S malichernými, namyšlenými a nesnášenlivými lidmi, co nemají srdce, je děsná nuda. Všechno mají nalajnované, mantinely blízko sebe, aby nebyl žádný prostor pro svobodný pohyb. Jakápak tolerance, když jsou skálopevně přesvědčeni o své jediné možné pravdě. Jejich míra tolerance je tak malá, že se do ní nevejde nikdo jiný. Proto tak rádi ty druhé odstraňují, vylučují a likvidují.
Kázání o tom, že žádná, ani ta nejhlubší a nejtemnější díra není bezedná, že ani ta nejdelší noc není nekonečná, že žádné lidské slovo, dokonce ani slovo velkého tyrana, není slovem posledním, že za vším a nad vším zůstává Boží milostí otevřené východisko.
Kázání: Nejhorší je, když sama církev setrvává ve starověkém způsobu myšlení. Přitom by měla naopak otevírat dveře do budoucnosti, kde už není rozdíl mezi mužem a ženou, otrokem a svobodným, Židem a Řekem, jak píše apoštol Pavel. Problém je, že vlastně celou Bibli napsali chlapi. Jako křesťané samozřejmě věříme, že k nám skrze biblické příběhy, prorocké výroky, dopisy, poezii nebo přísloví mluví sám Bůh, ale to neznamená, že napřímo. Boží sdělení do slov balili konkrétní muži, v určité době, která se dost zásadně lišila od naší současnosti. Boží sdělení balili do materiálu, který měli k dispozici. Představte si, sestry a bratři, nádherné šperky se vzácnými drahokamy zabalené do mastného papíru včerejších novin. Tak asi tak je to s Biblí.
Kázání: Být křesťanem neznamená naučit se vypínat mozek a vznášet se co nejčastěji ve výšinách skoro nebeské pohody.
Kázání: Taky vám na zahradě tenhle týden všechno zmrzlo? Řeknu vám, je to smutný pohled, když takhle jedete krajinou a vidíte třeba ořešáky, jak jim bezmocně visí načernalé listy i s jehnědy.
