Kongres 1905 – vyznání víry
Na Světovém kongresu baptistů v Londýně 1905 došlo k pozoruhodné události. Prezident kongresu Alexander Maclaren na prvním zasedání kongresu v úterý 13. července ve svém úvodním projevu vyzval delegáty, aby společně odříkali Apoštolské vyznání víry.
Byl to svým způsobem kontroverzní akt, který má různé výklady a baptisté o něm vedou diskuse dodnes. Mnozí se domnívají, že se to nemělo stát (baptisté totiž konsensus na vlastním vyznání víry nemají), vidí to jako anomální výkyv a maximálně jen jako symbol solidarity s jinými křesťany, kteří mohli mít pochybnosti o baptistické ortodoxii a dobré pověsti, nebo jako sentiment Alexandra Maclarena (Steven R. Harmon). Pro jiné však tento akt ztělesňoval skutečnost, že baptisté se vždy považovali za součást větší církve obecné, což je přesvědčení vyjádřené v samotné baptistické konfesionální tradici v jejích partikulárních (kalvínských) i generáních (arminiánských) větvích, které reprezentuje Druhé londýnské vyznání a Ortodoxní vyznání ze sedmnáctého století. Někteří teologové to interpretují jako spontánní akt, nikoli choreografii (Harry Leon McBeth), jiní jako ekumenické gesto (Petr Macek), další jako demonstraci partikulárních baptistů v reakci na kontrovezi Down Grade Ch. Spurgeona (Jižní baptistická konvence). Ironií je, že někteří bojovníci proti modernismu razí heslo “Žádné vyznání, jen Bible”.
Editorova poznámka v zápisu však vyznívá, jakoby delegáti Apoštolské vyznání víry neznali, a proto ho museli opakovat po prezidentovi kongresu A. Maclarenovi.
Na druhém světovém kongresu v roce 1911 ve Philadelphii řekl anglický kazatel J. Moffatt Logan, že svět nebude spasen skrze vyznání víry, zvěsti o Kristu by mělo být umožněno věřit v prostředí svobody. Na dalších světových kongresech se tento akt z kongresu 1905 již neopakoval, i když návrhy na jeho zopakování byly, naposled v roce 2004.
* * *
Prezident Maclaren ve svém projevu nejprve zdůraznil dvě fráze, které spojují všechny baptisty, jsou součástí jejich vztahu s Kristem a základem jejich práce: “Ve jménu Krista.” a “V moci Ducha.” Poté přerušil svůj projev výzvou:
“Když jsem včera večer přemýšlel o tomto setkání, napadla mě myšlenka, o kterou jsem se podělil s bratřími, různými vicepresidenty tohoto kongresu. A jsem vděčný, že mohu říct, že s ní všichni srdečně souhlasili. A chci to předložit i vám. Byl bych rád, aby nedošlo k nedorozumění v části anglické nebo americké veřejnosti, před kterou zaujímáme prominentní postavení, a to každý den, aby věděla, kde stojíme v kontinuitě historie Církve. Přál bych si, aby prvním aktem tohoto kongresu bylo hlasité a jednohlasné potvrzení a přiznání naší Víry. Proto navrhuji, pokud budete souhlasit, aby to byl akt impozantní a jednoznačný, který by odstranil mnoho velkých nedorozumění a zavřel ústa mnohým pomluvám, pokud bychom zde a nyní, před tváří celého světa, ne jako výsledek nátlaku nebo disciplíny, ale jako jednoduché vyznání toho, na čem stojíme a čemu věříme, kdybychom povstali a následovali svého presidenta a opakovali po něm Apoštolské vyznání víry. Chcete?”
Poté zapisovatel Shakespeare uvádí, že celé shromáždění jednomyslně povstalo a pomalu jednohlasně a vědomě opakovalo po Dr. Maclarenovi Apoštolské vyznání víry.
Celý zahajovací projev předsedy kongresu Artura Maclarena:
Prameny
- John Howard Shakespeare: The World Baptist Congress 1905, Authorised Record of Proceedings, vyd. Baptist Union Publication Dept., rok vydání 1905, nyní ve sbírce Harvard University.
Článek je součástí Baptistické encyklopedie a je průběžně doplňován a aktualizován.
Poslední aktualizace 31. 8. 2020