Zamyšlení: 114. Jen pro vyvolené?

Kazatel Prvního baptistického sboru poslední tři roky každý týden vyloučil několik členů sboru a právě tuto neděli si uvědomil, že je jediným, kdo zůstal na seznamu členů svého sboru.

“Ach, Pane! Co se to stalo s naším kdysi vzkvétajícím sborem!“ zvolal kazatel. “Vidíš, už ani moje žena není členkou tohoto sboru.” Myslím, že ji to naučí nechat v neděli ráno v klidu spadnout několik pramenů vlasů z jejího účesu!“

Kazatel vyhodil lidi ze sboru za tak hrozné hříchy, jako je přílišné usmívání se v modlitebně, nedostatečné úsměvy v modlitebně, nedostatečné desátky, moc velké desátky, že je to okázalé, přinášení příliš mnoha koláčů do sboru na občerstvení, nepřinesení žádného občerstvení do sboru, dívání se na muže ve sboru, dívání se na ženy ve svboru, navázání očního kontaktu s kazatelem, nenavázání očního kontaktu s kazatelem, zpívání příliš hlasitě, zpívání příliš tiše, zpívání falešně, zhoubné nosení šatů nad kotníky a chození na bohoslužby bez kravaty.

“Pokud jde o svatost, náš sbor je na vrcholu,” raduje se kazatel, “zvlášť teď, když jsem tu jen já.”

Navzdory nízkému počtu návštěvníků kazatel říká, že se jeho sbor nemá čeho obávat.

“Průměr desátků na člena sboru se zvýšil a jsou ještě další argumenty,” říká kazatel. “Myslím si, že jsme neměli takové sjednocené společenství od založení našeho sboru! Měli jste být na našem posledním zasedání staršovstva! Nebyla jediná námitka!“