Etika: 86. Co by řekla Anna jižanským baptistům o umělém oplodnění?
Etika
Co by řekla Anna jižanským baptistům o umělém oplodnění?
Když se mi tento týden plnily sociální sítě příspěvky a aktualizacemi tváří v tvář dalšímu shromáždění jižanských baptistů, kteří se ďábelsky snaží zbavit ženy ve službě jakýchkoli příležitostí k vedení, zjistil jsem, že jsem rozzlobený a sklíčený.
Když jsem si četl komentáře k jednomu z těchto příspěvků, jedna osoba mi řekla: „A to ani nezačínejte s tím umělým oplodněním“.
S ještě větším zděšením jsem si vyhledal titulky důvěryhodného zpravodajského serveru a bylo to tam: „Jižní baptisté hlasují proti používání umělého oplodnění“. Hlava mě pálila, svaly se mi napínaly a srdce mi klesalo, když největší protestantská denominace ve Spojených státech vyjádřila svůj nesouhlas s nadějí, kterou jsme s manželkou vkládali do naší budoucí rodiny.
Moje manželka má syndrom polycystických vaječníků, který je sice léčitelný, ale vytváří rizika a komplikace pro zdravé a úplné těhotenství. Po celou dobu boje s touto diagnózou jsme se vroucně drželi naší naděje, že budeme rodiči, důvěřovali jsme Bohu všeho stvoření a věděli jsme, že na této cestě budeme potřebovat určitou pomoc od zdravotnického společenství. To pro nás může záviset na dostupnosti a přístupnosti umělého oplodnění, pokud bude potřeba.
Ale tam na stránce přede mnou zástupci milionů jižanských „baptistů“ přímo řekli „ne“ našim snům o rodičovství, hlásali svou vlastní neznalost péče o ženské zdraví a znesvěcovali přitom Boží jméno.
Jsem celoživotní baptista, který poprvé slyšel příběhy o víře a důvěře v Boha díky nedělní škole v baptistickém sboru. Mezi tyto příběhy patří i příběh Anny, matky pozdějšího proroka Samuela. Anna toužila být matkou a prosila Boha, dokonce uzavřela dohodu – pokud bude moci mít syna, zasvětí ho službě Bohu. Annin příběh byl dlouho příběhem naděje a obdivu, ale od doby, kdy byla moje manželka diagnostikována, se pro nás oba stal hlubokou útěchou.
Anna je žena, jejíž život se shoduje s mým vlastním. Anna je člověk, který stejně jako já a moje manželka toužil být rodičem. Její život je příkladem víry v Boha, který poskytuje, někdy i prostřednictvím vyslyšené modlitby, která přichází jako soucitná zdravotní péče.
Co kdyby bylo pro Annu dostupné umělé oplodnění? Využila by ho? Co by řekla těm jižanským baptistům, kteří hlasovali pro zamítnutí této možnosti? Udělali si vůbec čas, aby se zamysleli nad jejím příběhem, než hlasovali? Rozhodně to tak nevypadá.
Jsem certifikovaný kaplan a doufám, že jednou budu otcem. Jsem ordinovaný baptistický duchovní. Baptistou zůstávám nejen proto, že jsem v tomto společenství víry vyrostl, ale ještě hlouběji kvůli své vroucí a neochvějné víře v evangelium svobody duše a autonomie sboru.
Kde byly tyto ideály evangelia u těch, kteří schválili tuto rezoluci o umělém oplodnění? A co víc, kde je soucit, empatie a milosrdenství Krista v SBC, která se sešla tento týden? V jejich jednání jsem toho viděl velmi málo.
Spíše se zdá, že jižním baptistům nestačí kontrolovat povolávání a ordinaci kazatelek. Nyní tuto kontrolu rozšiřují i na ženská těla, ženskou zdravotní péči a přístup žen k možnostem rodit děti mimo církev i uvnitř ní.
Bezdětná Anna věřila, že Bůh vyslyší její modlitby a umožní jí mít dítě. A stalo se! Jestliže o tři tisíce let později Bůh umožnil vyslyšet tutéž modlitbu prostřednictvím umělého oplodnění, proč ho ženám zakazovat?
Anna je dávno pryč, ale Bůh je stále přítomen a prostřednictvím umělého oplodnění koná zázraky. Bohužel se zdá, že jižní baptisté na takový Bohem inspirovaný zázrak rezignovali.
Patrick Cardwell
Patrick Cardwell
Patrick Cardwell je zdravotnický kaplan ve městě Greensboro ve státě New York.
-tep-
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry