Zamyšlení: 124. Raduj se ze své ženy

Pís 4, 1 – 7

Zamyšlení

Raduj se ze své ženy

                                                                                                             

Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti, dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty. Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej,  nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí….

Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice. Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.

Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?                                                                                          

                                                                                                                                       Př 5, 1 -5, 15 – 20

To, co může vypadat jako zasvěcování syna otcem do životních peripetií, snaha předat osvědčené, ochránit od chyb, (které možná sám udělal), napřímit jeho životní cestu, aby zbytečně netápal a nekličkoval, míří dál.

Téma synova vztahu k moudrosti – nebo i k nemoudrosti – jako vztahu muže a ženy, rezonuje s tématem, které se na půdě Starého zákona objevuje opakovaně, jako obraz vztahu Hospodina a Jeho lidu.

Židovská tradice zařadila dokonce na šabat během Pesachu ke čtení v synagogách jeden z pěti svátečních svitků – Píseň písní.

Považuje Píseň písní za alegorii vztahu Boha a Izraele a během Pesachu je tento vztah připomínán právě proto, že vysvobozením z Egypta Bůh projevil svou lásku k Izraeli a přiznal se k němu jako se ženich přiznává ke své nevěstě.

Je podobenstvím, které vyjadřuje hloubku vztahu Boha a společenství Izraele.

„Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu… Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.“ (Pís 4, 1 a 7)

Jako bychom slyšeli výzvu, jinak nám málo srozumitelnou:

„Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“ (Dt 6,5)

Možná je to inspirující obraz, který také můžeme  zaslechnout z knihy Přísloví, abychom o svém vztahu k Bohu zkusili přemýšlet i takto emotivně.

 Petr Mrázek (Vsetín)

Původní, neupravená verze odeslaná do SŽ.

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Česká republika nebo facebookovou skupinu Zpravodaj baptistických sborů