Střípky z historie: Dopis Pála Tiszy Dr. Jindřichu Procházkovi 1929

Milý bratře Procházko!

Odpusťte mi, že jsem narušil Váš čas, ale případ, ve kterém se obracím na svého drahého bratra, to vyžaduje.

Jsem starým členem sboru v Mukačevu. Vyrostl jsem v tomto sboru a zažil zde tolik radosti. Díky tomto sboru a jeho požehnanému kazateli se cítím šťastný a vykoupený v Ježíši a v jeho krvi. 

Vždy jsem byl šťastný, že jsem členem tohoto sboru, jehož členové se navzájem milují a milují svého kazatele. Byl jsem šťastný, že máme kazatele, který ve svém srdci nosí zvěst o království Božím a je schopen pro něj přinést všechny oběti, a jeho nečekanou smrtí jsme opravdu hluboce smutní.

Je však bolestné, že v poslední době chování některých členů zničilo starý pokoj a jednotu našeho sboru a že se k našemu milovanému kazateli chovali tak nedůstojně a způsobem, který se křesťanům nepřísluší, což by se nemělo stát.

Drahý bratr zná dnešní podmínky podrobně a já vím, že si je vědom hodnot práce bratra Stumpfa. Nemělo by však být nadbytečné, kvůli úplnému světlu, zmínit se v krátkém shrnutí o životě a obětavé činnosti bratra Stumpfa.

Bratr Stumpf se v mládí odevzdal Pánu a od té doby bylo jeho hlavním přáním mít ve svém rodném Mukačevu sbor. Proto opustil své lukrativní zaměstnání a vrátil se domů do služby. 

Pronajal si dům, kde mohl na vlastní náklady zařídit pokoj pro oddělené sborové účely. Pozval sem lidi a kázal jim evangelium. Každý, kdo vykonal malou misijní práci, si dovede představit, jak obtížný úkol měl náš bratr ve městě, kde pravda o Pánu ještě nebyla slyšena a kde se kazatel všude setkával s nenávistí a averzí.

Ze zahraničí přicházeli kazatelé podpořit bratra Stumpfa, který jim pomáhal skvělou prací.

Stálo to mnoho úsilí a mnoho finančních obětí, než mohl být malý sbor vytvořen a vyžadovalo to hodně vytrvalosti a sebeobětování, aby se zvýšil zájem o práci a se sbor dostal na úroveň, kterou si lidé nejen pamatují, ale také přijímají relevantní sociální faktory této práce.

S nepřítelem měl bratr docela dost soubojů. Několikrát ročně musel změnit svůj byt, protože se zdráhali dát prostor modlitebně. Nakonec si pronajal dům, který vyžadoval zásadní přestavbu a stál 3 000 * mírových korun. Rád to uhradil, aby už konečně existovalo místo, kde sbor by mohl nerušeně vykonávat svou práci. Byli jsme na tomto místě asi 7 let, kde jsme měli mnoho požehnání a radostí.

Satan však záviděl krásný vývoj, a jeho útok nastal v důsledku akce katolických kněží, kteří se museli během války vystěhovat z domu.

Protože bratr Stumpf nemohl znovu pronajmout vhodný byt, byl sám vojákem, proto malý sbor koupil dům s 300 korunami kapitálu od stejného zemědělce, který bývalý dům vlastnil. Pořizovací cena tohoto zahrnovala 3 000 korun, které bratr Stumpf investoval do bývalého domu. 

Bratr Stumpf se tedy s další obětí zasadil o další modlitební místnost v našem sboru. Přestože členové našeho sboru nebyli finančně bohatí, měli opravdovou lásku a ochotu obětovat, takže do několika let byl náš dům modlitby zaplacen. 

Právě na tomto místě sbor prosperoval a rozvíjel se díky práci bratra Stumpfa a zakládajících členů sboru, a to nejen v Mukačevu, ale v celém Podkarpatsku. Na Rusi byly založeny prosperující sbory.

Prosperita s sebou přinesla, že se náš modlitební dům brzy ukázal být stísněný a na Hunyadiově ulici musel být koupen nebo postaven nový, což se samozřejmě neobešlo bez vzniku dluhu.

Současně se ke sboru připojili někteří lakotní členové a tito noví členové nedokázali držet krok s neustále se vyvíjející láskou a obětavostí členů.

Proto se i z jiných osobních důvodů stali nepřáteli bratra Stumpfa a využili následnou nepříznivou finanční situaci sboru k útoku na našeho milovaného kazatele.

A když bratr Stumpf obětoval všechno, včetně svého bohatství, síly a rodiny, a potřeboval podporu sboru, někteří mu místo vděku dávali pomluvy a nenávist.

A nejbolestivější je, že byl zraněn a zranován i po jeho smrti. On, který pro všechny konal jen dobro, udělal maximálně chybu, když takové členy do sboru přijímal a toleroval.

Cennější a obětavější část sboru zcela odsuzuje tato jednání, je odsuzováno nejen mnou, ale všemi, kteří ve svých srdcích nosí Pánovu věc. Modlíme se, aby se věci zase obrátily na správnou stranu.

V této oblasti bychom potřebovali radu a pomoc a byli bychom velmi rádi, kdybychom to našli u našeho drahého bratra Procházky.

Ještě jednou se omlouvám za svou neschopnost a čekám na Vaši laskavou odpověď,
jsem váš upřímný bratr.

Mukačevo, 12. června 1929.
Pál Tisza