Střípky z historie: Hugh M’Kail 22. 12. 1666

Střípky z historie: Hugh M’Kail

“Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do vězení, abyste prošli zkouškou, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až do smrti, a dám ti korunu života.“ Zjevení Jana 2:10

Pronásledování a oběti pro svobodu svědomí

Historie křesťanských mučedníků sahá až do dnů následujících po vzkříšení našeho Pána. A pokračuje i dnes každý den v mnoha zemích ve světě. Sám Ježíš řekl apoštolům, aby očekávali, že zemřou pro svou víru, kterou přijali, aniž by znali čas, místo nebo způsob svéh smrti. Mezi nejsmutnější a přesto nejvíc oslovující příběhy těch několika mučedníků, které známe podle jména, patří ti, které v „křesťanských“ zemích zavraždili muži, kteří se prohlašovali za spoluvěřící.

Hugh M’Kail se narodil v roce 1640 a byl vychován svým strýcem jmenovcem uprostřed „druhé reformace“ ve Skotsku. Národní smlouva (The National Covenant) byla nedávno rozšířena a podepsána několika tisíci lidmi, Valné shromáždění (General Assembly) exkomunikovalo zkorumpované anglikánské biskupy ve Skotsku, národní zákonodárce byl naplněn církevními staršími, kteří byli téměř v naprostém souladu se zbožnou transformací církve a kultury, bylo to největší duchovní obrození od dob, kdy se národem přehnaly dny Johna Knoxe. 

Hugh M’Kail se připojil k radostnému triumfu duchovní obnovy, i když v padesátých letech sedmnáctého století už přicházely temné mraky kontroverze a politického rozvratu.

Poté, co prožil zmatek Cromwellovské okupace a rozdělení v církvích, navštěvoval Hugh univerzitu v Edinburghu, kde absolvoval intenzivní studium o tom, jak zaujmout své místo ve Skotsku, u kazatelů stále věrných smlouvám. Horlivě hájil přesvědčení, že Pán Ježíš Kristus je hlavou Církve, a že Bible určuje, jak by měl být uctíván Bůh. V době jeho graduace v roce 1660 byla však taková víra považována novým anglickým králem Karlem II. za zradu. Král se nedávno vrátil z evropského exilu a byl odhodlán uplatnit svou moc a kontrolu nad všemi církvemi Anglického impéria prostřednictvím své vlády bez ohledu na odpor hnutí Presbyterian Scotland. 

Dvacetiletý Hugh dostal od svého nadřízeného duchovního povolení kázat v roce 1661.

Silná a účinná kázání Hugha M’Kail skončila ve skotském kostele v neděli na sv. Gilese, když bylo na příkaz panovníka vyloučeno z kazatelen ve Skotsku více než 400 kazatelů, kteří se odmítli vzdát Národní smlouvy, jejímž jádrem bylo místopřísežné potvrzení „korunních práv Ježíše Krista na církev“. Ve svém posledním kázání M’Kail uvedl, že církev a Boží lid byli „pronásledováni faraonem na trůně, Hamanem ve státě a Judou v církvi“. Následujícího dne byla vyslána skupina jezdců, aby ho zadrželi, ale Hugh unikl z Edinburghu a schoval se v domě svého otce poblíž Libertonu, dnes na předměstí Edinburghu. Další čtyři roky se mu podařilo vyhnout se zatčení.

V roce 1666, po brutálním útoku na jednoho staršího muže v Dumfriesu, ho někteří mladí stoupenci Smlouvy (Covenanters) bránili a v následujících potyčkách zabili vojáka. Uvědomili si, že je čeká krutá odplata. Muži se proto chopili zbraní a vyzvali ostatní, aby se k nim přidali. V průběhu dlouhého pochodu do Edinburghu, kde usilovali o nápravu stížností, se 900 Covenanterů, většinou farmářů, s jen málo střelnými zbraněmi, setkalo s armádou 3000 vojáků, kteří byli povoláni, aby je zastavili, a následovala bitva u Rullion Green v Pentlandských kopcích. Hugh M’Kail se k pochodu krátce připojil, přestože byl vyčerpaný a nemocný, trpěl atrofií. Den před bitvou Hugh to pro slabost vzdal a vracel se domů.

Kazatel M’Kail byl po cestě domů chycen (jel na koni a měl meč) a byl odvezen do Edinburghu a byl uvržen do městského vězení. „Tajná rada“ ho vyslýchala a požadovala popis jeho účasti na vzpouře a jména všech, o nichž věděl, že se připojili k ozbrojenému protestu. Hugh odmítl vypovídat nebo nebyl schopen vypovídat a byl uvězněn v nejbolestivějším mučicím zařízení doby známé jako „The Boot“. Ten nástroj mu zničil nohu, ale on nepromluvil. Potvrdil svou loajalitu vůči králi i Covenantu a prohlásil, že je nevinný ohledně jakékoli vzpoury. Rada ho přesto odsoudila za zradu, za to, že nesouhlasil s královskou vládou nad církví a za to, že se připojil ke vzpouře, která měla svrhnout královu autoritu.

Dne 22. prosince 1666 byl Hugh M’Kail odveden k popravě na lešení u „Mercatova kříže“, kde byli popraveni i další mučedníci, jako James Guthrie před ním a poté Donald Cargill. S chválou na rtech, že je hoden smrti pro Krista. Všechna jeho poslední slova zaznamenal jeho otec a spoluvěřící, stejně jako množství plačících diváků, protože byl velmi milovaný.

Nevíme, jak dlouho by Hugh M’Kail ještě žil, vzhledem ke svému špatnému zdravotnímu stavu a účasti v odporu konventorů, kdyby tehdy nevyjel, aby uspokojil svoji zvědavost ohledně protestujících pochodujících na Edinburgh. Jeho přímé svědectví, ochota uposlechnout Krista bez ohledu na nebiblické diktáty státu přizpůsobit se a jeho důvěra v jeho budoucnost v nebi jsou pro nás dnes střízlivým a věrným příkladem.

Prameny:

John Howie, The Scots Worthies, 678 stran, Forgotten Books, 19. dubna, 2018
Signing of the National Covenant
Charles II of England
Conventicle
The Boot
M’Kail tortured with the boot
Merkat Cross
Martyrdom of Hugh M’Kail

Štěpán Křivánek

Článek je součástí Baptistické encyklopedie a je průběžně doplňován a aktualizován.

Poslední aktualizace 23. 12. 2022

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Síť víry