Kázání: 222. Jako topoly při tekoucích vodách…

Kázání: 222. Jako topoly při tekoucích vodách…

Kázání: Nechme se dnes tímto slovem osvobodit všude tam, kde to je zapotřebí. V našich rodinách, práci a především v tomto společenství. Naděje vkládané v člověka selhávají, ale Hospodin je ten, který přináší a přinese nový život také k nám. Z jeho milosti pak porosteme rovně a pevně, jako topoly při tekoucích vodách.

Kázání: 226. Není chleba jako chleba
|

Kázání: 226. Není chleba jako chleba

Kázání: Je třeba dohlédnout svým vnitřním zrakem ještě dál, za kulisy tohoto světa, za plné stoly a nacpané ledničky. Tam někde se můžeme setkat s nadějí, která nás neopustí, i když se ocitneme v úzkých a nebude nám do zpěvu.

Kázání: 225. Čas odložit závoje i rohy
|

Kázání: 225. Čas odložit závoje i rohy

Kázání: Jako Mojžíš vyzařoval slávu Hospodinovu, tak mají křesťané vyzařovat slávu Ježíše Krista. Komu závoj z očí spadne, stále víc a víc se Kristu podobá. Třeba v tom, jak nesoudí, ale odpouští, v tom, jak raněného neobchází, ale pomůže mu, v tom jak strach nepřiživuje, ale otevírá cestu naděje. Je to na nás. Můžeme vyzařovat nebo také malovat čerty na zeď. Každý z nás jsme Michelangely svého života.

Kázání: 224. Výlet do nebe a osina v …
|

Kázání: 224. Výlet do nebe a osina v …

Kázání: Když se tam nějakému výřečnému kazateli podaří založit sbor a když se sbor navíc během pár let rozšíří na tisíce duší, má takový zakladatel vystaráno. Vedle stavby rozlehlého sídla a pořízení soukromého tryskáče obvykle následuje vlastní rozhlasová nebo televizní stanice, protože sebeprezentace se musí trvale přiživovat. Když to dobře dopadne, stráví takový úspěšný kazatel na svém megasboru celý život. Často to ale dobře nedopadne a vyjde najevo, že měl například mimomanželský poměr nebo zpronevěřil velké peníze. Holt, moc je velké pokušení, ať už je to v politice nebo v církvi.

Kázání: 223. Na trek víry jedině nalehko!

Kázání: 223. Na trek víry jedině nalehko!

Kázání: Posledních pár týdnů sleduji na YouTube příspěvky jednoho Brňáka, který se po střední škole vypravil do Asie. Na zádech má nevelký batoh a jinak nic. Už prošel Tureckem, Irákem, Íránem a v těchto dnech putuje Afghánistánem. Sám, stopem, bez předem zajištěných noclehů nebo stravy. Navíc skoro bez peněz.

Kázání: 222. Jak vylézt z jámy
|

Kázání: 222. Jak vylézt z jámy

Kázání: Prostě na nás něco dolehne, něco nepěkného nás potká, najednou jsme dole. Z ničeho nic jsme v koncích, ne a ne se z toho dostat ven. Radost ze života je ta tam. Nejhorší je, když v tu chvíli nenajdete nikoho, kdo by vám podal pomocnou ruku. Co s tím? Bible nabízí způsob, jak z toho ven.

Kázání: 221. Co dělat, když přijde bouřka
|

Kázání: 221. Co dělat, když přijde bouřka

Kázání: Bouře přicházejí a odcházejí, nehledejme za nimi ale Pána Boha. Někdy si je přivodíme sami, většinou ale viníka nemá smysl hledat. Podstatné je, jestli už máme víru. Takovou tu víru, kterou nás učil Ježíš. Jde jen o to nepropadnout strachu a sebelítosti, ale věřit, že jakkoli hrozná bouře nemá moc nás udolat a zničit.

Kázání: 220. Je libo cedr nebo hořčici?

Kázání: 220. Je libo cedr nebo hořčici?

Kázání: Ježíšova podobenství často nehladí po srsti, jak máme my lidé rádi, ale proti srsti. Znervózňují, vyrušují ze zaběhlých způsobů uvažovaní o tom, kdo jsme a kdo jsou ti kolem nás, kladou nám nové otázky. Církev nemá být žádným ušlechtilým, mohutným cedrem rozpínajícím blahosklonně své větve do všech koutů, ale něčím na způsob gerilové jednotky, která se objevuje tam, kde ji nikdo nečeká, a mění poměry na ruby. Církev nemá mít ambice určovat chod společnosti a peskovat druhé, jak by často moc ráda, ale poskytovat útočiště těm, kterých by se všichni nejraději zbavili.

Kázání: 218. Nemít srdce, jóó to vadí!
|

Kázání: 218. Nemít srdce, jóó to vadí!

Kázání: S malichernými, namyšlenými a nesnášenlivými lidmi, co nemají srdce, je děsná nuda. Všechno mají nalajnované, mantinely blízko sebe, aby nebyl žádný prostor pro svobodný pohyb. Jakápak tolerance, když jsou skálopevně přesvědčeni o své jediné možné pravdě. Jejich míra tolerance je tak malá, že se do ní nevejde nikdo jiný. Proto tak rádi ty druhé odstraňují, vylučují a likvidují.

