Růst hnutí generálních baptistů 1640

Od roku 1640 začali angličtí generální baptisté zakládat v Anglii četné sbory a brzy se začaly objevovat místní asociace baptistických sborů. Růst byl stabilní a do padesátých let 17. století vznikla „národní asociace“ generálních baptistů. V roce 1650 se také objevilo několik všeobecných baptistických vyznání víry, doktrinální prohlášení vypracovaná místními sdruženími. William L. Lumpkin ve své knize Baptist Confessions of Faith (Baptistická vyznání víry) uvádí: „Baptistická vyznání víry, která se objevila v období Commonwealthu (1650-1659), byla úzce spjata s asociačním hnutím a často sloužila jako jeho sjednocující nástroj.“ Taková místní doktrinální vyznání, jako jsou The Faith and Practice of Thirty Congregations – Víra a praxe třiceti sborů (1651) a The True Gospel Faith – Pravá víra v evangelium (1654), sloužila ke stabilizaci sdružení generálních baptistů nabídkou jednotného souboru doktrinálních vír.

The 1660 English General Baptist Confession of Faith (Vyznání víry anglických generálních baptistů z roku 1660) se však stalo pro generální baptisty nejpoužívanějším vyznáním v Anglii. Později bylo známé jako Standard Confession of 1660 (Standardní vyznání z roku 1660). Toto vyznání používali baptisté svobodné vůle na americkém jihu až do roku 1812, kdy bylo zhuštěno a revidováno.

Thomas Grantham byl nejvýznamnějším vůdcem anglických generálních baptistů v polovině v 16. století a později. Dne 26. července 1660 předal toto Vyznání víry z roku 1660 králi Karlu II. Thomas Grantham byl nejschopnějším teologem generálních baptistů, napsal mnoho knih a traktátů, především o křtu věřících. Jeho nejrozsáhlejší dílo mělo název Christianismus Primitivus or the Ancient Christian Religion (Christianismus Primitivus nebo starověké křesťanské náboženství). V této knize Grantham nastínil teologii anglických generálních baptistů, zejména pokud jde o nauku o církvi. Grantham přetiskl vydání Vyznání víry z roku 1660 v knize Christianismus Primitivus, spolu s citacemi raných křesťanských otců, aby dokázal, že neobsahuje nic nového. Kromě nauky o doktrinální víře anglických generálních baptistů se Vyznání víry z roku 1660 pokusilo zastavit pronásledování, kterým generální baptisté trpěli z rukou anglikánské církve a anglické vlády tím, že jím potvrdili svou loajalitu k Anglii.

Vyznání bylo podepsáno většinou muži v Londýně a jeho okolí, ale u podpisu dokumentu byli přítomni také zástupci z jiných oblastí Anglie. Jedním z takových zástupců byl William Jeffrey z Kentu. Jeffrey a generální baptisté z Kentu byli ze všech generálních baptistů nejvytrvalejší v udržování nauky o mytí nohou jako obřadu. “Jeffrey,” říká Lumpkin, „byl sice mladým mužem, ale autorem pozoruhodného dokrinálního díla The Whole Faith of Man (Celá víra člověka), které bylo do roku 1660 již standardním referenčním a přitažlivým dílem pro generální baptisty.“

Na konci 17. a počátku 18. století prošli angličtí generální baptisté změnami. Mnoho generálních baptistů zanechalo svou tradiční teologii – někteří se rozhodli pro mírný kalvinismus a jiní pro neortodoxní ideje. Teprve později v 18. století hnutí zažilo doktrinální soudržnost a růst. Navzdory tomuto období doktrinální diskuse a úpadku byla generální baptistická víra a praxe, které byly vyjádřeny ve Vyznání z roku 1660, proklamovány a zachovávány v Novém světě (Americe) generálními baptisty, kteří se stěhovali do amerických kolonií.

Poznámky

¹ William L. Lumpkin, Baptist Confessions of Faith (Valley Forge, Pennsylvania: Judson Press, 1959), str. 171-72.
² Ibid., str. 223.
³ Ibid., str. 221.