Kázání

  • Kázání: 157. Bacha! Je nejvyšší čas na přeprogramování!

    Kázání: Nebeské království je totiž blíž, než si myslíme. Když se prosadí láska oproti nenávisti, když se setkáte s pochopením a solidaritou, když vyjádříte někomu v těžké situaci sounáležitost a soucit. V takových okamžicích se blýská na lepší časy, nebo lépe řečeno na nebeské časy.

  • Kázání: 155. Izajášův mustr k prezidentským volbám

    Kázání: Čtyři podmínky dobrého krále nebo prezidenta: Brát svůj post jako službu pravdě, právu a milosrdenství. Nekřičet na ulici a nevyvolávat vášně. Pomáhat a vlévat novou energii tam, kde už to jiní vzdali. A hlavně nestěžovat si a nevzdávat to, ale v nastoupené cestě „vydržať“.

  • Kázání: 151. O Bohu nových začátků

    Kázání: Hospodin není bohem tragických konců, ale naopak Bohem nových začátků. Chce nám pomoci, abychom v přihrádce našeho srdce, vzadu za lektvary popírání, vzteku, smlouvání, sklíčenosti a rezignace, našli medicínu víry v Boha nových začátků.

  • Kázání: 150. Proč být vzhůru a nezůstat v pyžamu

    Kázání: Znáte to, takové ty řeči, že nic nemá cenu dělat, všechno je už předem nalajnované hrstkou vlivných a bohatých, že svět ovládá nějaká tajná mafie, či co, a tak podobně. Při takovém uvažování hrozí propuknutí sklonů k sobectví, nenávisti a násilí. Vášně, které se při tom uvolňují, nahrávají nadvládě tmy a noci.

  • Kázání: 149. Ať žije Kristova monarchie!

    Kázání: Byl celkem dobrý nápad dát poslední neděli církevního roku název Slavnost Krista krále.

    Přestaňte se bát, přestaňte se snahami ovlivňovat nadzemské síly ve svůj prospěch. Je zbytečné věřit, že určují náš život.

  • Kázání: 148. Jak neztratit duši

    Kázání: Hlavně se nepoddat stýskání si nebo tlaku okolí na sobecké či nenávistné chování. Kdo v době války, drahoty a nevraživosti ke slabým, chudým a strádajícím vytrvá, neztratí duši. A to určitě stojí za to.

  • Kázání: 146. Moje přítomnost půjde s tebou

    Kázání: Tam, kde jsme příliš sebejistí a zákoničtí, vězme, že duch Boží věje, kam chce, a nelze jej uchopit. A na druhou stranu, tam, kde jsme ztraceni v nejistotě, vězme, že Bůh se nám i v té nejistotě dává poznávat.

  • Kázání: 145. Jak to chodí u Božího ústavního soudu

    Kázání: Boží království se přiblížilo. Věk spravedlnosti a pokoje je na prahu naší současnosti. Není čas hrabat se v minulosti každého člověka, není čas pro lustrace nejrůznějšího druhu, není čas na fámy, pomluvy, dohady a lidové soudy.

  • Kázání: 144. O soudci, co málem dostal pěstí pod oko

    Kázání: Jde jednoduše o to, jak si poskládáme žebříček priorit. Podle toho potom také vypadají naše modlitby. Nejde o počet slov, nejde o doprošování se, jde o kontakt s Bohem. V opačném případě bychom mohli podlehnout pocitu, že je všechno na nás, že to nezvládneme, že na to nemáme, že je všechno už předem ztraceno – no prostě poraženecká nálada.

  • Kázání: 142. Jak vést sbírku důvodů k vděčnosti

    Kázání: Všechno dobré, čím jsme obdarováváni, zrcadlí samotného dobrého Boha. A když sami zažíváme pocit vděčnosti, s větší pravděpodobností pomůžeme někomu druhému a také lépe sneseme, když se na nás zrovna někdo rozhodne vylít zlost. Navíc, vděčnost je nakažlivá, někdo udělá něco pěkného pro mne a já pak zase pro někoho jiného.

  • Kázání: 142. O moruši, moři, morálce a motivaci

    Kázání: Pod slovem víra dá schovat kde co, od náboženské nesnášenlivosti až po ezoterické blouznění. Nečekejme, až budeme mít jednou natankováno vírou po okraj, ale vyjděme i s tím málem, které zrovna máme. Víra totiž, na rozdíl od benzínu či nafty, přibývá s jejím používáním. Kdybychom zůstali na parkovišti, nejenže bychom žádnou moruši nikdy nepřesadili, ale víra by se nám nakonec vypařila docela.

  • Kázání: 141. Štěstí je krásná a přepychová věc

    Kázání: Štěstí, ta muška zlatá, nám neustále ulétává a i když jsme někdy přesvědčeni, že ji konečně máme v hrsti, nakonec pokaždé znovu zjistíme, že je ta tam. Brát se o vlastní štěstí prostě není žádný med, nakonec stejně vždycky nějak záhadně proklouzne mezi prsty.

  • Kázání: 140. Pane, pojďme si hrát

    Kázání: Buďme dětmi, tiší a pokorného srdce, stejně jako náš učitel Ježíš. Bez marketingového vyřvávání, že naše zboží, naše církev, naše víra jsou ty nejlepší k dostání. Bez sebevědomého prosazování vlastních pouček, dogmat a názorů. Nic z toho není potřeba.

  • Kázání: 139. O nalezeném oběživu naděje

    Kázání: Bůh není dozorce, bachař, který nám chce bránit v rozletu. Pán Bůh prostě jedná jinak, než si my lidé často myslíme. Neslídí, neodposlouchává, nehraje si na bachaře. Nedívá se na naše chyby a minulost, nehrabe se v našem špatném svědomí. Na první pohled bláhově čeká, že se Ježíšem necháme pozvat k novému životu.

  • |

    Kázání: 135. Úklidová četa na rozhraní věků

    Kázání: Být celý život dobrovolným sběračem často dost nechutných a smradlavých odpadů lidských duší není žádný med. Málokdo to ocení, protože ti, kdo zlé myšlení, řeči a jednání nešíří dál, ti kdo nesoudí, ale odpouštějí, jsou v jistém smyslu na stejné společenské úrovni jako metaři a popeláři.

  • |

    Kázání: 130. O suplementech, které patří do koše

    Kázání: Doplňky vypadají na první pohled sice zbožně, ve skutečnosti ale všechno, co jste v Kristu našli, rozleptávají a vracejí vás zpátky do kaše strachů, sebeobviňování a záslužnictví. Vracejí do hry váš dlužní úpis, který Bůh už dávno odložil ad acta, chtějí, abyste se stali nemocnými, to aby se mohli tvářit, že vás umí vyléčit.

  • |

    Kázání: 130. Jak si nedělat starosti a přestat s trápením se

    Kázání: Kolik nejrůznějších církevních činitelů, kněží, kazatelů, evangelistů a běžných věřících dnes jako tenkrát vykazuje ženy do kouta, který jim předtím blahosklonně vyhradili. Je to o to trapnější a nepochopitelné, když se o Ježíšovi dozvídáme, že jednal přesně opačně.