Kázání: 181. Neboj se, toliko věř
Kázání
Neboj se, toliko věř
Lukáš 8, 40-56
40 Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali.
41 Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu,
42 protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily.
43 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit.
44 Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.
45 Ježíš řekl: „Kdo se mne to dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!“
46 Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.“
47 Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
48 A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“
49 Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: „Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj.“
50 Ježíš to uslyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“
51 Když přišel k domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou.
52 Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“
53 Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela.
54 On však ji vzal za ruku a zvolal: „Dcerko, vstaň!“
55 Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu.
56 Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.
Kázání
Milé sestry a bratři,
to dnešní čtení jsem vybral hlavně kvůli verši, který nás tu v modlitebně provází dlouhá léta. Zdá se mi, že je to slovo do dnešní situace. Neboj se, toliko věř.
Nerad bych, aby to vyznělo jako nějaké laciné či falešné uklidňování v jistě vážné společenské situaci. Nechci sobě ani nikomu dalšímu nic nalhávat. Přijde mi ale případné mluvit o tom, abychom se nebáli a věřili. Nebo čteme-li s kralickými: abychom se nebáli, toliko věřili.
Platí myslím v každé situaci, že nemá valného smyslu podléhat úzkosti, poddávat se obavám, nechat se zajmout skepsí a panikou. Vždy bude lepší směřovat svou mysl k Bohu, vyhlížet jeho blízkost, povzbuzení, záchranu. Síly každého z nás jsou pochopitelně omezené a je dobré je vynakládat smysluplně. Přílišné utápění se v starostech společně se stresem snižují naši imunitu, kterou dnes tolik potřebujeme posilovat.
V dnešním oddíle Ježíš pronese onu větu, neboj se, jedině věř a bude uzdravena k otci vážně nemocné dcery. A to dokonce poté, co posel již přinesl zprávu o jejím skonu. Je to tedy situace z lidského hlediska neřešitelná a bezútěšná.
My ovšem můžeme žít ve víře. Dostávat od Boha víru a tedy věřit a mít víru, že Bůh je pánem nade vším. On je Pánem nad celým vesmírem i naší planetou, nad světem lidí i říší přírody. U něj není nic nemožné. V Kristu Ježíši vítězí nad odcizením, sobectvím, strachem nemocí ba i smrtí. Jako Ježíš boží mocí vzkřísil Jairovu dceru, tak Bůh vzkřísil Ježíše.
Tak tedy hleďme k Bohu, jenž v Kristu přemáhá zmar a přináší výhled k záchraně, přináší to nové do našich životů, co si sami nijak zajistit nemůžeme. Očekávejme od Boha to dobré a dejme se jím posilovat, přijímejme od něj vzácný dar víry. A ve víře vytrvejme.
Amen
Jan Koukal
Baptistický sbor Na Topolce
15. 3. 2020
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry