Přehodnocení Dne matek

Pokud jste zadali do Googlu „Den matek“ a hledali dárek, který by se vaší matce mohl opravdu líbit – třeba jste letost chtěli místo vyšívaného polštáře s nápisem „Doma je tam, kde je máma“ a zarezervovat jí oběd v restauraci – možná vás překvapily některé tituly níže na monitoru:

Je Den matek nezbytný?
Proč někteří z nás tajně nenávidí Den matek
Proč nenávidím tento milovaný svátek
Dobrý Bože, nenávidím Den matek!

Zde je částečný seznam důvodů, proč se Den matek může zdát problematický:

Některým chybí matky.
Některým chybí jejich děti.
Některé své matky nemilují.
Některé své děti nemilují.
Některé mají hrozné matky.
Některé jsou hrozné matky.
Některé nikdy nechtěly být matkami.
Některé si myslely, že chtějí být matkami, ale mýlily se.
Některé chtějí být matkami a nemohou.
Některé obviňují manžela z toho, jak děti dopadly.
Některé si myslí, že tento svátek naznačuje, že ženy s dětmi jsou důležitější než ty bez dětí.
Některé se cítí nedoceněné a považují tento den čokolády za nedostatečný.

Anne Lamott píše: „Nesnáším to, že tento svátek způsobuje, že všechny nematky a dcery mrtvých matek a matky mrtvých nebo těžce poškozených dětí pociťují nejhlubší zármutek a selhání.“

Seznam žen, které Den matek nezajímá, zahrnuje dvě ženy, které ho zapříčinily.

V roce 1872 zorganizovala Julia Ward Howeová, která napsala píseň The Battle Hymn of the Republic, shromáždění ke Dni matek za mír. Chtěla mobilizovat ženy proti politikám, které vedou k válce: „Proč matky do těchto záležitostí nezasahují, aby zabránily plýtvání lidským životem, který nesou samy a znají jeho cenu?“

Původní Den matek nebyl svátkem růžové knihovny, ale pacifistickým svátkem – což vysvětluje, proč se neuchytil napoprvé.

Pokračování přišlo v roce 1905, když Anna Jarvis chtěla dát své matce vyznání – že existuje důvod, proč je „Matka“ jedinečná. Jarvis chtěla ocenit „nejlepší matku, která kdy žila, tu její“.

V roce 1914 prezident Wilson uznal Jarvisové Den matek za národní svátek, který se stal příliš populárním. Jarvis se zřekla své vlastní oslavy tohoto svátku, protože nemohla vystát představu, že by lidé utráceli tolik peněz za extravagantní květinová aranžmá, šmrncovní pohlednice a předražené sladkosti.

“Původní Den matek nebyl svátkem růžové knihovny, ale pacifistickým svátkem – což vysvětluje, proč se neuchytil napoprvé.”

Sbory mého dětství nepoznaly toto přirozené napětí. Vrcholem Dne matek bylo, že předseda staršovstva uznal „výjimečné matky“.

Dolores, nejstarší matce ve sboru, připnul na šaty extra velkou kytičku. Edna získávala ocenění matka s největším počtem přítomných dětí, dokud její nejstarší nestrávila Den matek ve vězení. Nejmladší matka také dostávala kytičku, dokud Shirley neměla dítě v 16 letech. Už jako děti jsme věděli, že sbor ctí tři ženy, které nerozuměly antikoncepci.

Modelkami pro mateřství bývaly televizní matky jako Olivia Waltonová, která měla osm, počítejte, osm dětí; Carol Bradyová, která nechala všechno, aby poslouchala, i když to pro ni samozřejmě bylo jednodušší, protože tu práci udělala Alice; June Cleaverová, která se nikdy nezlobila na Beavera bez ohledu na to, do jak velkých problémů se dostal. Když Wally požádal, aby pozval Eddieho Haskella na večeři, June odpověděla: “Pokud mu nebude vadit jíst z každodenního porcelánu.”

Televizní matky se staly realističtějšími. Máma je o čerstvě střízlivé svobodné matce, která se snaží vychovat dvě děti a přitom se vypořádává se svou příliš kritickou matkou alkoholičkou. Je to komedie.

Marge Simpsonová tráví svůj kreslený život snahou udržet pořádek v nepořádném domově.

Wanda Vision by mohla být nejvýmluvnější. Wandiny děti ve skutečnosti nikdy neexistovaly, ale jsou výsledkem jejího smutku, naděje a lásky.

Jsem syn a otec s dobrými důvody, proč mám Den matek rád. Moje matka je živá a úžasná. Moje žena je úžasná matka. Rád chválím svou matku a slyším své syny chválit svou matku. Doufám, že ti, kteří mají Den matek rádi, si budou moci Den matek užívat i nadále, i když nám záleží i na těch, které ho nemají rády.

“Na Den matek buďme k sobě a všem ostatním jemní.”

V Patty Jane’s House of Curl jsou Patty Jane a Harriet dcerami matky alkoholičky. Obě hrají hru „Až já“. Jedna začíná větou: „Až vyrostu…“ a druhá ji dokončí: „Budu jíst tolik másla, kolik budu chtít.“

Jednoho odpoledne obě tlačí sekačku na trávu, zatímco jejich matka spí na pohovce na verandě. Patty Jane sarkasticky říká: „Až budu matkou…“ a Harriet přestane tlačit sekačku, zírá na matku a říká: „Doufám, že to pro mě bude jednodušší.“ Patty Jane se ušklíbne, chce Harrietinu odpověď mávnout rukou jako na komára, ale pohled v Harrietiných očích ji pokořuje, láska, něžná a křehká.

Na Den matek buďme k sobě a všem ostatním jemní.

BRETT YOUNGER

Baptist News Global