Ježíš na pokušení ďábla odpovídá Božím slovem

Dt 30

Ježíš na pokušení ďábla odpovídá Božím slovem

Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“  On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“                                                                                  

                                                                                                                                                     Mt 4, 1-4

Bedlivě dodržujte každý příkaz, který ti dnes přikazuji, abyste zůstali naživu, rozmnožili se a obsadili zemi, kterou přísežně přislíbil Hospodin vašim otcům. Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v tvém srdci, zda budeš dbát na jeho přikázání, či nikoli. Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.                                                                                                                      Dt 8,1-3

Ježíšovo setkání s ďáblem není nahodilé. Je Božím záměrem. Je pokračováním křestní události u Jordánu. Přijetí Otcovy cesty zplnomocňuje Ježíše vést zápas o nové Království. Vstupní branou zápasu na poušti se stává půst. Stejně jako u křtu i tady jde o víc než jen o chleba, tišící fyzický hlad.

Ježíš neodpovídá vtipným či duchaplným bonmotem, ani posvátným textem. Ježíš neodkazuje na slova, odkazuje na Hospodinovy činy! Bez porozumění události, na kterou Ježíš odkazuje neporozumíme ani smyslu přicházejícího Království ani Jemu samému, který vyznává „Můj pokrm je, abych konal vůli toho, který mě poslal… (J 4,34) 

Na poušti se ukáže, co je v srdci.  Syn nevymění Otce za chleba. V konečném důsledku je tím nejsilnějším důkazem Ježíšova synovství právě to, že k němu nepotřebuje důkaz. Znakem nového lidu je důvěra k Otci.

Kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. (1J 5,4).

Ježíš se hlásí k Otci   je tu zástupně na jeho místě. Ten, kdo odolá Ďáblovu pokušení, nemůže být nikdo jiný, než Syn Boží.

                                                                                                                                 Petr Mrázek (Vsetín)

Původní, neupravená verze odeslaná do SŽ. Uvedené doprovodné texty (často starozákonní), na které se často výklad odvolává, ozřejmují vykládaný text a vybízejí k hlubšímu ponoru.