Povzbuzení: 116. Už máte svůj plán na šťastné stáří?

Povzbuzení: Už máte svůj plán na šťastné stáří?

Před několika týdny jsem přemýšlel o tom, co bych mohl doporučit mladým lidem jako „důchodový plán“, a nakreslil jsem si takovou myšlenkovou mapu (kterou, jsem si jist, je určitě potřeba doplnit). Nyní je mi 63 let – jestli jsem starý nebo jen „starší“, je otázkou debaty. Samozřejmě, že plus mínus 20 let znamená v tomto věku obrovský rozdíl.

Sám jsem tedy stále uprostřed tohoto preventivního procesu péče o šťastné stáří. Na jedné straně jsem již téměř dokončil svůj pracovní život, mám více volného času, ale také menší příjem, na druhé straně mohou být pravděpodobně přede mnou ještě těžší léta s mnoha omezeními a potížemi, které s sebou přinesou úplně jiné výzvy. Život od nás vyžaduje neustálé přizpůsobování a potřeba učit se z duchovních lekcí nekončí.

Velmi dobře si pamatuji, jak jsem jako mladý člověk pozoroval starší páry důchodců: lyžařské prázdniny, plavby po moři, cestování, výlety … konečně mohli dělat všechno, o čem vždy snili, bez povinností přizpůsobovat se termínům, bez dětí v zavazadlech … a já si pomyslel: Nikdy bych nechtěl žít takhle, jen tak, pro potěšení. Jak je to ubohé a prázdné! Chci žít pro věčnost, pro něco, co má smysl mimo tento život, pro ostatní lidi, pro Boží království.

O tom však nemůžete začít přemýšlet až po odchodu do důchodu. Je pravda, že nyní máte více svobody a času, což vám otevírá nové možnosti. Ale svoje postoje a zaměření, která jsou užitečná při vstupu do nového způsobu života ve stáří, je si však třeba nacvičit a fixovat už léta předem. Pak člověk nespadne do propasti stáří.

Je důležité, abychom si jasně definovali svůj životní cíl. Mimochodem, toto je stejně důležité pro křesťany každého věku, jen se k němu postupně přibližujeme. V obecném rámci tohoto životního cíle musíme přijmout své poslání, které specifické pro danou situaci. Liší se to podle toho, zda jsem starý nebo mladý, žena nebo muž, svobodný nebo ženatý/vdaná, a jaké jsou moje dary.

Jako starší máme poslání investovat do těch mladších, radit jim, připravovat je na předání štafety. Máme příležitost jim ukázat, jak přijmout svoje slabosti, cvičit se v trpělivosti nebo radostně a ne z donucení a uraženě ustoupit, abychom uvolnili cestu mladším.

S věkem klesá přirozená životní energie a síla, přibývají vrásky, padají vlasy, zrak slábne, a i když nám náš zdravotní systém nabízí hodně pomoci, je tento proces v podstatě nevratný. Proto bychom to měli přijímat důstojně. Šedivé vlasy nejsou hanbou, je to čest.

I když je to nevyhnutelné, naše duchovní síla by neměla oslabovat. Bible slibuje těm, kteří mají blízko k Pánu, že ve stáří budou stále „svěží a zelení“. Ano, svým způsobem mohou být ještě „zelenější“, plody společenství s Pánem, jejichž počátky byly pěstovány dříve, se nyní mohou skutečně rozvíjet a dozrávat.

Máme více času na modlitby a zaměstnání Božím Slovem a získali jsme neocenitelné životní zkušenosti a víru pro pastorační službu druhým. Pokud to šlo dobře, ostré hrany naší osobnosti byly trochu obroušeny, protože naše duchovní porozumění rostlo díky znalostem Písma a znalostem našich vlastních srdcí, abychom mohli mluvit pravdu v lásce.

Také jsme se naučili pohřbívat nenaplněné sny bez hořkosti. Je to pro nás takto jednodušší, že v tomto životě nemusíme mít všechno. Když jsme ukotveni ve věčnosti, nikdy nepřijdeme zkrátka – čeká nás taková sláva, proti které bledne veškerá sláva na této zemi.

Na konci se nebudeme muset přesvědčovat, abychom odcházeli bez lítosti, protože věčnost bude plná příležitostí k našemu rozvoji, které tu člověk nikdy nenajde.

Nemusel jsem být všude a všechno vidět, protože Bůh má pro mě připraveno to, co žádné ucho neslyšelo a žádné oko nevidělo.

Ale to neznamená, že můžeme být líní. Tento pozemský život je jedinečný ve svém smyslu: pouze nyní můžeme následovat Ježíše na jeho cestě služby a utrpení, pouze nyní můžeme předávat evangelium a shromažďovat poklady a odměny v nebi prostřednictvím služby a dávání. Proto až do konce vykupujme čas!

Pane, dovol mi dokončit můj běh s radostí! A když se moje vnější osoba rozpadá, obnovuj mě vnitřně den co den! Každé ráno mi dovol slyšet Tebe, naslouchat Ti jako učedníci, abych se skrze Tvé Slovo mohl napřímit a zbavit se únavy. Prosím, dej, ať hořím v Duchu a ve službě, abych nebyl ve službě ledabylý a líný, ale vytrvale sledoval cíl Tvého povolání až do konce.