Kázání

Kázání: Boží světlo lásky, které k nám září z betlémských jesliček, je neskonale silnější než cokoli jiného. O tom je vánoční evangelium. Proto nemusíme upadat do beznaděje, že sami svítíme všelijak nedokonale. V Kristu Bůh přišel na naši zem, aby nám daroval své světlo.

Kázání: Pravidla Božího království, jemuž máme připravovat cestu, jsou docela přízemní. Platí zde jednoduchá zásada: myslet jinak, dívat se jinak, jednat jinak, než jsme si zvykli. Myslet, vidět a jednat jako by na našem místě myslel, viděl a jednal sám Bůh. A o něm se ví, že je láska. Že mu jde o každého člověka, zejména pak o ty, co jsou všelijak ponížení, odstrčení a utiskovaní. Takový byl Ježíš. Právě o takové lidi se zajímal, takové uzdravoval, takové přijímal do svého společenství.

Kázání: Správný půst, který se Hospodinu líbí, není o tom, že se zřekneme jídla a nasadíme si zkroušené psí oči. Správný půst vypadá tak, že se zřekneme své lhostejnosti a podíváme se na svět kolem sebe zodpovědně.

Kázání: Hospodin nad potřebnými rozprostírá svá křídla prostřednictvím lidí, kteří jsou milosrdní a vědí, co je to soucit.

Kázání: Všechno dobré, k čemu se odhodláme, nebude v budoucím obnoveném světě zapomenuto, byť by to byla pověstná sklenice čisté vody podaná žíznivému, nebo slza, kterou jaksi v předstihu, než tak učiní jednou Bůh sám, setřeme z očí trpících.

Kázání: Naslouchání může bolet, stejně jako když se za jasné noci při zpěvu cvrčka či houkání sovy zakloníte a podíváte na oblohu. Že vás chvíli bude bolet za krkem, je to nejmenší. Může se totiž stát, že se v člověku z ničeho nic uhnízdí úžas a úcta spolu s nárokem žít mravně.

Kázání k Díkůvzdání: Ježíš říká: „Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Samotné slovo „hledejte“ naznačuje, že tohle království je tady, na tomhle světě. Sice se o něm nepíše v médiích a není zakreslené v Google mapách, přesto je tady, někde mezi námi, jen ho objevit.

Kázání: Podle toho, jak se mají kosti, má se i celý člověk, a opačně: jak se má člověk, mají se i kosti. Alespoň se to tak píše v Bibli. Veškeré naše lidské prožívání, trápení i radosti, strasti i slasti se nějak prý v kostech zaznamenávají. Dodnes, vedle změny počasí, když například máme nějakou neblahou předtuchu, cítíme to v kostech. V kostech jakoby se celkový stav těla, ale především duše, zapisoval.

Kázání: Neděle je ze své podstaty veselý a radostný den. Nejsme ponecháni na pospas nejrůznějším namyšleným, podlým a velikášským Hamanům tohoto věku. Naopak, v neděli je ten správný čas, abychom se jim vysmáli. Stejně jako se směje Bůh mezi řádky celého dnešního příběhu o královně Ester. 

Kázání: Boží království pokoje a spravedlnosti už je tady, nicméně démonů sobectví a nenávisti stále všude plno. Je třeba vyrazit do světa a dát jim důrazně najevo, že je na čase, aby se jednou provždy klidili.

Kázání: Pokoj a spravedlnost bez moudrosti shůry nemají šanci, ani mezi křesťany ani ve společnosti. Mysleme na to nyní v době povodní i za týden při volbách. Když vezmeme rozum do hrsti, z povodní i z voleb vyjdeme jako národ silnější; ve smyslu připravenější, odhodlanější, soudržnější. Kéž by to tak bylo!

Kázání: Povyšování se a přehlížení druhých křesťanům vůbec nesluší; není divu, že nad takovými církevníky každý nanenjvýš ohrne nos. Nejvyšší čas vytáhnout ze šuplíku odložený Kristův zákon a snažit se o jeho naplňování v každodenním životě. Zákon svobody je totiž nad všechny zákony.

Kázání: Je třeba dohlédnout svým vnitřním zrakem ještě dál, za kulisy tohoto světa, za plné stoly a nacpané ledničky. Tam někde se můžeme setkat s nadějí, která nás neopustí, i když se ocitneme v úzkých a nebude nám do zpěvu.

Kázání: Jako Mojžíš vyzařoval slávu Hospodinovu, tak mají křesťané vyzařovat slávu Ježíše Krista. Komu závoj z očí spadne, stále víc a víc se Kristu podobá. Třeba v tom, jak nesoudí, ale odpouští, v tom, jak raněného neobchází, ale pomůže mu, v tom jak strach nepřiživuje, ale otevírá cestu naděje. Je to na nás. Můžeme vyzařovat nebo také malovat čerty na zeď. Každý z nás jsme Michelangely svého života.

Kázání: Když se tam nějakému výřečnému kazateli podaří založit sbor a když se sbor navíc během pár let rozšíří na tisíce duší, má takový zakladatel vystaráno. Vedle stavby rozlehlého sídla a pořízení soukromého tryskáče obvykle následuje vlastní rozhlasová nebo televizní stanice, protože sebeprezentace se musí trvale přiživovat. Když to dobře dopadne, stráví takový úspěšný kazatel na svém megasboru celý život. Často to ale dobře nedopadne a vyjde najevo, že měl například mimomanželský poměr nebo zpronevěřil velké peníze. Holt, moc je velké pokušení, ať už je to v politice nebo v církvi.

Kázání: Prostě na nás něco dolehne, něco nepěkného nás potká, najednou jsme dole. Z ničeho nic jsme v koncích, ne a ne se z toho dostat ven. Radost ze života je ta tam. Nejhorší je, když v tu chvíli nenajdete nikoho, kdo by vám podal pomocnou ruku. Co s tím? Bible nabízí způsob, jak z toho ven.

Kázání: Bouře přicházejí a odcházejí, nehledejme za nimi ale Pána Boha. Někdy si je přivodíme sami, většinou ale viníka nemá smysl hledat. Podstatné je, jestli už máme víru. Takovou tu víru, kterou nás učil Ježíš. Jde jen o to nepropadnout strachu a sebelítosti, ale věřit, že jakkoli hrozná bouře nemá moc nás udolat a zničit.

Kázání: Člověk potřebuje někoho, kdo by mu byl roven, ale i odlišný, v němž by se poznával, a kdo by ho doplňoval. Co by se stalo s člověkem, který by nikoho neměl?

Kázání: S malichernými, namyšlenými a nesnášenlivými lidmi, co nemají srdce, je děsná nuda. Všechno mají nalajnované, mantinely blízko sebe, aby nebyl žádný prostor pro svobodný pohyb. Jakápak tolerance, když jsou skálopevně přesvědčeni o své jediné možné pravdě. Jejich míra tolerance je tak malá, že se do ní nevejde nikdo jiný. Proto tak rádi ty druhé odstraňují, vylučují a likvidují.