Historie: 215. Cenzura knihy neumlčela

Historie

Cenzura knihy neumlčela

Z historie Bible kralické

Bible kralická, kancionály a další knihy pro povzbuzení duchovního života nekatolíků se již od prvopočátků reformace stávaly terčem nejrůznějších cenzorských zásahů.

První seznam zakázaných svazků církevně uznaný Index librorum prohibitorum zahrnoval veškerá díla s kacířskou, antikatolickou nebo náboženskou tematikou, která mohla podle katolických hodnostářů přivést věřící na scestí.

První index oficiálně vydal papež Pavel IV. roku 1559, poté co nařídil inkvizitorům, aby seznam nevhodných knih sestavili.

Na zmíněném seznamu se postupně objevila celá řada knih reformátorů, Bratrských kancionálů, ale také včetně některých katolickou církví neuznaných překladů Bible, například Bible Kralické. Z českých autorů figurovala na indexu například díla Václava Budovce z Budova.

Za nejstarší tištěný seznam zakázaných knih je považována v Čechách publikovaná redakce papeže Klementa VIII., kterou z iniciativy arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé vytiskl v Praze roku 1596 Václav Martin z Jenčic.

Nejznámějším dílem je v tomto směru dozajista práce jezuity Antonína Koniáše (1691-1760), který ve svých indexech zohlednil potřeby domácích cenzorů, neboť dřívější seznamy zakázané literatury obsahovaly pouze zahraniční knižní produkci.

Páter Koniáš byl přesvědčen o pravosti katolické víry, které Tovaryšstvo Ježíšovo sloužilo. Zároveň věřil, že Luterovo učení jsou bludy, které mají „jeho ovečky“ svést na scestí. Jako „správný pastýř“ byl odhodlaný toto nedopustit. Žil v době, kdy už se více než lidé pálily knihy, coby zdroj pomýlených myšlenek a rozporů s církví. Páter Koniáš se v tomto potírání „hlasu nepřítele“ skutečně činil.

Badatel J. Emler napsal již v roce 1868 v časopise Památky archaeologické a místopisné ¹ článek o působení cenzora jezuity Koniáše v Čechách:

Páter Ant. Koniáš chlubíval se prý, že sám 60.000 kněh českých spálil. Zprávu tu za novější doby někteří spisovatelé za přehnanou a přílišnou pokládají.

Buď si tomu jakkoli, ale na cestách svých po archivech Českých dosti jsme se o tom přesvědčili, jak horlivě Koniáš po knihách kacířských se sháněl a knihy české vůbec za kacířstvím podezřelé pokládal.

Staré kancionály bedlivě prohlížel, v některých řádky, v jiných pak celé strany černou barvou zamazal, a buď na začátku neb na konci vlastní rukou poznamenal (jako v Pelhřimově), že censuru tu vykonal.

Z úředního aktu poznáváme, že Koniáš ani peněz nešetřil, aby kněh kaciřských snadněji se mohl dopíditi. (Akt ten čten byl ve schůzi archaeologické dne 27. dubna 1866 a nemohl v sešitu 1. již býti otištěn. Red.)

Za válek Friedricha II. s Marií Terezií, zvláště pak za osazení Čech Karlem VII. a spojenci jeho francouzskými dostalo se do Čech i do Prahy tajným nekatolikům z ciziny mnoho kněh skrze židy a některé kněhkupce.

Když pak koncem roku 1744 židé z Prahy a z království Českého pro spojení své s nepřítelem vypovězeni byli (Časopis musea království Českého 1866, s. 155-178), bylo se obávati, aby odcházejíce z Čech, kněh nekatolických za levnější peníz neprodali.

Aby se tak nestalo, žádal pater missionarius Antonius Konias Soc. Jesu² na místodržitelích Českých dovolení, aby u kněhkupců takové podezřelé, pohoršlivé knihy mohl vybrati a od kněh dobrých odděliti, kněhkupci pak aby povinni byli, kněhy podezřelé lacino jemu prodati.

Místodržitelé, vyhovujíce Koniášově horlivosti, vydali dne 19. ledna 1745 patent, nařizujíce majitelům takových kněh, i židovským i křesťanským, aby nechali patera Koniáše knihy o víře a o sektářství prohlednouti, ty pak, které podezřelými a pohoršlivými býti usoudí, aby mu lacino prodali, poněvadž by beztoho takové knihy zabaveny býti měly.

U koho by knihy takové po uplynutí 14ti dní byly nalezeny, tomu pohroženo zabavením kněh nebo přísným potrestáním. Jak mnoho kněh Koniáš tenkráte sehnal, není povědomo, ale o horlivosti u vyhledávání kněh podezřelých patent dotčený jistě zřetelně svědčí.

Díky pečlivým záznamům, které Koniáš pravidelně posílal svým nadřízeným, máme dobrou představu, kolik knih odevzdal ohni. Ačkoliv se Koniáš v článku J. Emlera chlubí se 60 000 spálených knih, ve skutečnosti jich patrně byla zhruba polovina.

Pro jejich rozpoznávání vydal Koniáš roku 1729 Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající ³. Šlo o seznam evangelické a protikatolické literatury, umožňující rozpoznat, zda je daná kniha v pořádku, nebo „na indexu“.

Jednalo se o ucelený katalog, díky kterému se do dnešních dnů dochoval přehled zakázané literatury.

Páter Koniáš zemřel 27. října 1760 v Praze. Dvacet jedna let po jeho smrti vydal císař Josef II. Toleranční patent, kterým stát dal nekatolíkům možnost přihlásit se do některé ze dvou povolených evangelických církví.

Poslední soupis zakázaných děl vyšel roku 1948. Oficiálně ho katolická církev zrušila až v roce 1966 vyhlášením papeže Pavla VI. Ovšem četba zakázaných děl byla i nadále hříchem, čtenářům již jen nehrozil žádný církevní trest.

Štěpán Křivánek

Poznámky:

¹ Památky archaeologické a místopisné, organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze, ročník 7, 1868

² z Tovaryšstva Ježíšova – Jezuita

³ Kljč Kacýřské Bludy K rozeznánj otwjragjcý K wykořeněnj zamjtagjcý. Aneb Registřjk Některých bludných pohorssliwých podezřelých neb zapowěděných Kněh, s předcházegjcými aučinliwými Prostředky, s kterými pohorssliwé, a sskodliwé Knihy wyskaumati, a wykořenjti se mohau. Na Swětlo wydaný. S Dowolenjm Duchownj Wrchnosti.

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry