LGBTQ+: 14. Mýty a mylné představy o transgender dětech
LGBTQ+
Mýty a mylné představy o transgender dětech
Lékaři vyvracejí mýty o transgenderové identitě
Odborník na zdravotní péči uvedl během virtuální panelové diskuse o zdraví a emocionálním vývoji transsexuálů, že transsexuálové často už v mateřské škole poznají, že jejich tělo a genderová identita nejsou v souladu.
A na rozdíl od tvrzení konzervativních politiků a náboženských vůdců toto uvědomění vychází zevnitř, a nikoli z rozmarů ovlivněných takzvaným “poselstvím” LGBTQ ve školách nebo ve společnosti, uvedla lékařka z Oklahoma City Laura Arrowsmithová.
“Není to volba. Není to duševní nemoc. Je to způsob, jakým jsme se narodili. Je to vrozené,” řekla Arrowsmithová, která je transgenderová. “Víme to už ve čtyřech letech. Já jsem to věděla a nikdy jsem se od této myšlenky neodchýlila. Vždycky jsem věděla, že mám být žena. Ale žila jsem v době, kdy společnost říkala: ‘Ne, musíš žít takhle. Máš tyhle části těla, tak musíš žít takhle’. A tak jsem se rozhodla, že budu žít takhle.”
Vyvracení mýtů o transgenderové identitě bylo hlavním tématem konference “Understanding Transgender Health Care and Wellness” (Porozumění transgenderové zdravotní péči a wellness), na které vystoupili odborníci z oblasti medicíny, psychiatrie a chování z Oklahomy, kteří pracují s trans mladými lidmi a jejich rodinami.
Podle organizátora a moderátora Lucase Halla, transsexuála a aktivisty, byli oklahomští občané na diskusi 21. května pozváni kvůli nárůstu legislativy proti LBGTQ v tomto roce.
“Věci, které se dějí v Oklahomě a mnoha vašich státech, jsou prostě velmi znepokojivé,” řekl Hall. “A čím více toho budeme všichni vědět, abychom lépe podpořili své trans blízké a komunitu, tím lépe.”
Arrowsmithová popsala obtížné mezilidské a profesní výzvy vyplývající z coming outu a transformace v dospělosti, kdy má děti. Potíže však začaly už v dětství, kdy intuitivně pochopila, že se narodila jako chlapec místo jako dívka.
“Docela rychle jsem přišla na to, že je to něco, o čem bych neměla mluvit, protože by se mi vysmívali,” řekla. “Nadávali by mi. Mlátili by mě. Ale ve školce jsem si uvědomila, že nechci dělat to, co dělají kluci. Chtěla jsem dělat to, co dělají holky.”
Arrowsmithová vysvětlila, že to mělo vážné psychické následky. “Cítila jsem těžkou depresi, stud a vinu. Pokusila jsem se o sebevraždu. Nikdy jsem se neuchýlila ke zneužívání návykových látek, ale potýkala jsem se s depresemi, které trvaly až do doby, kdy jsem konečně mohla přejít do ženského pohlaví.”
“Sexuální orientace je o tom, s kým chcete spát. Pohlavní identita je o tom, jako kdo chcete spát.”
Dodala, že je důležité, aby rodiče mladých transsexuálů a ti, kdo se k transsexuálním dětem chovají, pochopili, že být transsexuálem nesouvisí se sexuálními preferencemi. “Sexuální orientace je o tom, s kým chcete spát. Pohlavní identita je o tom, jako kdo chcete spát.”
Zatímco výzkum toho, co způsobuje, že člověk zažívá genderovou dysforii, stále probíhá, Arrowsmithová uvedla, že se objevují důkazy ze snímků magnetické rezonance, že někteří lidé se rodí s mozkem, který neodpovídá jejich pohlavním orgánům. “Přechod je termín, který používáme k popisu celého tohoto procesu, který používáme k tomu, aby vše konečně odpovídalo – aby naše tělo odpovídalo naší duši.”
Kelly Kempová, certifikovaná specialistka na život dětí v Dětské nemocnici svatého Františka v Tulse, vysvětlila, jak se opatření pro raný vývoj dětí vztahují na děti, které jsou transgenderové. Podrobně také popsala, jak zpočátku zpracovávala coming out svého vlastního dítěte optikou konzervativního evangelikalismu.
“Nebyla jsem vždy afirmativní matka,” řekla. “S manželem jsme děti vychovávali v domě, kde se dodržovala kultura čistoty. … A myslím, že si vzpomínám, jak jsem mu řekla: ‘Mým úkolem je milovat tě, ale nemusím to přijmout’, což se rozplynulo jako mýdlová bublina.”
Její dítě se v domově pro konverzní terapii dvakrát pokusilo o sebevraždu, čímž pro Kempovou začala dlouhá cesta vzdělávání a přijetí.
“Musela jsem si jako rodič projít procesem truchlení, a to nejen nad ztrátou toho, co jsem si myslela, že z mých dětí bude, ale i nad mými nadějemi a sny pro mé děti,” řekla. “Musela jsem to nechat odejít a musela jsem truchlit nad ztrátou svého (církevního) společenství, které jsme měli. Ale to, co máme teď, je mnohem, mnohem lepší.”
Kempová uvedla, že ignorovala samotné procesy rozvoje dítěte, které léta používala, aby profesionálně pomohla jiným dětem. Mezi ně patřilo i to, jak je důležité podporovat samostatnost dítěte namísto studu a pochybností.
“Tak se zamyslete nad něčím tak jednoduchým, jako jsou zájmena, ne? Když dítěti umožníte, aby tato zájmena svobodně používalo, pomůže mu to rozvinout pocit kontroly a autonomie ve vlastním světě. Pokud jsou příliš kritizovány, příliš kontrolovány nebo nemají možnost se prosadit, rozplynou se. Mohou se cítit nedostatečně ve své schopnosti přežít. Může jim chybět sebeúcta a mohou pociťovat stud nebo pochybnosti o vlastních schopnostech.”
Další ochranou před pocitem viny je podle Kempové povzbuzování trans dětí k rozvíjení vlastní iniciativy. “Přemýšlejte o tom, že dítěti umožníte svobodně nosit oblečení, které si samo vybere. Pomáháte tak nejen získat tuto samostatnost, ale také iniciativu. A ony se pak cítí svobodně a mohou si hrát tak, jak chtějí.”
Tlak na mladého transsexuála, aby potlačoval svou genderovou identitu, vede ke zmatení rolí, duševním onemocněním a sebevražedným myšlenkám, řekla. “Pomyslete na naše děti, které nemohou používat správnou koupelnu – koupelnu, se kterou se identifikují -, používat svá zájmena, používat zvolené jméno. To může vést k negativní identitě a k velkému neštěstí.”
“Myslím, že se všichni shodneme na tom, že nechceme, aby si děti braly život.”
Hallová uvedla, že existují studie, které Kempové postřehy potvrzují. “Jedna ze statistik říká, že pokud má LGBTQ mladý člověk v životě alespoň jednoho podporujícího dospělého, riziko sebevraždy se sníží na polovinu. Pokud mají síť podpory, pak jejich riziko sebevraždy klesá stále více. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že nechceme, aby si děti braly život.”
Al Carlozzi, klinický a zdravotnický psycholog z Tulsy, zdůraznil, že transgender není nemoc, ale může vést k genderové dysforii v důsledku života v nesouladu těla a sociálních rolí.
“Problémy s duševním zdravím transgenderových osob se týkají tísně a života ve společnosti, která je odmítavá a utlačující. Nejde o jejich identitu. Není to důsledek nesprávné výchovy nebo minulých emočně traumatických událostí. Socializace není příčinou toho, že se člověk stane transsexuálem. Socializace dělá vše pro to, aby transgenderovou identitu potlačila,” říká Carlozzi, spoluautor knihy Transgender a genderově odlišné osoby: Transgender and Gender Diverse Persons: A Handbook for Service Providers, Educators, and Families (Příručka pro poskytovatele služeb, pedagogy a rodiny).
Jedním z největších argumentů pro zákaz zdravotnických služeb v oblasti hormonální terapie nebo chirurgických zákroků souvisejících s transgenderem u mladých lidí je, že tito nezletilí mohou s věkem změnit názor. Výzkum a skutečné zkušenosti tuto obavu nepotvrzují, uvedl Carlozzi.
“Vychází to z předpokladu, že v určitém okamžiku by toto dítě, jako dospělé nebo dokonce jako starší dítě, mohlo svého rozhodnutí litovat. Otázkou však je, jak častá je tato lítost. Ukázalo se, že to není příliš časté.
V roce 2021 byl proveden velký přehled 27 studií zahrnujících 8 000 dospívajících a dospělých, kteří podstoupili transgenderovou operaci ve Spojených státech, Evropě a Kanadě, a 1 % z těchto 8 000 vyjádřilo lítost. U některých byla lítost jen dočasná. Malé množství z tohoto 1 % však pokračovalo v operacích transformace nebo reverzace.”
Faktem je, že trans mladí lidé jsou v mnohem větším nebezpečí, když zůstanou takoví, jací jsou, řekl Carlozzi.
Citoval studii, podle které se 43 % transsexuálů pokusilo o sebevraždu, zatímco v běžné populaci je to 1 %. Více než polovina z nich se setkala s odmítnutím ve společnosti a v rodině a téměř 100 % z nich hlásilo obtěžování nebo diskriminaci v práci. “Jsme tedy vystaveni vážnému společenskému útlaku.”
Legislativa zaměřená na odepření zdravotní péče transsexuálním adolescentům ignoruje skutečnost, že zdravotníci tyto mladé lidi nehrnou k operacím na změnu pohlaví, uvedla Shauna Lawlisová, lékařka z Oklahoma City.
“Vždy začínáme nejprve s reverzibilními věcmi.”
“S těmito dětmi trávíme rozsáhlý čas – jak poskytovatelé duševního zdraví, tak lékaři. A vždy začínáme nejprve s reverzibilními věcmi. Vyberou si jméno. Řeknou nám svá zájmena. Najdeme jim bezpečnou koupelnu. Zajistíme jim účes, který chtějí, hračky, které chtějí, oblečení, které chtějí. Víte, stejně jako to děláme pro každé jiné dítě.”
U mladých lidí, kteří dosáhnou puberty, se opět začíná s hodnocením, zda je vhodná reverzibilní léčba, uvedl Lawlis. “Je to výhradně z toho důvodu, aby všichni měli více času zjistit, co se děje, a ujistit se, že to bude trvat až do dospělosti.”
Psychiatrické a lékařské hodnocení se pak stupňuje, když mladí lidé a jejich rodiny zvažují možnosti, které jsou zvratné jen částečně, řekla. “Počet dětí mladších tohoto věku, které postupovaly s částečně nebo nevratnou léčbou, jako jsou hormony potvrzující pohlaví, je poměrně nízký. Směrnice doporučují v průměru kolem 16 let.”
Mladí lidé musí být blízko 18 let nebo starší, než se začne uvažovat o operacích.
Tento opatrný a pomalý přístup je však přehlížen těmi, kdo prosazují legislativu odpírající trans zdravotní péči nebo přístup k genderově vhodným toaletám, řekl Lawlis.
“Snažíme se, aby vaše trans děti přežily. Neprovádíme žádné lékařské zásahy na prepubertálních dětech. Nepřecházíme rovnou na hormony. Míra lítosti je nízká. Prostě je necháme používat ty zatracené záchody. Chtějí se jen vyčůrat. Jsou také jako každé jiné dítě. Nejsou divné. Jsou to normální děti. Prostě chtějí být samy sebou.”
JEFF BRUMLEY
Jeff Brumley
Jeff Brumley je vedoucím zpravodajem pro Baptist News Global. Ostřílený reportér novin, žije v Jacksonville na Floridě se svým psem Noseyem.
-tep-
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry