Kázání: 230. O tradici, hnoji a srdci
Kázání: S Ježíšem přichází nový věk, Boží království, kde už není třeba šustit paragrafy a úzkostlivě střežit tradici. Nastal věk svobody.
Kázání: S Ježíšem přichází nový věk, Boží království, kde už není třeba šustit paragrafy a úzkostlivě střežit tradici. Nastal věk svobody.
Kázání: Slova mají moc. Jsme takoví, jaká slova používáme. Platí to dokonce i ve vztahu k Bibli – jsme takoví, jak a co si z Bible vybíráme.
Kázání: Nechme se dnes tímto slovem osvobodit všude tam, kde to je zapotřebí. V našich rodinách, práci a především v tomto společenství. Naděje vkládané v člověka selhávají, ale Hospodin je ten, který přináší a přinese nový život také k nám. Z jeho milosti pak porosteme rovně a pevně, jako topoly při tekoucích vodách.
Kázání o moci nemocné, ochořelé svou nenasytností a nanicovatostí, kymácející se pýchou a chtivosti na jedné straně, a mocí životodárnou, která se ovšem v lidském světě zdá být zcela bezmocnou.
Kázání: Je třeba dohlédnout svým vnitřním zrakem ještě dál, za kulisy tohoto světa, za plné stoly a nacpané ledničky. Tam někde se můžeme setkat s nadějí, která nás neopustí, i když se ocitneme v úzkých a nebude nám do zpěvu.
Kázání: Jako Mojžíš vyzařoval slávu Hospodinovu, tak mají křesťané vyzařovat slávu Ježíše Krista. Komu závoj z očí spadne, stále víc a víc se Kristu podobá. Třeba v tom, jak nesoudí, ale odpouští, v tom, jak raněného neobchází, ale pomůže mu, v tom jak strach nepřiživuje, ale otevírá cestu naděje. Je to na nás. Můžeme vyzařovat nebo také malovat čerty na zeď. Každý z nás jsme Michelangely svého života.
Kázání: Když se tam nějakému výřečnému kazateli podaří založit sbor a když se sbor navíc během pár let rozšíří na tisíce duší, má takový zakladatel vystaráno. Vedle stavby rozlehlého sídla a pořízení soukromého tryskáče obvykle následuje vlastní rozhlasová nebo televizní stanice, protože sebeprezentace se musí trvale přiživovat. Když to dobře dopadne, stráví takový úspěšný kazatel na svém megasboru celý život. Často to ale dobře nedopadne a vyjde najevo, že měl například mimomanželský poměr nebo zpronevěřil velké peníze. Holt, moc je velké pokušení, ať už je to v politice nebo v církvi.
Kázání: Posledních pár týdnů sleduji na YouTube příspěvky jednoho Brňáka, který se po střední škole vypravil do Asie. Na zádech má nevelký batoh a jinak nic. Už prošel Tureckem, Irákem, Íránem a v těchto dnech putuje Afghánistánem. Sám, stopem, bez předem zajištěných noclehů nebo stravy. Navíc skoro bez peněz.
Kázání: Prostě na nás něco dolehne, něco nepěkného nás potká, najednou jsme dole. Z ničeho nic jsme v koncích, ne a ne se z toho dostat ven. Radost ze života je ta tam. Nejhorší je, když v tu chvíli nenajdete nikoho, kdo by vám podal pomocnou ruku. Co s tím? Bible nabízí způsob, jak z toho ven.
Kázání: Bouře přicházejí a odcházejí, nehledejme za nimi ale Pána Boha. Někdy si je přivodíme sami, většinou ale viníka nemá smysl hledat. Podstatné je, jestli už máme víru. Takovou tu víru, kterou nás učil Ježíš. Jde jen o to nepropadnout strachu a sebelítosti, ale věřit, že jakkoli hrozná bouře nemá moc nás udolat a zničit.
Kázání: Ježíšova podobenství často nehladí po srsti, jak máme my lidé rádi, ale proti srsti. Znervózňují, vyrušují ze zaběhlých způsobů uvažovaní o tom, kdo jsme a kdo jsou ti kolem nás, kladou nám nové otázky. Církev nemá být žádným ušlechtilým, mohutným cedrem rozpínajícím blahosklonně své větve do všech koutů, ale něčím na způsob gerilové jednotky, která se objevuje tam, kde ji nikdo nečeká, a mění poměry na ruby. Církev nemá mít ambice určovat chod společnosti a peskovat druhé, jak by často moc ráda, ale poskytovat útočiště těm, kterých by se všichni nejraději zbavili.
Kázání: Člověk potřebuje někoho, kdo by mu byl roven, ale i odlišný, v němž by se poznával, a kdo by ho doplňoval. Co by se stalo s člověkem, který by nikoho neměl?
Kázání: S malichernými, namyšlenými a nesnášenlivými lidmi, co nemají srdce, je děsná nuda. Všechno mají nalajnované, mantinely blízko sebe, aby nebyl žádný prostor pro svobodný pohyb. Jakápak tolerance, když jsou skálopevně přesvědčeni o své jediné možné pravdě. Jejich míra tolerance je tak malá, že se do ní nevejde nikdo jiný. Proto tak rádi ty druhé odstraňují, vylučují a likvidují.
Kázání o tom, že žádná, ani ta nejhlubší a nejtemnější díra není bezedná, že ani ta nejdelší noc není nekonečná, že žádné lidské slovo, dokonce ani slovo velkého tyrana, není slovem posledním, že za vším a nad vším zůstává Boží milostí otevřené východisko.
Kázání: Nejhorší je, když sama církev setrvává ve starověkém způsobu myšlení. Přitom by měla naopak otevírat dveře do budoucnosti, kde už není rozdíl mezi mužem a ženou, otrokem a svobodným, Židem a Řekem, jak píše apoštol Pavel. Problém je, že vlastně celou Bibli napsali chlapi. Jako křesťané samozřejmě věříme, že k nám skrze biblické příběhy, prorocké výroky, dopisy, poezii nebo přísloví mluví sám Bůh, ale to neznamená, že napřímo. Boží sdělení do slov balili konkrétní muži, v určité době, která se dost zásadně lišila od naší současnosti. Boží sdělení balili do materiálu, který měli k dispozici. Představte si, sestry a bratři, nádherné šperky se vzácnými drahokamy zabalené do mastného papíru včerejších novin. Tak asi tak je to s Biblí.
Kázání: Být křesťanem neznamená naučit se vypínat mozek a vznášet se co nejčastěji ve výšinách skoro nebeské pohody.
Kázání: Taky vám na zahradě tenhle týden všechno zmrzlo? Řeknu vám, je to smutný pohled, když takhle jedete krajinou a vidíte třeba ořešáky, jak jim bezmocně visí načernalé listy i s jehnědy.
Kázání: Svět potřebuje civilizovat. My všichni musíme vyměnit Kainovskou civilizaci nadutosti a násilí za civilizaci lásky, která nemyslí pořád dokola na svou moc a slávu, ale dokáže se vcítit do postavení druhých.
Kázání: Nastala Velikonoční neděle. V průběhu celé předvelikonoční doby se k tomuto okamžiku upínáme, na něj očekáváme. A ostatně není příliš divu. Čím více se prohlubuje postní doba, tím je tematika pašijního příběhu tíživější a bolestnější.
Kázání: Nic neskončilo, temné mocnosti nebyly s to Ježíše umlčet. Naopak. Boží království, vláda spravedlnosti, laskavosti a ohleduplnosti je blíž, než kdy před tím.
Kázání: Христос воскрес! Воістину воскрес!
Neděle vzkříšení 2024.
Kázání: Ježíše Krista, Božího Syna lze nejsnáze potkat tam, kde lidé nespravedlivě trpí, kde násilí a zvůle mají navrch, kde jakoby nebyla k mání žádná naděje. Právě tam a právě tehdy se lze setkat s Bohem.
Kázání: Na nás je, abychom signály zahlédli a správně dekódovali. A to bývá problém. Abychom správně viděli, je především nezbytně třeba vytáhnout paty z domu. Je třeba vyjít ven z našeho teploučkého a zajištěného prostoru, ven do tmy a nejistoty – jedině tam se dají Boží signály postřehnout.
Kázání: To nejtěžší neseme většinou sami. Kdykoli máme sklon myslet si, že nám druzí něco dluží, že nám musí přece pomoci, i ti nejlepší z nejlepších usnou jako tam v Getsemane s Ježíšem a potom zůstáváme osamoceni v tváří tvář tomu nejtěžšímu.
Kázání: Pán Bůh má tenhle svět neskonale rád. Bodejť ne, když ho stvořil! Jenom mu vadí stávající systém, kdy lidé ochotně dýchají všelijaké ty zplodiny sobectví a nenávisti, co do atmosféry vypouští ono kníže v povětří. Proto se Bůh rozhodl nás lidi polomrtvé z intoxikace zlem křísit, probouzet k novému životu. Bůh nás zve ke spolupráci, zve nás, abychom se přidali a spravovali tenhle svět jinak, lépe, laskavěji a ohleduplněji, než je zvykem.
Kázání: Nezáleží na tom, jak velkolepá je stavba, kde se jako Kristova církev scházíme, jak nádherné jsou obřady, které konáme, jak povznášející jsou písně, které zpíváme, jak „nabušený“ je program, který umíme dát dohromady.
Kázání: Už jste někdy snili o tom, že vyhrajete v loterii nějaký velký, ale opravdu velký balík peněz? Dejme tomu 500 milionů nebo, nebudeme troškařit, rovnou miliardu. Život by se rázem úplně změnil. Otevřel by se před vámi nový svět nekonečných možností.
Kázání: Když zmizí láska, mizí současně radost i úsměvy a prostor jakoby se z ničeho nic nechal posednout beznadějnou tmou. Jenom je potřeba nezapomenout, že ten Ukřižovaný a Vzkříšený, je současně králem králů a pánem pánů. Všechny mocnosti, ať už ty duchovní nebo ty docela tělesné – démoni, diktátoři a nejrůznější manipulátoři – už melou z posledního a nesmí se jim ustupovat.