Sociální pomoc: 125. Pojďme změnit izolaci a osamělost seniorů
Sociální pomoc
Pojďme změnit izolaci a osamělost seniorů
Starší muž neklidně vrtí zápěstím a kotníky na svém lůžku na JIP, je mentálně „změněný“ a nechápe, co se děje v jeho deliriu. Nechodí k němu žádní návštěvníci. Prosí mě: „Můžeš tu zůstat? Přál bych si mít někoho, kdo by tu se mnou mohl sedět a byl na mě milý.“
Na chodbě se osmdesátiletá žena mazlí s plyšovým medvídkem, když se zotavuje z komplikace po operaci mozku, je odříznutá od svého bratra a sestry. Je to jediné, co zbývá z její sociální podpory. V nemocnici je už skoro měsíc. „Dochází mi víra,“ říká.
Práce nemocničního kaplana v gerontologickém týmu mi dala další pochopení pravdy, kterou Bůh řekl na začátku, že není dobré, aby lidé byli sami (Genesis 2:18).
Nemluvím o tom proto, abych znovu rozvířila téma o konkrétních lidech, kteří touží po pomocné ruce, ale o celé demografické skupině ve společnosti, která zoufale potřebuje zástup lidí, kteří by se o ně starali v jejich naprosté sociální izolaci.
Sociální izolace a osamělost
Výzkum mezi lidmi ve věku 65 let a staršími v našich komunitách ukazuje, že prožívají různé varianty ztrát – vztahů, smyslů, motorických funkcí, kognitivních schopností, nezávislosit atd. – a mají chronická onemocnění, jako je srdeční selhání, onemocnění ledvin, rakovina, Alzheimerova choroba, demence, artritida, chronická bolest, a jiné.
Jejich utrpení, které pramení ze sociální izolace a/nebo osamělosti, často není při rutinních návštěvách kliniky rozpoznáno.
Sociální izolace je často definována jako minimální nebo žádný kontakt s jinými lidmi ve fyzickém a/nebo sociálním smyslu, dokonce i virtuálně. Osamělost je vnímaná absence smysluplných nebo intimních vztahů.
Sociální izolace a osamělost v žádném případě nejsou problémy výlučné jen pro starší členy společnosti. Všichni se dokážeme vcítit do bolestného pocitu osamění, i když jsme v davu. Statistiky týkající se těchto problémů u geriatrické populace jsou však značně vysoké.
Statistiky a efekty
Některé studie zjistily, že až 15–20 procent starších dospělých zažívá sociální nebo emocionální izolaci od ostatních po delší dobu. Do této statistiky jsou zahrnuti ti, kteří žijí v kvalifikovaných nebo asistovaných zařízeních a komunitách důchodců.
Studie v zařízení pro seniory zjistila, že 60 procent obyvatel má pocit, že jim po většinu času chybí společnost.
Mezi sociální izolací a osamělostí a blahobytem člověka existují znepokojivé korelace. Studie z roku 2018 zjistila, že „u jednotlivců, kteří jsou sociálně izolovaní, bylo zjištěno větší riziko rozvoje kardiovaskulárních onemocnění, mrtvice, deprese, demence a předčasné smrti“. Jeden dojemný poznatek: osamělost je prediktorem sebevraždy u lidí ve věku 65 let a starších.
Kulturní faktory týkající se sociální izolace a osamělosti jsou složitější. Mnozí možná nebudou ochotni přiznat, že se cítí osamělí, protože mají negativní stigma spojené s osamělostí nebo že budou vnímáni jako „slabí“. Kromě toho mají americké a západní společnosti tendenci se stáří bát nebo se mu vyhýbat, což přispívá k izolaci a osamělosti mezi staršími jednotlivci.
COVID-19 jako připomínka
Nyní se bezpočet lidí učí, jak dlouhodobé odloučení od komunity ovlivňuje jejich fyzické, emocionální a duchovní zdraví. V době sociálního a fyzického odstupu je kreativita nezbytností pro udržování smysluplných vztahů.
Nemocnice, pečovatelské domy a další zařízení určená k péči o nemocné a staré lidi kvůli jejich ochraně zakazují návštěvy. Více než šest měsíců se moje vlastní rodina snažila vystačit s tím, že jsem babičku viděla zpoza jejího okna. Na mnoha místech během pandemie byla její situace, stejně jako u mnoha dalších, jako život na samotce.
Jiný způsob, jak se na tuto situaci dívat, je vidět ji jako připomínku toho, co už tu bylo desítky let a hledělo nám do tváře. Sociální izolace a osamělost se neobjevily až s COVID-19.
Izolovanost a osamělost stáří byla dlouho vyjadřována otázkami typu: „Jaké dědictví po sobě zanechávám? Jak jsem strávil svá drahocenná léta? Nejsem teď nic víc než zátěž pro svou rodinu? Jaký je smysl mého života ve stáří? Bůh na mě zapomněl?“
Přemýšlení o těchto otázkách je nepříjemné. V karanténě mají ještě více času se jim věnovat a to může být mučivé.
Bratři a sestry v Kristu, žádám vás, abyste si v této době představovali sami sebe na nemocničním lůžku nebo v pečovatelském domě. Jak byste chtěli, aby váš sbor zmírnil vaše utrpení?
Výzva
Je čas protáhnout naše kreativní svaly o něco víc. Bude to potřebovat více než pár lidí ze sboru, kteří jednou za několik týdnů navštíví „uzavřené prostory“. Výzva, která před námi stojí, vyžaduje neúnavnou záměrnost, pramenící z lásky Boží, kterou nacházíme v každém z nás, ve snaze vybudovat kulturu, která žije a dýchá inkluzivitou, kterou nacházíme v pravém společenství.
Všechny oblasti jsou spravedlivou hrou pro změnu, včetně toho, jak se technologie, hudba, psané slovo, sociální média a další média používají k navázání srdečných individuálních a skupinových vztahů. Tím můžeme získat nové porozumění tomu, co znamená žít podle Zlatého pravidla (Lukáš 6:31).
Proč je toto důležité? Protože společnost zaplavuje „stříbrná tsunami“. Jde o příliv silných populačních ročníků, které dosahují geriatrického věku. Brzy počet geriatrických lidí v zemi překročí počty těch ve věku 18 let a mladší. Bez ohledu na to, jak silný podpůrný systém může mít daná osoba, je to hodně osamělých lidí.
Tato pandemie nám poskytuje příležitost ustoupit a z nadhledu zhodnotit naši situaci různými způsoby. Stále máme šanci změnit vzorec izolace a osamělosti, který zažívá tolik našich starších milovaných.
Sara Long
Sara Long je nemocniční kaplanka, která dokončuje stipendijní program klinického pastoračního vzdělávání v traumatologické nemocnici 1. úrovně a specializuje se na pastorační péči o geriatrické pacienty a jejich rodiny. Je držitelkou titulu Master of Divinity na Truett Theological Seminary Baylor University v USA.
Vyjádřené názory jsou výhradně názory autora.
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Síť víry