Zneužívání

Digitální kazatel Benjamin Cremer ví, jak mluvit o víře a politice, protože žil na obou stranách

Benjamin Cremer zažil povolání ke službě, když mu bylo sedm let. Nikdy by si nedokázal představit, že jeho sbor bude online komunitou lidí, kteří utíkají před toxickou vírou.

Cremer vyrůstal v extrémním fundamentalismu v Boise ve státě Idaho a dnes se snaží být mostem mezi tím, odkud přišel, a tím, kde přistál. Jeho platformou jsou sociální média a Substack.

„Opravdu mám pocit, že Bůh právě teď provádí v církvi obrovskou reformaci,“ řekl v jednom rozhovoru. „A jedním z prostorů, kam církev ještě plně nedorazila, je prostor online. Opravdu chci být součástí toho, kam cítím, že mě Duch svatý chce vést dál, ať už krátkodobě, nebo dlouhodobě.“

Jeho nadějí je podle jeho slov vybudovat „kolektivní hnutí církevních komunit po celých Spojených státech, které alespoň vedou tyto rozhovory autentickým, uzdravujícím způsobem v tomto průsečíku mezi politikou a naší vírou, abychom mohli … uzdravit naši křesťanskou pověst v celém národě“.

Cremer umí přirozeně zacházet se slovy. Jeho příspěvky na sociálních sítích jsou jadrné, citovatelné a sdílené. Díky tomu se rychle šíří po Facebooku a X a dalších platformách.

Například: „Když nám křesťanům začne jemnost znít spíše jako slabost než jako ovoce Ducha, tehdy poznáme, že se pro nás moc stala modlou.“

Každý týden zveřejní tři nebo čtyři takové myšlenky, které lze sdílet, a odkazy na jeho delší texty na Substacku a jeho týdenní zpravodaj, který se hlouběji zabývá vírou, politikou a kulturou.

V jednom z posledních příspěvků napsal: „Bylo pro mě velkým vystřízlivěním a pokorou navázat přátelství s těmi, které jsem v rámci své mentality „my versus oni“ považoval za „je“. Každý den upřímně truchlím nad tím, jak povrchní, ignorantské a nelaskavé bylo mé přesvědčení o druhých.“

Své dílo rozdává zdarma s možností, aby ho čtenáři finančně podpořili, pokud se tak rozhodnou. Jeho e-mailová schránka je každý den plná zpráv od lidí, kteří se s ním chtějí zapojit do rozhovoru, říct mu, jak moc se mýlí, nebo mu poděkovat za jeho práci.

„Jedna z věcí, která mě na mé práci tak překvapila, je, že se mi za poslední dva týdny ozvali čtyři lidé z různých částí Spojených států, kteří vstupují do místní politiky právě kvůli tomu, co jsem psal,“ řekl. „Chtějí reprezentovat, mají pocit, že si mohou udržet svou víru a nastoupit do funkcí, do kterých vstupují přímo z humanitárních důvodů. A to mi opravdu dalo hodně energie, když jsem viděl, jak k těmto pozitivním změnám dochází.“

Na místní úrovni byl pozván, aby promluvil s některými zákonodárci z Idaha – „republikány, kteří chtějí mít možnost mluvit se svými krajně pravicovými kolegy.

Neumějí s nimi skutečně mluvit,“ řekl. „A tak se tam opravdu otevírají nějaké cesty, které bych opravdu rád kultivoval a vybudoval alespoň nějaké spojení. Lidé prostě nemají prostředky na to, aby vedli takovéto rozhovory nad ožehavými tématy s lidmi, kteří to cítí tak diametrálně odlišně. Jsou v jiném ideologickém světě. A tak svou práci vnímám, alespoň prozatím, jako snahu překlenout tuto propast mezi těmito dvěma světy.“

Zná oba světy, protože v obou světech žil.

Vyrůstal ve venkovské části Idaha a byl vyučován doma v rodinném vzdělávacím spolku s vazbami na stejné křesťanské hnutí, které vedlo k založení Árijských národů.

Později se jeho rodina přestěhovala do nenáboženského evangelikálního sboru, „ale pro mou mladou mysl to bylo tak nějak nerozlišitelné, stejný druh rétoriky z kazatelny – nacionalismus a strach v tomto sboru,“ řekl. „Ale asi v sedmi letech jsem cítil povolání stát se kazatelem a nedokázal jsem se toho zbavit.“

„Věděl jsem, jak vypadá nezdravý sbor, a nechtěl jsem to utvrzovat“.

„Věděl jsem však, jak vypadá nezdravý sbor, a nechtěl jsem to utvrzovat,“ vysvětlil. „Takže jsem pokračoval ve služebním výcviku na Northwest Nazarene University, někde cestou jsem si přečetl Wesleyho a řekl jsem si: ‚Víš co? Tohle učení o milosti, kdybych ho dokázal obhajovat, myslím, že bych to mohl zvládnout.

A tak jsem se prostřednictvím Nazarénské církve ocitl ve wesleyánské teologické tradici.“

V ní a v metodistických sborech strávil asi 20 let až do loňského prosince, kdy se rozhodl pro vlastní skok víry a začal pracovat na plný úvazek jako digitální kazatel.

Tato cesta začala v roce 2019, kdy napsal „veřejný nářek nad tím, v čem jsem měl pocit, že mě evangelikální křesťanství vychovává, a bez čeho ho vidím,“ vysvětlil. „A zdálo se, že to opravdu rezonuje s mnoha lidmi. … Uvědomil jsem si, že lidé, kteří mi psali zprávy nebo e-maily, byli tak otevření a zranitelní ohledně toho, jak jsou na tom s duchovní bolestí, mnohem víc než místní sbor. Takže jsem měl pocit, že dělám víc pastorace online než třeba v místním sboru. A to je opravdu to, k čemu jsem se cítil být povolán a co jsem měl dělat.“

To byl ostrý kontrast k místnímu sboru, kde se v té době na tříhodinovém zasedání správní rady věnoval “ dohadování o varhanní hudbě a koberci“.

„Hned druhý den mi pět lidí přes e-mail a ve zprávách vyprávělo o svých duchovních problémech. Byli to ateisté a agnostici, někdo z jiného náboženství, ale také skutečně zranění křesťané, kteří skutečně dokázali vnést do svých životů život, uzdravení a soucit a viděli, že dochází ke změnám.“

Pak se to dělo dál, pokračoval.

„Čím víc jsem psal a čím víc lidí mě sledovalo – a s tím, co jsem dělal v místním sboru, a se všemi těmi věcmi, kterými jsem byl poškozován, a s tím, co jsem viděl, že lidé jsou poškozováni – prostě jsem nedokázal skloubit tyto dva světy, až jsme nakonec po mnoha modlitbách a rozhovorech s mou ženou cítili, že to je místo, kam mě Bůh vede do další kapitoly.“

Nyní je hlavní inspirací pro jeho psaní to, „co bych chtěl říct svému bývalému já,“ řekl. „Byl jsem tak tvrdý, tak pravicový, jak si jen dokážete představit, zvláště před mým služebním vzděláním. Zastával jsem extrémně hyperkonzervativní názory na všechny morální a kulturní otázky.“

Většinou si něco napíše a pak počká 24 hodin, než to zveřejní – „protože nechci být reaktivní. Opravdu chci, aby to, co píšu, reflektovalo současný okamžik“.

Ano, dostává nenávistné dopisy mezi těmi, kteří hledají skutečný rozhovor. Ale to platí i v církvi, řekl. „Když jsem nastoupil do svého posledního kazatelského působiště tady v Boise, měl jsem během prvního týdne čtyři telefonáty s výpovědí kvůli něčemu, co jsem napsal na Twitteru o vakcíně a o naší touze upřednostňovat zájmy druhých před sebou samými, a prostě jsem lidi povzbuzoval, aby se nechali očkovat, pokud mohou.“

Boise se může zdát jako nepravděpodobné místo pro vznik progresivního křesťanského hlasu. Město i stát jsou rozhodně fundamentalistické.

Jedním z nejznámějších fundamentalistických hlasů v současném americkém křesťanství je Doug Wilson, který působí v Moscow ve státě Idaho.

Cremer říká, že když se v dětství učil historii Idaha, pomáhalo mu to pochopit realitu místa, kde žije.

„Byli jsme satelitním státem pro Konfederaci, která odcházela z občanské války, a vlastně to byli oni, kdo tady tak trochu začali hodně těžařit,“ řekl. „A oni záměrně chtěli, aby Idaho bylo státem s převahou bělochů, s omezenou vládou a zemědělským zaměřením. Lincoln sem musel přijet a založit pevnost Boise, aby zde v Idahu potlačil Konfederaci.“

Podle údajů amerického sčítání lidu je v Idahu 93 % bělochů. Southern Poverty Law Center zdokumentovalo v tomto malém státě 21 extremistických nenávistných skupin.

„Sjednocený metodistický sbor, v němž jsem sloužil, byl více než 150 let starý a v katedrále jsme měli vitráž s Robertem E. Lee, máme hory pojmenované po kapitánech Konfederace a četná místa, která jsou pojmenována po lidech z Konfederace,“ poznamenal Cremer.

Když tedy čtenáři z celé země píší Cremerovi o problémech, kterým čelí, když chtějí mluvit se členy rodiny a přáteli o víře a politice, chápe je. Vždyť v tom žije a vyrostl.

„Kazatelé, jako jsem já nebo duchovní správci, zoufale potřebují online prostor, kde by lidé měli pocit, že mohou bezpečně přijít a sdílet svá zranění,“ řekl. „A tak zjišťuji, že většina mé každodenní práce na internetu spočívá v pomoci lidem uprostřed těchto situací.“

Mark Wingfield

Baptist News Global

Mark Wingfield

Mark Wingfield působí jako výkonný ředitel a vydavatel Baptist News Global. Je autorem knih Honestly: Telling the Truth About the Bible and Ourselves a Why Churches Need to Talk About Sexuality.

-van-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry