Teologie: Jídlo a Bible 5.

Záhada bezmasé Večeře Páně

Teologie

Jídlo a Bible 5.

Záhada bezmasé Večeře Páně

Z minulých dílů seriálu Jídlo a Bible už víme, že v biblických dobách bylo maso celkem vzácné zboží a těžko bychom hledali někoho, kdo byl dlouhodobě vegetariánem. Dokonce i Daniel se svými kamarády se na zeleninu v babylónském zajetí dali jenom proto, že nechtěli jíst nečisté maso obětované pohanským modlám (Daniel 1).

Babylónci byli překvapení. Navzdory mizernému jídelníčku tihle kluci nebyli žádná kost a kůže, ale pěkně baculatí. Oni však věděli své. Nemohla za to zelenina, nýbrž Hospodin, který tenhle nutriční zázrak způsobil.

Starověký člověk věděl, že konzumace masa je pro život nezbytná. Proto také bylo porážení dobytka vždycky nějak spojeno s obětními rituály. U oltáře je každému jasné, že maso je Boží dar.

Zvíře přichází o život, aby člověk mohl žít. Velké tajemství života, který je možný jedině tak, že je jiný život obětován, že se někdo jiný obětuje. Jako třeba ti beránci, jejichž krví izraelští otroci v Egyptě označili futra svých dveří, aby hned po večeři vyrazili na svobodu a do nového života.

Památná událost se od té doby každoročně připomínala o Velikonočních svátcích, kdy se při slavnostní hostině v rodinách servírovalo jehněčí.

Poslední Ježíšova večeře se svými učedníky byla právě takovým „hodem beránka“. Zajímavé ovšem je, že nikde u evangelistů nečteme, že by se maso skutečně podávalo. Možná to zamlčeli schválně, aby čtenářům došlo, že tím Beránkem, který se obětoval, abychom mohli žít, je Ježíš. A nebo na stole jehněčí skutečně nebylo. Proč?

Chtěl snad Ježíš vědomě navázat na vegetariánskou notu, která je slyšet ve starozákonním příběhu stvoření, kde zvířata jsou Adamovi společníky, ne zdrojem potravy? Nebo na Izajášovu vizi nenásilného světa budoucnosti, kdy budou vlk s beránkem největší kamarádi? Dávalo by to smysl. Vždyť s Ježíšem do světa vstoupilo Boží království, „ráj se opět otvírá“, jak o tom zpíváme v jedné vánoční písni. Jenže tak to nejspíš nebude.

Ježíš o Božím království opravdu kázal. Přirovnával je k semenu, které klíčí a jednou vyroste ve velký strom, k těstu, které nepozorovatelně kyne a jednou z ničeho nic nabyde a zaplní celou mísu.

Svým učedníkům říkal, že už je tohle království mezi nimi. Jenže zatím je lze vidět převážně pouze očima víry. Platí současně, že už je tady, ale ještě ne ve své úplnosti. Už nyní sice můžeme žít v souladu s parametry nové přicházející budoucnosti (ohleduplně, milosrdně, spravedlivě, pokojně…), ale na druhou stranu se jaksi nemůžeme „přeskočit“ – nemůžeme změnit svou biologickou danost, která stále ještě čeká na konečnou proměnu.

I když Boží království v našem světě klíčí, ještě nejsme v ráji, natož abychom byli andělé, co žijí ze vzduchu. „Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé (Marek 12,25),“ říká Ježíš saduceům, kteří v Boží království a proměnu celého světa nevěřili.

Co z toho vyplývá? Do té doby, než všeobecné vzkříšení nastane, jsme pořád „jen“ lidé závislí na obětování se našich zvířecích souputníků, na příjmu nezbytných nutričních látek, které jsou, nic naplat, nejlépe dostupné zejména v mase. Ježíšovi následovníci skutečně neměli nic společného s tehdejšími pohanskými askety, kteří maso, na rozdíl od zeleniny, odmítali jako příliš materiální a pozemské.

Je tedy krajně nepravděpodobné, že by Ježíš a kterákoli z biblických postav maso a priori odmítali. Pokora a respekt k životu, který pochází od Boha, to ano. Ale současně i vděčnost za Boží dar, který v obětovaném zvířeti přijímáme pro udržení vlastního života.

Jenže to pořád ještě nevíme, proč vlastně v evangelijních zprávách o Poslední večeři chybí jehněčí. Důvod musíme hledat někde jinde, v politice. K pochopení nám pomůže, když se zúčastníme dvou Ježíšových happeningů (které tímto avizuji už potřetí). Tak příště!

Máte nějaký postřeh, dotaz nebo poznámku? Napište na facebook Sítě víry!

PeČ

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Česká republika nebo facebookovou skupinu Zpravodaj baptistických sborů