Zkuste s sebou nenosit to, co vás zatěžuje, protože to ovlivní účinnost služby, do které vás Bůh povolal.

Ženy ve službě

Lisa Holmesová

Někdy je to jen při ohlédnutí, že vidíš, že Boží ruka byla s tebou po celý tvůj život. Odmalička jsem milovala sbor – prosila jsem maminku, aby mě vzala na večerní bohoslužbu; poslouchala jsem inspirované kázání kazatele Stanley Vokeho a rád zpíval – moji oblíbenou píseň číslo 426 ze zpěvníku Green Baptist Book ‘And Can it be’.

O několik let později byla moje touha inspirována, aplikována biblickým učením a uctíváním s dávkou přetvářející misie, kterou jsem byla obdařena v dobré míře.

Právě jsem se blížila ke svým 18. narozeninám, když jsem pocítila, že pro mě Bůh připravil něco konkrétního – jen tak tak jsem neměla velmi vážnou nehodu na svém kole a začala jsem se ptát: „Proč mě Bůh nechal naživu?“

Změnila jsem svou cestu a rozhodla jsem se studovat teologii na London School of Theology (tehdy LBC); poté jsem pracovala čtyři roky pro UCCF a rozvíjela své dovednosti ve výuce, školení, vedení a pastoraci mezi studenty.

Ke konci tohoto období jsem pocítila zvláštní výzvu zvážit baptistickou kazatelskou službu. Začala jsem proto proces doporučení k teologickému studiu se svým sborem a s Londýnskou baptistickou asociací, který vyvrcholil mým studiem ve Spurgeonově teologickém semináři a pak jsem získala titul magistr teologie (MTh) na Heythrop College v Londýně.

Konec tohoto období byl jedním z nejbolestivějších období z hlediska mého pohlaví. Byla jsem v procesu, kdy mě volali do kazatelské služby v jednom londýnského sboru, když jedna skupila lidí začala vážně zpochybňovat ženy v kazatelské služebě.

To jejich vystupování celý proces mého přijetí do kazatelské služby v tomto sboru torpédovalo.

Vedení sboru bylo skvělé v této velmi zraňující době a jen o několik let později poslalo svou první ženu na teologické studium, ale tento sbor neměl být můj domov!

Po několika těžkých měsících jsem byla povolána jako zástupce kazatele Johna Lewise ve sboru ve Skiptonu, N Yorkshire. Byly to dva skvělé roky učení a růstu. John se ke mně choval jako k sobě rovnému a vždy mě povzbuzoval a potvrzoval jasný pohled na Boží budoucnost pro mě.

Poté, co odešel, jsem byla rok ve službě sama a poté dalších 16 let jsem sloužila s dalším starším kazatelským kolegou Robem Harrisem. Možná, že byl čas jít dál?? Zdálo se, že Bůh má se mnou jiné záměry, a tak po řádném procesu mě sbor v roce 2013 povolal do služby vedoucího kazatele.

Posledních pět let bylo pro sbor opravdu plodným obdobím, navazovalo se na to, co bylo dříve – náš tým se rozrostl a byl pro mě obrovským povzbuzením, stále více se angažujeme v naší komunitě a vidíme lidi přicházející ke Kristu.

Vážila jsem si toho, že jsem mohla sloužit sboru ve Skiptonu při vedení misijní akce Spring Harvest, mluvit na sborových víkendech a regionálních akcích.

Myslím, že moje klíčové lekce, kterými jsem prošla, byly najít vlastní identitu v Kristu – být tou nejlepší verzí, která je možná, nedefinovaná očekáváními ostatních.

Načasování toho, jak to funguje u žen, je často z několika důvodů trochu jiné (pomalejší) než u mužů (měla jsem dvě děti a samozřejmě to má dopad!)

Další věcí bylo vyrovnat se se zklamáními nebo předsudky před Bohem s laskavostí a odpuštěním.

Zkuste s sebou nenosit to, co vás zatěžuje, protože to ovlivní účinnost služby, do které vás Bůh povolal.

Lisa Holmesová

Prameny:

https://www.baptist.org.uk/Articles/542029/Lisa_Holmes.aspx

-van-

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!