Kázání: 217. Lví jáma
| | |

Kázání: 217. Lví jáma

Kázání o tom, že žádná, ani ta nejhlubší a nejtemnější díra není bezedná, že ani ta nejdelší noc není nekonečná, že žádné lidské slovo, dokonce ani slovo velkého tyrana, není slovem posledním, že za vším a nad vším zůstává Boží milostí otevřené východisko.

Kázání: 216. Hledá se statečná žena
| |

Kázání: 216. Hledá se statečná žena

Kázání: Nejhorší je, když sama církev setrvává ve starověkém způsobu myšlení. Přitom by měla naopak otevírat dveře do budoucnosti, kde už není rozdíl mezi mužem a ženou, otrokem a svobodným, Židem a Řekem, jak píše apoštol Pavel. Problém je, že vlastně celou Bibli napsali chlapi. Jako křesťané samozřejmě věříme, že k nám skrze biblické příběhy, prorocké výroky, dopisy, poezii nebo přísloví mluví sám Bůh, ale to neznamená, že napřímo. Boží sdělení do slov balili konkrétní muži, v určité době, která se dost zásadně lišila od naší současnosti. Boží sdělení balili do materiálu, který měli k dispozici. Představte si, sestry a bratři, nádherné šperky se vzácnými drahokamy zabalené do mastného papíru včerejších novin. Tak asi tak je to s Biblí.

Kázání: 213. Jak vyměnit civilizaci

Kázání: 213. Jak vyměnit civilizaci

Kázání: Svět potřebuje civilizovat. My všichni musíme vyměnit Kainovskou civilizaci nadutosti a násilí za civilizaci lásky, která nemyslí pořád dokola na svou moc a slávu, ale dokáže se vcítit do postavení druhých.

Kázání: 211. Cesta za Kristem
|

Kázání: 211. Cesta za Kristem

Kázání: Nastala Velikonoční neděle. V průběhu celé předvelikonoční doby se k tomuto okamžiku upínáme, na něj očekáváme. A ostatně není příliš divu. Čím více se prohlubuje postní doba, tím je tematika pašijního příběhu tíživější a bolestnější.

Kázání: 208. O Božích signálech a velkém příběhu

Kázání: 208. O Božích signálech a velkém příběhu

Kázání: Na nás je, abychom signály zahlédli a správně dekódovali. A to bývá problém. Abychom správně viděli, je především nezbytně třeba vytáhnout paty z domu. Je třeba vyjít ven z našeho teploučkého a zajištěného prostoru, ven do tmy a nejistoty – jedině tam se dají Boží signály postřehnout. 

Kázání: 207. Josefovské lidství
|

Kázání: 207. Josefovské lidství

Kázání: To nejtěžší neseme většinou sami. Kdykoli máme sklon myslet si, že nám druzí něco dluží, že nám musí přece pomoci, i ti nejlepší z nejlepších usnou jako tam v Getsemane s Ježíšem a potom zůstáváme osamoceni v tváří tvář tomu nejtěžšímu.

Kázání: 207. Od intoxikace zlem ke zralému lidství
|

Kázání: 207. Od intoxikace zlem ke zralému lidství

Kázání: Pán Bůh má tenhle svět neskonale rád. Bodejť ne, když ho stvořil! Jenom mu vadí stávající systém, kdy lidé ochotně dýchají všelijaké ty zplodiny sobectví a nenávisti, co do atmosféry vypouští ono kníže v povětří. Proto se Bůh rozhodl nás lidi polomrtvé z intoxikace zlem křísit, probouzet k novému životu. Bůh nás zve ke spolupráci, zve nás, abychom se přidali a spravovali tenhle svět jinak, lépe, laskavěji a ohleduplněji, než je zvykem.

Kázání: 205. Oběti se pečou, ještě není tak zle

Kázání: 205. Oběti se pečou, ještě není tak zle

Kázání: Nezáleží na tom, jak velkolepá je stavba, kde se jako Kristova církev scházíme, jak nádherné jsou obřady, které konáme, jak povznášející jsou písně, které zpíváme, jak „nabušený“ je program, který umíme dát dohromady.

Kázání: 204. Čekáme my na Boha nebo Bůh na nás?
|

Kázání: 204. Čekáme my na Boha nebo Bůh na nás?

Kázání: Už jste někdy snili o tom, že vyhrajete v loterii nějaký velký, ale opravdu velký balík peněz? Dejme tomu 500 milionů nebo, nebudeme troškařit, rovnou miliardu. Život by se rázem úplně změnil. Otevřel by se před vámi nový svět nekonečných možností.

Kázání: 203. O Kristově návštěvě u vazebně stíhaných duchů

Kázání: 203. O Kristově návštěvě u vazebně stíhaných duchů

Kázání: Když zmizí láska, mizí současně radost i úsměvy a prostor jakoby se z ničeho nic nechal posednout beznadějnou tmou. Jenom je potřeba nezapomenout, že ten Ukřižovaný a Vzkříšený, je současně králem králů a pánem pánů. Všechny mocnosti, ať už ty duchovní nebo ty docela tělesné – démoni, diktátoři a nejrůznější manipulátoři – už melou z posledního a nesmí se jim ustupovat.