Modlitby: 30. Dva fotbaloví trenéři se šli modlit…
„Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘
Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘
Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Lukáš 18, 10
Modlitby
Dva fotbaloví trenéři se šli modlit…
Modlitba je komunikace v Božím království. Když se modlíme, sdílíme se otevřeně s Bohem a pozorně nasloucháme vnitřnímu šeptání Ducha ve společenství s našimi blízkými. Náš hlas k Bohu by měl být upřímný, otevřený a transparentní, ať už je slyšet nebo se modlíme mlčky.
Když se modlíme, je moudré mluvit s Bohem o každodenních problémech života, sdílet své emoce a formulovat své obavy, frustrace a otázky. Pán slyší naše volání. Je také moudré používat v modlitbě pauzy k naslouchání něžným Božím pošťouchnutí, které nám nabízí jasnost, útěchu a vedení pro náš den.
Modlitba, možná největší dar našeho spojení s Bohem, nás zve, abychom šli v současné realitě našeho světa, ale se Stvořitelem vesmíru po našem boku.
Přesto může být modlitba někdy použita a dokonce zneužita různými způsoby. Vezměte si příklad z Joe Kennedyho.
Joe Kennedy byl středoškolským asistentem fotbalového trenéra v Bremertonu ve státě Washington, který byl v roce 2015 propuštěn kvůli pořádání modlitebního shromáždění na 50yardové čáře, kde vedl slyšitelné modlitby na závěr několika středoškolských fotbalových zápasů.
Kennedymu byl vyplacen zbytek smlouvy, ale v sezóně 2016 se znovu nepřihlásil. Kennedy pokračoval v podání žaloby na Bremerton School District. Ačkoli nižší soudy rozhodly ve prospěch školy, Nejvyšší soud v názoru 6:3 (rozdělující se podle politických/filosofických linií soudu) hlasoval ve prospěch Kennedyho a tvrdil, že jeho práva prvního dodatku americké ústavy byla porušena.
Porovnejte tuto modlitbu Joe Kennedyho s modlitbou hráčů, trenérů, zaměstnanců a fanoušků, když fotbalový hráč Damar Hamlin upadl na zem poté, co utrpěl zástavu srdce během pondělního večerního fotbalového zápasu 2. ledna 2023.
V bezprecedentním zvratu událostí potřeboval Hamlin, obránce Buffalo Bills, kardiopulmonální resuscitaci poté, co hrál zápas proti Cincinnati Bengal Tee Higgins. Před převozem do místní nemocnice k dalšímu ošetření ho resuscitovali zdravotníci a trenéři. Naštěstí byl Hamlin propuštěn a pokračuje ve svém uzdravování.
Odezva hráčů, trenérů a fanoušků obou týmů byla neplánovaná, nenacvičená a dojemná, když se shromáždili, aby se pomodlili za svého padlého kamaráda na hřišti.
Po odložení (a později zrušení) tohoto utkání odjeli do nemocnice a následně přispěli miliony dolarů vybraných na Hamlinovu charitu.
Od té doby hráči a týmy v celé NFL projevují činy podpory a solidarity Hamlinovi a jeho rodině na fotbalovém hřišti i mimo něj.
Tyto dvě události znamenají dramaticky odlišné přístupy k modlitbě a zachycují předěl v tom, jak a kdy je modlitba vhodnou odpovědí.
Na jedné straně byla Kennedyho modlitba iniciována trenérem, který měl moc nad tím, kdo a jak moc se z hráčů v týmu zapojivali do hry.
Vědomě či nevědomě Kennedy využil své pozice a zachycení mediálních kamer k získání pozornosti. Jeho rozhodnutí modlit se na konci každé hry bylo plánované a předem promyšlené, což vyvolalo neustálé očekávání a tlak na ostatní, aby se přidali, zvláště na ty, kteří hráli za jeho tým.
Kennedy se slyšitelně modlil a vyjádřil svou osobní víru ve veřejné aréně na místním středoškolském zápase. Mělo to tedy další vliv na sladění a dodržování jeho názorů na to, proč se má k Bohu modlit, jak se má modlit a za co by se měl člověk modlit.
Kromě toho Kennedy využil své slávy ze soudního případu k tomu, aby se stýkal s politickými vůdci a oddaloval svůj návrat do své pozice v trenérském štábu v Bremertonu.
Naopak modlitbu, ke které došlo po Hamlinově zranění, iniciovali jednotliví hráči, kteří byli zdrceni událostí nečekané srdeční zástavy hráče na hřišti.
Pozorovatelé toho, co se stalo, si rychle všimli skutečného zájmu obou týmů, když se trenéři setkali, aby prodiskutovali potřebu podívat se mimo hru na život jednoho ze svých. Hráči se objímali se slzami stékajícími po tvářích a dokonce i komentátoři byli bez slov, co říct.
Tyto události byly neplánované a bez scénáře. Hráči dělali to, co dělali mnozí po celé zemi – modlili se ke svému Bohu svým vlastním osobním a jedinečným způsobem. To nebylo pro parádu; byli pohnuti okolnostmi, které byly mimo jejich kontrolu, a prosili o Boží zásah jménem někoho, na kom jim záleželo.
Poté mnozí z nich a další z celého sportovního světa i mimo něj zasáhli do svých modliteb tím, že promluvili za Hamlina, shromáždili peníze na charitu a spojili se v solidaritě uprostřed důsledků play-off, které vyplynuly ze zrušeného fotbalového zápasu.
Hlavní trenér Buffalo Bills Sean McDermott vyprávěl o reakci bengálských hráčů a zaměstnanců: „Bylo úžasné, jak soucitný byl Zac (Taylor) a jeho hráči. Jejich kapitáni přišli dolů do naší šatny a setkali se s naším týmem a kapitány a byla to úžasná ukázka soucitu, empatie, lásky. Je to prostě úžasné, protože pár minut před tím jsme na sebe tvrdě šli, a tak klobouk dolů před Zacem a Bengals.“
Kontrast je nepopiratelný. O tom, která z těchto dvou událostí je legální, rozhodnou soudy. Která z nich je morální, to musí posoudit Bůh. Která z nich je vhodná, je osobní, subjektivní hodnocení.
Podle mého odhadu jedna ze dvou jasněji odpovídá mému chápání Ježíšova učení v Otčenáši v Matouši 6 a Kristově kněžské modlitbě v Janovi 17: „Modlím se, aby všichni byli jedno, Otče, právě jako ty jsi ve mně a já jsem v tobě. Kéž jsou i oni v nás, aby svět uvěřil, že jsi mě poslal.”
Příběh Kennedyho mě nutí vyhýbat se formě křesťanství, která neodráží povahu Ježíše, o kterém jsem četl v evangeliích. Hamlinův příběh mě vede, abych se připojil k úpatí kříže a prosil o zdraví muže, kterého jsem nikdy nepotkal.
Při jedné příležitosti Ježíš vyprávěl jiný příběh — o dvou lidech, kteří se modlili. Jeden, nábožensky vzdělaný farizeus, děkoval Bohu, že není jako ubozí hříšníci (jako jsou lupiči, zločinci a cizoložníci, a zvláště jako muž stojící vedle něj). Druhý, výběrčí daní, se bil do prsou a volal k Bohu o milost.
Občas jsem oběma těmito muži. Když je můj postoj jako farizeus, má modlitba je daleko od toho, co pro nás Ježíš modeloval, a minimalizuje skutečný dar moci pokorně předstoupit před Boha vesmíru.
Když jsem jako výběrčí daní, zjišťuji, že můj modlitební život je podstatnější a působivější, přitahuje mě k trůnu milosti a objasňuje, kdo je Bůh a kdo jsem já.
Ježíš říká, že cestou k tomu, abychom byli před Bohem ospravedlněni, je následovat příklad celníka, který se spíše ponížil, než farizea, který se povyšoval.
Sledování toho, co se stalo na Paycor Stadium v Cincinnati mezi dvěma soupeřícími týmy bojujícími o umístění v play-off, nebylo ničím menším než pokorou výběrčího daní v Ježíšově podobenství. Když se týmy a trenéři spojili na hřišti jako jeden, odložili své rozdílné zájmy a spojili se, nemohu si pomoci, abych se divil, zda jde o moderní podobenství o Božím království pro naši generaci.
Vezměme si autentickou modlitbu lidí zlomených za svého zraněného spoluhráče a rituální a okázalé modlitby před nebo po hře.
Naše země nepotřebuje více modliteb přes interkomy školních budov; spíše potřebujeme více lidí, kteří se modlí za ubližující studenty a studenty, kterým je ubližováno.
Naše země nepotřebuje více modliteb v sálech Kongresu; spíše potřebujeme více vůdců Kongresu, kteří se modlí za Boží vedení v soukromí svých kanceláří.
Naše země nepotřebuje více falešných modliteb při bohoslužbách nebo při jídle; spíše potřebujeme více křesťanů, kteří žijí ve společenství s Bohem po celý týden.
Naše země nepotřebuje více zmínek o Bohu v naší ústavě nebo na naší měně; spíše potřebujeme více lidí, kteří žijí ve svých životech každý den jako Bůh.
Jako následovníci Ježíše se musíme dlouze a důkladně podívat na to, proč a jak se modlíme.
Je čas zrušit hry, které hrajeme, a být ve své víře skuteční, autentičtí a opravdoví. Je čas, abychom se skutečně zajímali o blaho druhých a uznali naši společnou lidskost. Je načase, abychom křičeli k Bohu ve svém zoufalství za sebe a jeden za druhého.
Je načase, abychom si vyslechli slova Damara Hamlina, který nedávno tweetoval: „Když vypustíte do světa skutečnou lásku, vrátí se vám to 3x tolik. …. Díky tomu jsme dali svět zpět dohromady.”
Možná, že se svět na krátký okamžik spojil s pohledem na to, jak nás Ježíš naučil modlit se: „Přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.” Možná nás zastavující se srdce jednoho na krátký okamžik přivede k srdci Božímu za všechny.
Modleme se!
PATRICK WILSON
Patrick Wilson
Patrick Wilson sloužil jako pastor 25 let v Dallasu a Austinu v Texasu a naposledy v Rolla, Mo., kde v současnosti zakládá novou komunitu víry, CrossRoads. Je absolventem Baylor University, získal dva magisterské tituly na Southwestern Baptist Theological Seminary a titul doktora ministerstva na Logsdonském semináři.
-tep-
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry