Vzdělávání: Biblický základ pro rovnocenné partnerství ve službě 1.

Vzdělávání

Ženy ve službě

Biblický základ pro rovnocenné partnerství ve službě 1.

V následujícím článku představujeme postoj Fuller Theological Seminary k ženám ve službě, jak jej popsal a biblicky podložil zesnulý profesor Nového zákona David M. Scholer.

Úvod

Ženy se v průběhu dějin církve významně podílely na její službě. Jejich role v této oblasti však nikdy nebyla prosta kontroverzí. V současné době většina církevních orgánů diskutuje o místě žen ve svých službách. Zásadní význam pro tyto diskuse mají pro mnohé z nás otázky věrného výkladu Bible.

Snad by bylo vhodné říci několik slov o samotném pojetí služby na základě Nového zákona. Dnes máme tendenci zaměňovat naše specifické církevní tradice týkající se ordinace s biblickým pojetím služby. Nový zákon toho o ordinaci říká poměrně málo. Jasně však zobrazuje skutečnost, že prvotní církev měla rozmanitou a plnoprávnou službu, která vyplývala ze skutečnosti, že celý Boží lid byl „obdarován“ Duchem svatým za účelem vzájemného budování (viz např. 1K 12,4-31; 14,1-19; Ř 12,3-8; Ef 4,7-16; 1Pt 4,8-11).

Službu (což znamená, nezapomeňte, duchovní službu) mohl vykonávat každý člověk, který byl povolán a obdarován Bohem a potvrzen Kristovým tělem, církví. Někteří byli vyčleněni do vedoucích pozic a některým byly přiděleny konkrétní úkoly, které měli plnit, ale rozdíly mezi službami nebyly rozdíly podle jejich povahy. Nakonec se určité druhy pověření spojily s určitými funkcemi služby, a tak vzniklo naše současné chápání ordinace.

Moderní debaty o ordinaci žen často opomíjejí zásadní a základní otázky celostního pojetí služby církve, které se odráží v Novém zákoně. Žádná osoba by samozřejmě neměla být ordinována nebo pověřována jakoukoli odpovědností za službu v církvi kvůli pohlaví nebo kvůli „nějakému postavení“. Na druhou stranu jsme v církvi potvrdili, že žádné osobě, povolané a obdarované Bohem, by neměla být upírána jakákoli role kazatelské služby nebo vedení v církvi kvůli jejímu pohlaví.

Základ ve stvoření

Zaprvé, člověk (‚adam), což je obecný pojem znamenající „lidskou osobu“, je stvořen k Božímu obrazu (Genesis 1,26-27; 5,1-2). Toto stvoření k Božímu obrazu zahrnuje určení osob jako muže a ženy. Tato vzájemnost ženy a muže v sobě nenese žádný náznak mužské vedoucí úlohy nebo ženské podřízenosti.

Za druhé je tato vzájemnost potvrzena skutečností, že muž i žena jsou společně, bez rozdílu, pověřeni odpovědností za celé Boží stvoření (Genesis 1,26.28). Toto rovnocenné partnerství mezi mužem a ženou je přítomno také v převyprávění příběhu o stvoření v Genesis 2. Zde se ukazuje, že muž potřebuje společníka, ale žádný ze stvoření, které Bůh stvořil, nesplňuje podmínky (Genesis 2,18-20).

Bůh tedy rozlišuje člověka (‚adam) na muže (‚ish) a ženu (‚ishshah), osoby s oddělenou mužskou a ženskou pohlavní identitou. Smyslem takového ustanovení společenství je vztahovat mužské a ženské osoby jako sobě rovné, což naznačují společná označení (‚ish/’ishshah; stejný slovní kořen) a společná identita kostí a masa (Gn 2,23). To je završeno pojmem vzájemnosti vyjádřeným slovy „jedno tělo“ (Genesis 2,24).

Někteří interpretují Genesis 2,23, v níž muž (‚ish) nazývá „kosti mých kostí a tělo mého těla“ ženou (‚ishshah), jako akt pojmenování, který demonstruje hlavu či autoritu muže nad ženou. K tomuto typu pojmenování však dochází až po pádu, kdy „Adam pojmenoval svou ženu Eva“(Genesis 3,20).

Genesis 2 také naznačuje, že žena partnerka muže bude vhodnou „pomocnicí“ (Genesis 2,18). Slovo „pomocník“ (‚ezer), pokud je ve Starém zákoně použito o nějaké osobě, se kromě jedné zmínky o Davidovi vztahuje vždy na Boha (na 29 místech). Slovo „pomocník“ tedy nemá být chápáno jako výraz podřízenosti a služby muži; žena jako pomocnice spíše slouží Bohu spolu s mužem.

Žena a muž společně hřeší (Genesis 3,1-7). Ačkoli se to v českých překladech neuvádí, had oslovuje ženu množným číslem “ vy“. V Genesis 3,6 se uvádí, že žena „dala část [ovoce] svému muži, který byl s ní, a ten ho snědl“. Skutečnost, že muž byl s ní (tento výraz se v českých překladech někdy vynechává!), naznačuje, že se oba partneři společně podíleli na neposlušnosti vůči Bohu. To je vidět i z toho, že se říká, že to bylo poté, co oba jedli: „Tehdy se oběma otevřely oči“ (Genesis 3,7).

Výroky o soudu za neposlušnost (Genesis 3,14-19) jsou popisné výroky o budoucí skutečnosti, která zahrnovala vztah nadřazenosti a podřízenosti mezi mužem a ženou. Tyto výroky nejsou příkazem ke stvoření; spíše jde o to, že vztah vzájemnosti, partnerství a rovnosti, který je vylíčen v Genesis 1,1-3,7, je nyní bohužel poznamenán hříchem.

(pokračování příště)

David M. Scholer
profesor Nového zákona
Fuller Theological Seminary, Houston, Texas

David M. Scholer

Autorem této eseje je zesnulý David M. Scholer, který jako profesor Nového zákona zůstane dlouho v paměti pro své odhodlání vybavit a posílit ostatní prostřednictvím svého vyučování a svého laskavého ducha. S dovolením je převzat ze série článků, které původně vyšly v časopise The Covenant Companion, 1. prosince 1983, 15. prosince 1983 a v lednu 1983.

Další díly:

Biblický základ pro rovnocenné partnerství ve službě 1.

Biblický základ pro rovnocenné partnerství ve službě 2.

Biblický základ pro rovnocenné partnerství ve službě 3.

Biblický základ pro rovnocenné partnerství ve službě 4.

Biblický základ pro rovnocenné partnerství ve službě 5.

-van-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry